Socialismus, či komunismus? Nikoliv, státní kapitalismus!

18. 12. 2009 / Jan Makovička

Jan Čulík v článku "Existoval v Československu v letech 1948 -- 1989 socialismus, či komunismus?" tvrdí, v polemice s Jakubem Rolčíkem a Štěpánem Kotrbou, že pro minulý režim z této doby je oprávněně používán některými komentátory termín komunismus. Vše samozřejmě záleží na definici, co je socialismus a co je komunismus. Definice, kterou uvádí Jan Čulík, neodpovídá, myslím si, středoevropským zvyklostem. Komunismus byl u nás vždy chápán jako určitý politický a zejména ekonomický systém rovnostářské a beztřídní společnosti a nikoliv též jakožto úsilí o dosažení komunismu jako cíle společenského úsilí, nebo dokonce jako systém panující v Sovětském svazu případně u nás nebo jinde ve střední a východní Evropě. Nota bene, minulý režim o dosažení komunistické beztřídní společnosti vůbec neusiloval (snad si to někteří revolucionáři v Rusku krátce po revoluci 1917 naivně mysleli) a místo o budování komunismu hovořil o budování tzv. reálného socialismu.

Domnívám se ale, že minulý režim nejenže nebyl komunismem, myslím, že nebyl ani socialismem. Domnívám se, že šlo o státní kapitalismus. V tomto systému pracující skutečně nic nevlastnili a o ničem nerozhodovali, vše (nebo téměř vše) patřilo státu. Soukromý sektor byl bezvýznamný a přestože existovala družstva (nejen zemědělská), režim jim nedůvěřoval a všelijak je (zejména) výrobní družstva omezoval a usměrňoval. Avšak teprve systém, kde výrobní prostředky jsou ve vlastnictví členů družstva, se dá právem označit jako socialistický. "Družstevní socialismus, ač nevylučuje úplně majetek veřejný, stojí tudíž na zásadě nikoliv vlastnictví obecného, nýbrž sdruženého, tedy v jistém smyslu na zásadě soukromomajetkové i výrobních prostředků" (Fr. Modráček, 1918). Tento systém, který dává členům družstva možnost spolurozhodování, možnost volit i sesazovat vedení je demokratičtější než systém soukromých nebo státních podniků, kde zaměstnanec je často bezprávný a nemá do správy závodu co mluvit. Teprve tento systém je demokratický a jen v tomto systému demokracie nekončí před branami závodu.

V roce 1999 vyšla u nás kniha Charlese Handyho Hlad ducha s podtitulem : Pokapitalistická alternativa: Hledání smyslu v současném světě (Management Press). Ta kniha je v podstatě velice inteligentně napsaná obhajoba kapitalismu s vizí, že tento systém se změní a polidští. Charles Handy píše: "Podniky a vlastně všechny instituce jsou lidskými společenstvími a ne majetkem a jejich příslušníky bychom měli považovat spíše za občany než za zaměstnance nebo lidské zdroje". Před rokem 1989 bych věřil, že je to v kapitalismu možné a reálné, po dvaceti letech budování kapitalismu u nás tomu bohužel uvěřit.nemohu.

J. Čulík označuje komunistickou vizi Karla Marxe a Bedřicha Engelse za blábol. To jsou tvrdá slova, já bych řekl, že jde o utopii, která je reálná (a byla i realizována např. v Izraeli) v malých společenstvích založených na náboženských principech (T.G. Masaryk). Nicméně obávám se, že komunismus nám hrozí, nikoliv ten Marxův, ale mnohem spíš komunismus chudoby -- po vyčerpání surovinových a energetických zdrojů, úbytku vody a potravin. Času je málo a voda stoupá. Budu rád, když se ukáže, že se mýlím.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 18.12. 2009