25. 6. 2003
Roger Scruton - Vždycky existuje nebezpečí, že si spletete vlastní dětství s vesmírem"V Británii a v celém světě sotva existují cennější myslitelé [než Roger Scruton]. To, že ho znevažuje a zesměšňuje akademický establishment, je ostudné. Ve srovnání s ním je většina jeho kritiků intelektuálními trpaslíky. Pravice i levice by měla být vděčná, že má takovéhoto muže, který je schopen vyostřit a definovat problémy."
Tento citát od Briana Appleyarda si umístil Roger Scruton na své internetové stránky, ZDE. Zde je několik jiných citátů, aby bylo zjevné, co má proti Scrutonovi (kterého v ČR někteří adorují) britský intelektuální establishment: |
Pár zběžných citací ze Scrutonova profilu v tisku: Scrutonovy knihy recenzenti krutě zmasakrovali a jeho výroky o společnosti se stávají terčem výsměchu. Je obviňován, že se chová jako žáček ze soukromé školy, který je fascinován horními společenskými vrstvami. Scruton jezdil na lov a bral si na to starý lovecký oděv [kontroverzního britského politika] Enocha Powella - bunda praskla, když si ji poprvé vzal na sebe. Tím je pro mnoho lidí Scruton charakterizován nesmírně výmluvně. Částečně je Scruton terčem ostré kritiky v důsledku politických neshod se svými protivníky. Když působil v osmdesátých letech jako univerzitní učitel, popularitu v univerzitních kruzích mu zrovna nezískalo to, že argumentoval ve prospěch snižování rozpočtu na vysoké školství. Avšak to nevysvětluje zuřivost útoků na Rogera Scrutona. Zápalné směsici otázek, týkajících se národnosti, rasy, historie a kultury se většina rozumných komentátorů donedávna vyhýbala. Nikoliv však Scruton. V roce 1982 publikoval ve svém časopise Salisbury Review článek "Education and Race", (Vzdělání a rasa) od jednoho anglického ředitele školy, který argumentoval, že multikulturní vzdělávání žákům škodí. Ačkoliv autor článku podle Scrutona není rasista, Scruton, jeho časopis i anglický ředitel školy se stal terčem obviňování z rasismu. Mnozí nicméně uznávají obrovskou šíři Scrutonova vzdělání i to, že jeho myšlenky mohou být zajímavé. Scruton nicméně (záměrně?) provokuje. Mimo jiné,když se stal ve věku 54 let Scruton otcem, napsal do novin (provokativní) sloupek, že jeho syn Sam nebude mít příliš příjemné dětství - denně mu večer bude předčítat starořecké a římské autory a než bude Samovi šest let, bude plynně hovořit starořecky. Lidi dítě litovali a Scrutona odsuzovali za jeho konzervatismus. Deník Guardian reagoval tím, že založil pro Sama Scrutona sbírku na koupi Playstation. :) Docela nevysvětlitelná je Scrutonova láska k honitbě: "V první části svého života jsem byl v depresi, v druhé části jsem měl nepříjemný pocit, v třetí části jsem objevil honitbu," píše Scruton. (...) Možná že v té iracionální lásce k honitbě se někde skrývá klíč k Scrutonovým podprahovým touhám, k jeho zaměření a k jeho osobnosti.
Kompletní profil Rogera Scrutona v angličtině ZDE
Jiný profil Rogera Scrutona, dle článku v Sunday Times, v češtině ZDE
Názory kritiků na Scrutonovu knihu "Elegie za starou Anglii"
"Málokterá kniha je tak odporně samolibá jako tahle. Je to pošetilá kniha, nikoliv kniha pitomá. Některé její úvahy, například o anglickém právu, jsou pronikavé a zajímavé, a Scruton sám je jedním z nejlepších britských filozofů. Avšak ješitný, domýšlivý, snobský a falešně sentimentální tón této elegie dokazuje, že Scruton nyní zdegeneroval a přešel od Kanta k blábolům (he has now degenerated from Kant to cant). Tato kniha buď ošklivou anglickou realitu potlačuje, anebo ji neupřímně omlouvá. Je to vulgárně sentimentální hymnus anglickému venkovu, zemi, která nikdy nebyla příliš příjemná k životu. Mlčí o tom, že lidé byli zbavováni majetku a vyháněni z půdy, takže tak vznikl první 'kapitalistický venkov' ve světové historii." (Terry Eagleton, Irish Times)
"Vždycky existuje nebezpečí, že si spletete vlastní dětství s vesmírem. Scrutonova vize Anglie směšuje Burkeho konzervatismus (v němž správná společnost ctí mrtvé a nezrozené) s Orwellovým tichým vlastenectvím. Avšak Scrutonovi chybí Burkeho přesvědčivost i Orwellova preciznost. Jeho intelektuální tón je blízký povrchním cestopisům ze třicátých let, od autorů jako H.V. Morton, kteří 'hledali ducha Anglie'. Deprimující je naprostá konvenčnost toho, co Scruton miluje - běduje, že už neexistují venkovská šlechtická sídla, že jsou likvidovány živé ploty mezi poli, že britští univerzitní učitelé kritizují britské impérium, že byly zrušeny elitní grammar schools, že anglikánská církev ztrácí vliv, že odumřela myšlenka anglického gentlemana i dědičný princip. Nejde o to, že by to, co Scruton píše, nebylo pravda, avšak jeho všeobecnosti jsou neverifikovatelné - to, co píše, jsou truismy, jsou to banality. Takže vzniká podivný paradox - kniha, která tolik chválí anglickou individualitu, sama žádnou individualitu nemá." (James Wood, London Evening Standard)
"Pokud kdy existovala laskavější, moudřejší, rovnější země než Stará Dobrá Anglie, Scruton ji nezná. A pokud kdy se vyrovnal nějaký jiný národ Angličanům "jejich stoicismem, jejich dekorem, jejich poctivostí, jejich jemností a jejich sexuálním puritánstvím", Scruton se s ním nikdy nesetkal." (Blake Morrison, Independent on Sunday)
"Scrutonova filozofická analýza Anglie je ve skutečnosti nesmírně neanglická. Svou systematickou těžkopádností dokazuje, že domovem této analýzy není Anglie, ale Německo. Scruton analyzuje prostřednictvím Hegela anglický kriket a anglické soukromé školy - o to by se nikdy žádný Angličan, který kdy hrál kriket anebo chodil do soukromé školy - přirozeně vůbec nepokoušel. Téměř všechno, čeho si na svém životě dr. Scruton cení, je důsledkem oněch změn, nad nimiž běduje, že prý zničily Anglii. Bylo by příliš mnoho očekávat od germánského filozofa, aby si tohle uvědomil. Ale Angličan by si toho povšimnout mohl."
(Alasdair Palmer, Sunday Telegraph)
Další podrobnosti v angličtině ZDE
Ostře kritizují Rogera Scrutona aktivisté z mezinárodní kampaně proti kouření, neboť v lednu 2002 vyšlo najevo, že Scruton nabízel mezinárodní tabákové lobby. že bude publikovat v mezinárodním tisku za úplatu PR články proti Světové zdravotnické organizaci a jejímu protikuřáckému programu, v angličtině ZDE, česky ZDE Když to vyšlo najevo, deník Financial Times, do něhož Scruton do té doby psal sloupky, s ním ukončil spolupráci. |