Že by o hospodaření nešlo?

17. 12. 2009 / Lucie Bottaro

Je to zvláštní jak se čas od času zjeví určitý obrat či slovní spojení a začne se pak okamžitě masově používat od politiků až po taxikáře. A to nebyl předtím ani protáhnut v nějakém zábavném televizním programu nebo seriálu.

V Nizozemsku to byla před časem "tlustá čára", která se objevila spolu s příchodem nové ministryně pro integraci a imigraci "Ritou" Verdonkovou. Média o ní psala jako o nesmlouvavé a tvrdé "železné Ritě", jež nastoupila, aby za vším udělala tlustou čáru a začala nanovo. Také lidé s úlevou hovořili o tom, jak je skvělé, že někdo konečně udělá tu tlustou čáru. Jenomže když jsem se ptala, jak konkrétně ta tlustá čára bude vypadat a co je vlastně přesně "to", za čím se ta čára dělá, abychom měli srovnání a nepokračovali v tom samém i poté, nedostala jsem žádnou určitou odpověď. Většinou nikdo neznal konkrétní problémy a neznal ani základní data typu, že průměrná čekací lhůta v azylových domech je osm let.

U nás v Čechách se teď do kurzu dostaly "projedené" či "prožrané finance", jak chcete. Je to silné a barvité a kdekdo si po tímto označením může představovat kdeco. I tak mám ale neodbytný pocit, že má úmyslně podsouvat představu výlučně projídajících lidí, ale ne ekonomických nebo politických subjektů. To by se jinak použilo například slovo prohospodařit. Neslyšela jsem například, že bychom prohospodařili peníze na stavebních monstrprojektech od hypermarketů přes silnice s padajícími tunely. Nebo je prohospodařili na nákupech kdečeho ať už pro armádu nebo magistrát Prahy (Opencard) nebo všeobecně na veřejných zakázkách. (A to se v Praze měla konat olympiáda. I když nám nakonec k zviditelnění bohatě postačilo předsednictví v EU nebo podepisování Lisabonské smlouvy.)

Jinými slovy - hospodaření je tu upozaděno a prstem se ukazuje na občany, kteří jsou nařčeni z projídání se k dluhu. Přitom tři čtvrtiny občanů toho státu nedosáhnou ani na průměrný plat a při cenách leckdy přesahující ty západní musejí finančně zajistit kromě sebe také různé podniky od ČEZu přes Tesco až po místní lékárnu. Na jedné straně jsou nuceni ke spotřebě, aby mohla ekonomika fungovat a na straně druhé pak za to pranýřováni.

A ještě jednu věc bych dodala. Za minulého režimu se také mluvilo o tom, jak komunisti všechno prožrali a nic tu nezůstalo. A z toho nic se v devadesátých letech stal hotový Klondike.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 17.12. 2009