Co uvidí i slepé střevo

17. 12. 2009 / Milan Dubský

Umožňuje a uznává rozumnou míru sociální diferenciace, bez obalu řečeno nerovnosti, protože lidé nejsou stejní ani rovní. Mají a měli by mít však stejná práva, ale i povinnosti, na něž se pohříchu často zapomíná. To by mělo bránit extrémním rozdílům mezi bohatými a chudými. Protože extrémní bohatství nevzniká pak pouze z fyzické či duševní práce a mimořádnými schopnostmi některých jedinců, což je přirozené a logické, ale spekulacemi, lichvou a krádeží.

A to umožňuje nesprávná forma státního zřízení, špatná legislativa a také neschopnost soudů, policie a často deformované veřejné mínění, které zůstává proti těmto extrémům málo aktivní. Většina občanů v každém demokratickém státě uznává pluralitu názorů, kulturnost jednání ve všech oblastech, sociální porozumění, vstřícnost a toleranci.

Nechce vnucovat jiným jak žít, nechce ve svém obecném uvažování nikoho vést, ani netouží po mocenské pozici. K tomu jsou však velmi potřebná, což je atributem demokracie, svobodná a nezávislá média.

Neregulovaná moc a vliv kapitálu je v řadě případů silnější než moc a vliv národních vlád. Tím je oslabována demokracie, občanská svoboda a roste sociální napětí. Koncentrované, neúměrně velké bohatství v rukou stále menšího počtu vlastníků rozkolísává už tak křehkou rovnováhu a mírové vztahy nejen uvnitř států, ale i mezi státy samotnými a obyvateli Země celkově. Banky mají v řadě případů větší kapitál, než je kapitál "suverénních" států.

Dvacetileté restaurování kapitalismu v České republice bude jedním z nejhorších období dějin našeho státu. Je to dědictví po nestoudné a hloupé vládě minulého režimu se 4. článkem ústavy bývalé Československé socialistické republiky. Ale k tomu je nutno přidat i hloupost, vlčí dravost a vybarvené květy zla, korupce a zlodějen četných lídrů v celém politickém spektru. Ti se čile chopili vesel ve jménu volného trhu bez přívlastků, ve jménu ničím neohraničené svobody bez odpovědnosti rozdělit lidi na rovné a rovnější, schopné a schopnější, ale i kazatelé a reformátoři v rouše charit pod praporem, že pravda a láska zvítězí. Nezvítězila.

Její vítězství spočinulo pouze na malé vrstvě obyvatel této země. To, že má ČR dluhový rozpočet a velký státní dluh má jednoznačnou příčinu.. Rozkradení více jak 540 miliard korun národního bohatství vytvořeného občany tohoto státu, za součinnosti všech polistopadových vlád. Tyto miliardy zmizely v mošnách těch rovnějších, schopnějších a svobodnějších v prostoru svobodného trhu bez přívlastků. Bez této skutečnosti by rozpočet České republiky mohl být přebytkový a mohl by být vzorem pro řadu zemí, které zápasí, jako nyní náš stát, s podobnými problémy. Ale to bychom museli vyměnit nejen politiky, ale i lid, který je volil a volí. Ale to i slepé střevo vidí, že to není možné.

Vytisknout