POZNÁMKA NA OKRAJ:

O závažné a zásadní změně pracovních podmínek, neboli Měl by stát převzít mzdové náklady soukromníků?

18. 12. 2009 / Uwe Ladwig

Hlavně, že lidé mají práci. To si lze přečíst nejen v některých ekonomických textech, ale můžete to také slyšet z úst politiků německé vlády. Už se ale raději nemluví o tom, že tito lidé ze své práce často bez finanční pomoci státu nemohou žít. Někteří příznivci částečných úvazků dokonce uvažují o tom, že by soukromí zaměstnavatelé obdrželi finanční podporu tím způsobem, že platy málo kvalifikovaných pracovníků by stát dorovnával do výše existujícího tarifního minima. To že by s tím byla spojena další změna pracovních podmínek jim nevadí, možná také proto, že je ani nenapadne, že by tak stát ze své pokladny vlastně podporoval vykořisťování.

Od června 1999 do stejného měsíce roku 2008 se počet německých pracovních míst na plný úvazek snížil o 6%, neboli o 1,4 milionu, na 22,4 milionu. Ve stejné době počet míst na částečný úvazek vzrostl o 36%, neboli o 1,3 milionu, na 5 milionů -- a dodatečný počet takzvaných "minijobs", za něž se platí mzda nižší než 401 euro, o 29% na 7 milionů. Znamená to, že v červnu 2008 už více než 35% zaměstnanců nepracovalo na plný úvazek, a někteří z nich by asi raději měli jinou pracovní smlouvu.

Problémem zmíněné změny pracovního prostředí je, že jí nebylo docíleno jen tím, že byla nabízena zbrusu nová místa na částečný úvazek, ale také změnou některých plných úvazků na jedno nebo několik částečných, a že část nově vzniklých míst je tak špatně placená, že stát musí příslušné pracovníky finančně podporovat, protože za práci pobírají méně peněz, než kolik činí nárokové dávky, které by pobírali, i kdyby nepracovali.

Ekonomové a politikové, kteří žádají, aby stát dorovnával nejen rozdíl mezi výdělky a základní státní podporou, ale také rozdíl mezi skutečným a tarifním platem, mají ovšem pravdu v tom, že by se tím nabídka takových míst zvýšila. Zapomínají ale, že by to zase nebyla jen nově vzniklá místa, ale změněná místa stará -- a co je ještě důležitější, že práce špatně placených zaměstnanců by byla prodána s dodatečným a nepřímo státem podporovaným ziskem soukromých zaměstnavatelů. A kdyby se to opravdu zavedlo, byla by to cesta od normálně placených pracovních míst na plný úvazek k místům špatně placeným, a to nejen těch na zkrácený a minimální úvazek.

Pro některé přátele už nyní bohatších zaměstnavatelů to ovšem není důvod, aby se nepokoušeli dodatečně jim umožnit vydělat ještě více. A není divu, že taková zásadní změna pracovních podmínek je podporována také německými liberály z FDP. Ti vědí, že oni sami a jejich děti touto změnou nejspíše nikdy poškozeni nebudou, že jejich voliči je ale za to budou velebit, budou je a jejich stranu také v příštích volbách podporovat, a to nejen finančně. Podle mého by tomu ale většina voličů měla zabránit -- nebo myslíte, že stát by měl opravdu takovým způsobem na úkor daňových poplatníků podporovat některé z těch, kteří by pak jako zaměstnavatelé měli tu výhodu, že by mohli snadno zvýšit rozdíl mezi náklady a výdělky?

Vytisknout