Kodaň: Politici se hašteří, zatímco biosféra hoří

18. 12. 2009

Nejprve dali planetu do závorky, pak ji z textu vyškrtli. Už nejde o záchranu biosféry, už jde jen o to, aby politikové nevypadali jako idioti. Rozhovory se rozkládají a všechno důležité se z dohody vyškrtává. Hlavně ať vznikne dojem, že bylo dosaženo dohody aspoň v něčem, píše z Kodaně George Monbiot a pokračuje:

Toto je chaotický a katastrofální závěr chaotického a katastrofálního summitu. Konference byla postižena katastrofální mírou nekompetentnosti. Delegáti z tropických zemí byli nuceni čekat na mrazu ve frontě 10 hodin bez přístřeší, bez jídla či pití, bez jediného vysvětlení a nakonec byli posláni pryč. Někteří lidé ve frontě omdleli, je s podivem, že nikdo nezemřel. Proces vyjednávání byl stejně tak pitomý. Vůbec nebyly použity inovativní metody řešení konfliktů - odehrávaly se jen tradiční tvrdohlavé spory.

Díval jsem se na tuto konferenci na webcamu (mě taky nepustili dovnitř) a přišlo mi, jak se utváření dohod za posledních 130 let skoro nezměnilo. Světové vlády si chtějí mezi sebou rozdělit atmosféru a chovají se při tom, jako na nějaké konferenci v Berlíně r. 1884.

Je tomu, jako by k demokratizaci a k rozkvětu občanské společnosti nikdy nedošlo. Vlády, ať demokratické nebo nedemokratické, si osobují plné právo rozhodovat. Zuří boj o atmosféru jako kdysi zuřil boj o dělení kolonií v Africe.

Nikdo se vůbec nezabýval základní nespravedlností: že zájmy států a lidí nejsou totéž. Často jsou diametrálně v konfliktu. V tomto případě se nejbohatší a nejrychleji se rozvíjející státy pokusily ukořistit co největší část atmosféry - právo znečišťovat víc než jejich konkurence.

Strávil jsem většinu času v Klimaforum, na alternativní konferenci, kterou zorganizovali jen čtyři placení zaměstnanci, a kterou bez problémů navštívilo 50 000 lidí. Vím, komu bych dal právo zachránit planetu.

I před začátkem této frašky bylo zjevné, že je možná stejně pozdě. Národní státy prosazují své vlastní zájmy a vyhýbají se odpovědnosti už od roku 1992. Bylo promarněno 17 let. Není to náhoda, je to důsledem systematické sabotáže z určitých států a způsobuje to energetický průmysl. Této idiocii napomáhají i státy, které byly dosud považovány za nápomocné: zpochybňují přísliby právními kličkami, falešným účetnictvím a outsourcingem. Podnikové zisky a politikaření jsou důležitější než příroda či lidská civilizace. Naše politické systémy nejsou schopny vykonávat základní funkci vlády: ochránit nás navzájem před sebou samými.

Sbohem, Afriko, sbohem jižní Asie, sbohem ledovce a mořský lede, sbohem, korálové útesy a dešťové pralesy. Bylo příjemné vás znát. Ale nám to bylo vlastně jedno, že existujete. Vlády, které tak rychle zachránily banky, se hašteří a vyhýhají řešení, zatímco biosféra hoří.

Kompletní článek v angličtině ZDE

Globální oteplování
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 18.12. 2009