Když už ale, měl by podle mého názoru podporovat menšinové, ba přímo okrajové aktivity na poli kultury, které nejsou mediálně téměř vidět, obvykle si na sebe těžko vydělají a jejich význam je pro uchování jisté kulturní identity národa nesporný. Do masové kultury by stát neměl dát ani korunu, nejen proto, že si na sebe vydělává sama, ale aby trapně nedával najevo své priority.

Tzv. kulturní politika státu je formální paskvil (budeme se tomuto tématu věnovat v jednom z příštích vydání BL) a stát i státní správa se v podstatě chová jako soukromý subjekt, pro něhož je logicky každá spolupráce především výhodný byznys. Stát ovšem nemůže na podpoře kultury nikdy v tomto smyslu vydělat, jeho jediným ziskem je prestiž. Ti, co rozhodují o toku státních peněz v kultuře, buď myslí na vlastní kapsy, anebo přinejlepším naivně věří v přepočitatelnou návratnost investice, což je blud, nezkušenost a hloupost.

Nečitelné propojení byznysu a státní zprávy je něco, na co si každý slušný úředník v normální demokratické zemi dá vždy velký pozor. Masová kultura, které nejde o žádnou tradici (tu maximálně jen zneužívá), ale jen o byznys, pochopitelně vědomou podporu státu potřebuje a je to pro ni věc zásadního významu. Státem posvěcená masová kultura může totiž na masách vydělat mnohem víc, a tak je lobbying v této oblasti velmi propracovanou strategií, jak vůči médiím důvěřivé a naivní lidi výhodně manipulovat.

Uvedu v této souvislosti celkem banální, nicméně v našich krajích typický příklad zneužití státních peněz ve prospěch zábavního průmyslu. Týká se různých informačních měsíčníků, které vydává za státní peníze, a tedy za peníze daňových poplatníků město a nebo její samostatné městské části. Například Listy Prahy 14 (č.6/2003) přinášejí kromě skromných informací "z radnice" i propagační článek "Lákavé CČM spolu se zábavním centrem", který informuje o "užitečné" činnosti obřího zábavního centra Černý most.

Samozřejmě že jde o reklamní PR, jistě výhodný pro Centrum Černý most, pod který dala svoji značku VŠ, nepochybně členka redakce Věra Štemberová. V článku se píše o nové etapě "vzájemných vztahů" velkého zábavního komplexu s radnicí Prahy 14, ale čtenář se již nic nedozví o podstatě takovéto spolupráce či o tom, v čem spočívá pro radní Prahy 14 její výhodnost, a tak je zde otevřen široký prostor pro spekulaci. "Svůj slib rozšířit vzájemně výhodnou spolupráci s velkým zábavním komplexem nyní začínáme plnit," sdělují frázovitě radní ve zmíněném článku. Proč a k čemu takový slib, není nikomu jasné.

Nepochybuji, že silný podnikatelský subjekt může být pro území toho kterého regionu přínosem (např.pracovní příležitosti), avšak nemělo by to znamenat pro městské zastupitele servilitu, jakou předvádějí za peníze všech občanů (článek není označen jako inzerce) radní z Prahy 14.

Pokud totiž nejde v tomto případě o úplatky, pardon o "všimné", či o jinou podobnou "výhodnou spolupráci" (ty mě a já pak tobě), pak je angažovanost radních Prahy 14 pro podporu masové kultury jen vizitkou jejich vlastní nekulturnosti. Podobná situace je ve všech krajích České republiky, bohužel.