18. 12. 2009 / František Řezáč
Válečný komunismus je název hospodářské politiky bolševiků v letech 1918--1921, v širším smyslu pak označení první etapy bolševické vlády v Rusku do roku 1921. S termínem přišli sami bolševici...
Někde tady bychom měli začít hledat důvod, proč se pro označení jistého politického systému vžil název komunismus. V českém ( československém ) prostředí to byla právě léta 1918 - 1921, kdy se živě a zasvěceně diskutovalo o tomto pojmu a o tom, co v praxi znamená. Někteří diskutující zažili komunismus již v první fázi na vlastní kůži (legionáři), jiní,
například Ivan Olbracht, S.K. Neumann a později, již za Stalina, Julius Fučík, o něm psali
v Rudém Právu. Přečtěte si některé jejich články! Budete zírat, jak lidé, jinak inteligentní a
vzdělaní, popírali sám základ veškeré vzdělanosti, totiž kritičnost a opájeli se rohlíkem...
V Československu přišla "hvězdná" chvíle komunistů v únoru 1948. Kritici byli uvězněni nebo utekli za hranice. Byl zaveden, přesně podle Leninova vzoru, válečný komunismus a
tedy prosím: komunismus.
Socialismus, který měli v různých podobách, už v odboji za
Protektorátu, v programu také sociální demokraté, národní socialisté i lidovci doma a v exilu, byl doslova vyhozen na hnůj a jeho zastánci likvidováni. Komunisté měli (tajně) v programu jen jedno: sloužit Stalinovi...
Válečný komunismus tady byl až do poslední chvíle: příštipkaření, nouze a šmelina až do toho Jakeše. Státní kapitalismus? Ha, ha! Bez kapitálu, bez peněz, které komunisté zrušili a
nahradili poukázkami a do roku 1953, do roku krachu, příděly na lístky na maso i boty..?
Marxisté všech českých zemí, neobhajujte neobhajitelné, čtěte..!