Proč jsou skoro všichni klimaskeptici muži?

18. 12. 2009

KD│ Otázka mě poprvé napadla minulý týden v letadle do Kodaně, když jsem prolétl článek v Guardianu věnovaný postavám ze "skeptického" prostředí. Bjorn Lomborg, vikomt Monckton, bývalý televizní hlasatel David Bellamy, šéf Britské národní strany Nick Griffin, autoři knihy Freakonomics Steven Levitt a Stephen Dubner, lord Lawson, sociální antropolog Benny Peiser, geolog Ian Plimer, americký senátor James Inhofe, český prezident Václav Klaus... všechno muži, konstatuje zpravodaj BBC Richard Black.

V kodaňském centru pořádala akci prezentující "skeptickou" verzi klimatického příběhu skupina nazvaná Mezinárodní koalice pro vědu o klimatu. A seznam vystupujících? Nils-Axel Morner, Cliff Ollier, Stuart Wheeler, a tak dále... všichni hrdí majitelé chromozómu Y.

Nedávno vzniklá londýnská Nadace pro politiku globálního oteplování má ve výboru a akademické poradní radě jedinou ženu. A mohl bych pokračovat...

Ve srovnání s mainstreamovou klimatologií jde o značný kontrast, který ještě zdůrazňuje množství eminentních ženských praktiček, včetně předních autorek IPCC Susan Solomonové a Cynthie Rosenzweigové; a pokud jde o klimatické rozhovory OSN, řada delegací ženy zahrnuje nebo je dokonce jimi vedena, včetně britského vyjednávacího týmu.

Na příčinu této nerovnováhy existují dva různé názory.

Jeden - podporovaný mnoha samotnými skeptiky - hovoří o rigorózní analytické dekonstrukci hluboce chybné vědecké stavby, která je prý výsledkem působení spiknutí do sebe zahleděných politiků toužících zvyšovat daně a kariérních vědců.

Druhá tvrdí, že klimatický skepticismus má psychologické kořeny: Vyrůstá z hluboce usazené neschopnosti nebo neochoty přijmout zdrcující důkazy o tom, že lidstvo si s pomocí uhlí a ropy postavilo dvoukolák, na jehož signalizační tabuli stojí napsáno "klimatické peklo".

Nedávný výzkum v rámci EU zjistil zhruba stejné počty skeptiků mezi oběma pohlavími. Ale zpráva thinktanku Center for American Progress věc zkoumala důkladněji a dospěla k nuancovanějšímu hledisku. Rozdělila občany do šesti kategorií v závislosti na tom, jak se staví k lidmi způsobené změně klimatu, od "znepokojených" až k "odmítajícím". Kolem středu byla obě pohlaví zastoupena přibližně stejně, ale na okrajích byl rozdíl naprosto ostrý: "Takřka dvě třetiny odmítačů jsou muži (63%)", konstatuje zpráva.

Mezi odmítači se častěji, než by odpovídalo náhodnému rozložení četností, vyskytovali bílí vzdělaní muži s vysokým příjmem, často velmi konzervativní Republikáni, silně zdůrazňující individualistické hodnoty, oponující každé formě vládní intervence, antiegalitářští, a skoro všichni preferující ekonomický růst před ochranou přírody. Měli specializovaný výběr médií a častěji než ostatní preferovali média konvenující jejich vlastnímu politickému názoru.

V žádné jiné skupině jsem tak ostré genderové rozdělení neobjevil. Nenapadá mě, čím to může být způsobeno. Co myslíte, že to všechno znamená?

Celý článek v angličtině: ZDE

Globální oteplování
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 18.12. 2009