A to hned v úterním úvodu 18. plenárního zasedáni sněmovny, kdy se do programu tohoto pléna pokusil vsunout nový bod, jímž mělo být pro českou vládu a další státní orgány zavazující usnesení o nutnosti potrestání zločinů totalitního komunistického režimu v letech 1945 -- 1989. Neb se blíží desetileté výročí od přijetí zákona o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu a přitom za celých těch 10 let ty státní orgány neprosadily potrestání komunistických zločinů. Návrh ale neprošel, sněmovna se tím zabývat nebude a Langer o slávu přišel. Ještě že tak.

Protože na takto prázdná gesta by sněmovna opravdu nikdy neměla mít čas. Na vynucování dodržování zákonů a na trestaní viníků totiž vláda mandát nemá, k tomu jsou dle příslušných zákonů určené jiné státní orgány, zde ty "činné v trestním řízení". Přesněji řečeno, policie, státní zástupci a v konečném rozhodování soudy. Soudy a hlavně jejich soudci. Což je nutno zdůraznit, poněvadž pan poslanec Langer přitom jaksi zapomněl na vlastní minulost.

Konkrétně na dobu, kdy byl ředitelem sekretariátu bývalého ministra spravedlnosti Jiřího Nováka, za jehož éry do soudcovských talárů pronikly i stovky totalitních a nyní neodvolatelných soudců, kteří, jak později přiznali další ministři spravedlnosti, se do justice už nikdy dostat neměli. Jejich jmenování ovšem vládě navrhoval právě ministr Novák a jistě lze s úspěchem pochybovat o tom, že by právě Langer jako ředitel jeho sekretariátu o tom nic nevěděl. Proč tedy Nováka neupozornil, že proti jmenování konkrétních soudců ostře protestoval například protitotalitní Výbor na ochranu nespravedlivě souzených (VONS)?

Anebo proč na svého šéfa neapeloval, když se v médiích opakovaně objevovaly celé série článků třeba proti jmenování soudkyně Marcely Horváthové z Trutnova, která nese zásadní díl viny za předčasnou smrt její vinou nezákonně uvězněného disidenta Pavla Wonky? A snažil se ho přesvědčit, že do soudcovské funkce se už nesmí vrátit například soudkyně Eva Burianová a další z Městského soudu v Praze, kteří nezákonně poslali do vězení pozdější mluvčí ODS Janu Petrovou jenom za položení květiny k soše sv. Václava v Praze na Václavském náměstí při Palachiádě v lednu 1989? Přitom právě soudkyně Buriánová jako předsedkyně odvolacího senátu loni definitivně potvrdila beztrestnost jednoho z nejvýše postavených komunistického pohlavárů: federálního premiéra Lubomíra ˇStrougala.

Takových otázek je zde ovšem mnohem víc a určitě je nelze označit jen za takové "větičky", které snad mají Langrovo úsilí znevážit. Potíž je prostě jenom v tom, že to úsilí musí být vždy projeveno v patřičný čas a na patřičném místě. Tedy nejenom k nějakému "výročí" - protože to pak už bývá na všechno dost pozdě. Zmínění soudci a zhusta též přímo viníci komunistického bezpráví a zvůle totiž vesele soudí dál a nějakému "výročnímu" sněmovnímu usnesení by se mohli jenom tak akorát srdečně zasmát.