Fareed Zakaria, The Future of Freedom: Illiberal Democracy at Home and Abroad, (Budoucnost svobody: Neliberální demokracie doma i v zahraničí), W.W. Norton & Company, 256 stran

Klasičtí politologové málokdy doporučovali čistě demokratickou ústavu - varovali, že pokud není pod kontrolou mocných protikladných sil, demokracie může kdykoliv degenerovat ve vládu luzy, míní Scruton. Tocqueville i John Stuart Mill varovali před "tyranií většiny". Pokud společnost neochrání individuální práva a práva menšin, demokratická volba může mnohé lidi vážně ohrozit - jak se to stalo v Hitlerově Německu. Scruton je přesvědčen, že individuální svobody mohou někdy být lépe chráněny v aristokracii, než když jsou dány na pospas vrtochům demokratického resentimentu. Bohužel, píše autor, lidé na to neustále zapomínají, protože se bojí, že by vláda elit byla urážkou oficiální doktríny lidské rovnosti.

Fareed Zakaria ve své nové knize právě tento problém dokumentuje - argumentuje, že nosná je společnost, v níž jsou jako praví strážci individuálních svobod uctívány elity - právě elity mají totiž největší zájem o udržování zákonnosti, pořádku a samy nejvíce požadují, aby se státní správa veřejně zodpovídala ze své činnosti.

Skutečná demokratická volba je možná jen tam, kde mají lidé právo veřejně vyslovit svůj nesouhlasný názor. Proto by svoboda měla být na žebříčku politiků výše než demokracie. Před vnucováním demokratických režimů zemím, jako je Irák, je nutno zajistit, aby byla občanská svoboda - včetně práva vyjadřovat odlišné názory - řádně včleněna do zákona. To vzniká tam, kde existují střední vrstvy. Proto bývá přechod k demokracii podle Zakariji úspěšný v zemích, kde je průměrný HDP 3000 - 6000 dolarů, avšak nikoliv v zemích, kde je menší.

Dodejme, že tento konzervativní argument je na první pohled vyloženě marxistický :) je to argument, že hospodářské podmínky jsou prvotní a teprve ty určují pak společenskou a politickou formaci...:)

Zakarijův argument je však složitější než marxismus. Poukazuje na to, že demokracie bývá úspěšná tam, kde dosáhli lidé vyššího HDP v důsledku vlastního úsilí, nikoliv v zemích, které jsou bohaté automaticky, jen proto, že třeba mají ropu (viz tvrdá feudální diktatura, jakou je bohatá Saúdská Arábie).

Zakaria ve své knize varuje před neomezenou demokratizací, jak ji zažívají Spojené státy. Demokracie si totiž musejí vytvořit vlastní formu aristokracie.

Podle Tocquevilla to v minulosti Američané měli - právu, soudcům a státním úředníkům se dostávalo nezpochybnitelné důstojnosti. Právo v Americe však v současnosti ztratilo svou důstojnost a stalo se jen honbou právníků za zisky. (Jakou důstojnost má v ČR...)

Scruton přiznává, že demokratizace společnosti přinesla lidem i určitý prospěch, avšak "instituce a úřady musejí být chráněny před přístupem obyčejných lidí a lidovým vkusem, má-li být svoboda zachována". Demokratizace Ameriky podle něho zlikvidovala většinu důstojnosti tohoto státu. Demokratizace totiž proměňuje každou hodnotu jen v cenu a tu pak snižuje podle tržních tlaků až na nejnižší míru. To se právě stalo kultuře zejména v důsledku rozšíření televize a pornografie, kterou právníci nyní chrání a využívají k tomu ústavu, která původně vznikla přesně proti takovýmto věcem.

Muslimské teroristy motivuje k útokům na Ameriku ani ne tak závist, že je to bohatá země, ale flagrantní demokratizace, a tedy zprimitivnění, oněch sfér života, které tradičně ochraňovala zbožnost.