POZNÁMKA NA OKRAJ:

Něco o kodaňském summitu, spravedlnosti a bohu, neboli Koho by udivilo, kdyby z toho zůstaly jen cestovní náklady

16. 12. 2009 / Uwe Ladwig

Nevím ovšem, jestli to znáte. Jedete na nějaké zasedání, kde se dost lidí bude starat o řešení nějakých problémů, a víte, že to neskončí dobře, 'když to někdo nevezme do ruky'. V 'normálních' případech, když jde o summit 'světových lídrů', se často všechno připravuje už předem tak, že je to už jen třeba podepsat. V Kodani tomu ovšem tak nebylo, a proto se také podle mne tolik lidí v několika dnech ani nemůže sjednotit na něčem, co prý má 'svět' zachránit nějakým 'spravedlivým' způsobem, a to ještě tak, aby pak lidé skutečně splnili, co slíbili. Z tohoto důvodu je tedy asi realistické očekávat, že z výsledkem tohoto summitu může být bohužel jen o málo více než cestovní náklady.

V této souvislosti by se dala řada věcí projednat, protože ohledně vlivu na budoucí klima ovšem není vše jasné; co se ale týče nějakého spravedlivého řešení, vzpomněl jsem si, že se na jedné straně argumentuje minulostí, na druhé však nynější nebo dokonce budoucí produkcí CO₂, a to někdy podivným způsobem nikoliv na základě jedinců, ale na základě států. Vím ovšem, že se 'světoví lídři' na takovémto summitu nemohli dohodnout, že napříště bude všem občanům světa povolena stejná produkce CO₂, a kdyby to nebylo dodrženo, musela by se platit vysoká pokuta; někdo by si ale mohl myslet, že právě to by bylo spravedlivé. S tím by ovšem nesouhlasila nejen paní Merkelová, ale také ti, kteří si myslí, že obyvatelé industrializovaného světa by měli dodatečně platit za to, co jejich předchudci zavinili už v minulosti.

Na to jsem myslel při čtení článku Karla Dolejšího 'Kodaňský summit poškodil mezinárodní klima'. Potom se mi při nákupu v odpoledních hamburských ulicích zdálo, že předvánoční osvětlení je alespoň v těchto kodaňských dnech trochu uměřenější, než tomu bylo ještě před rokem. K psaní této poznámky mě ale přivedl teprve titul článku internetových Bild-Zeitung. Stálo tam o dvojici, která očekává devatenácté dítě: 'Bůh rozhodne, kolik dětí nám daruje'. To pro mě jako pro ateistu bylo v předvánoční době divným zážitkem, který se rychle spojil s myšlenkou na to, že jinak problematická čínská politika jednoho dítěte byla vlastně z ekologického hlediska velice úspěšná, protože kdyby neexistovala, Číňané by produkovali ještě více CO₂, a to nejen dnes, ale hlavně v budoucnosti. Otázkou potom může být, jestli pro všechny v boha věřící je to opravdu nadále bůh, který lidem ty děti daruje, protože někteří mají za to, že s početním růstem lidstva není spojeno také jeho přežití. Ale co Vy? Myslíte, že ve věci spravedlivého řešení ekologických problémů by se mělo dívat na státy, nebo na jednotlivé, po celém světě žijící osoby?

Vytisknout