Socialismus? Komunismus? Státní kapitalismus? Ani jedno, ale od každého trochu

18. 12. 2009 / Michael Kroh

I ta britská encyklopedie (stejně jako česká, před chvílí jsem si to ověřil) uvádí ke slovu "komunismus" tři různé výrazy, z nichž u toho nejvíce zpochybňovaného poznamenává, že jde o jazykový úzus. Můžeme se donekonečna přít o tom, zda jde o nesprávné významové přiřazení, nicméně s tím, že jde o vžitou zvyklost, skutečně nic neuděláme. Chceme-li, aby nám ti druzí rozuměli, musíme někdy, ač neradi přijmout jejich slovník a ne se je snažit - obrazně řečeno - kamenovat.

Druhá rovina sporu je podle mne významnější. Jde o to, co vlastně představovaly režimy v SSSR od roku 1917 a od něj odvozené kopie ve střední a východní Evropě. Je to na dlouhodobou odbornou diskusi a nevyřeší to sám ani Čulík, Kroh, Makovička, Kotrba, Rolčík nebo nějaký Ústav pro studium totalitních režimů. Každý z diskutujících (a bude jich časem jistě i více) přitom může přispět svou troškou k poznání pravdy.

Všichni se shodujeme na tom, že komunismus ve smyslu Marxovy etapizace dějin u nás ani nikde jinde neexistoval a to ani ve své nižší fázi, kterou tento myslitel nazval socialismem. Bohužel hodně zmatků do tohoto problému vnesl J. V. Stalin (a po něm jeho vykladači a epigoni) tím, že vybudování "základů socialismu" (rozuměj v jeho pojetí dovršení fyzické likvidace prvků soukromovlastnického kapitalismu a jeho základních nositelů) prohlásil za ukončení "přechodného období" (zde obratně využil Marxova chybného předpokladu, že půjde o velmi krátké období) a okamžik vstupu do nižší fáze (v marxistické terminologii) komunistické společenskoekonomické formace. Ačkoli to byl čistý voluntarismus, komunistické strany (vládnoucí i ty, které o vládu usilovaly) to z ideologických důvodů odmítaly přiznat a teorii "obohatily" rozmělněním historického vývoje do etap s co nejvíce bezobsažným obsahem. Tak se objevily slovní novotvary, které samy sebe nazývaly tvůrčím rozvinutím nepřemožitelného učení marxismu-leninismu. Socialismus se rozdělil na etapu "budování rozvinuté socialistické společnosti" a samotného "rozvinutého socialismu". To umožnilo ctižádostivým vůdcům vládnoucích komunistických stran přiřadit k těmto pojmům právě to, co právě prožívali a tím se jednou provždy spojit se vstupem do nějakého vyššího stádia. Dokonce kdysi kolovaly nepotvrzené informace o tom, že sovětští vědci měli v návrhu sjezdových tezí, kde se nové termíny měly poprvé objevit, uvedeno, že SSSR se nachází v etapě budování rozvinutého socialismu, ale Leonid Brežněv prý změnil formulaci na "v SSSR byl již rozvinutý socialismus vybudován".

Lze lehko pochopit, že takováto tvrzení dále diskreditovala tehdejší vládu i její ideology. Lidé se ptali "rozvinutý socialismus s frontami na základní potraviny?" a srovnávali tehdejší poměry se západní vyspělou Evropou, kam mohli stále více cestovat. Režimní "vědecké komunisty", kteří chtěj nechtěj měli za úkol zdůvodňovat a obhajovat oficiálně posvěcené pojetí soudobých dějin, jsme pohrdavě nazývali "etapisty". Bylo v tom ale i trochu soucitu, protože "úkol", který jim byl zadán, tj. frázemi odtrženými od reálného života zdůvodňovat vykonstruované ideologické schéma, jim nikdo nezáviděl.

Co tu tedy bylo, když ne socialismus (ať již jej chápeme jako nižší fázi komunistické společenské formace či jinak)? Určitě to bylo nějaké přechodné období, charakterizované jako směs prvků různých systémů. To věděli již tehdy všichni, kdo se snažili na společenský vývoj dívat objektivně, vědecky a ne očima režimně poplatného "etapismu". Co jsme si však tehdy nechtěli připustit, byla skutečnost, že se jednalo o přechodné období od kapitalismu ke kapitalismu. A ani jsme netušili, jak brzo se to projeví. Někdy v polovině osmdesátých let jsem si dovolil na shromáždění pedagogů nesměle naznačit, že kapitalismus není zas tak úplně překonán a že se může vrátit. Tím jsem se ovšem dostal (možná, že jsem si to v první chvíli ani neuvědomil -- oficiální "etapismus" jsem z duše nenáviděl) do rozporu s oficiálními poučkami a kolegu historika to rozzuřilo natolik, že mne o přestávce na chodbě téměř fyzicky napadl (kdyby ho okolostojící neodtrhli).

Jaké systémové prvky jsme mohli zaznamenat v rámci tohoto přechodného období (výčet nebude asi úplný, někdo něco možná ještě přidá)?

1) Prvky státního kapitalismu (zde se lze odvolat na diskutujícího Jana Makovičku): sám Lenin uvádí, že socialismus je státně monopolistický kapitalismus bez kapitalistů.

2) Prvky socialismu (spíše šlo o prvky, které si tehdejší režim jako socialismus představoval): na základě toho nazývají někteří toto období "protosocialismem" (mně se osobně tento termín nelíbí). Mnohé z nich představovaly skutečný pokrok a lze na ně navázat (uplatňují se i v současném sociálně tržním kapitalismu).

3) Prvky populistické diktatury (obdobné například argentinskému peronismu), které se týkaly především výstavby politického systému a které dnes slouží antikomunistům jako zdůvodnění rovnítka mezi komunismem a nacismem.

4) Prvky předkapitalistických typů společnosti převážně importované ze stalinského SSSR ("byzantinský" socialismus, víra v neomylnost "vůdce" (i kolektivního), ale i prvky "lidového konzervatismu" venkovského obyvatelstva zděděné z minulosti apod.).

5) Prvky soukromovlastnického kapitalismu (zprvu v marginálním rozměru -- v neoficiální směně, v soukromovlastnickém zemědělství, při zahraničním obchodu s kapitalistickými subjekty atd.; tyto prvky však živelně sílily a spoluvytvářely podmínky pro pozdější návrat ke kapitalismu).

Nechci řešit, v jakém poměru byly tyto prvky namíchány (ostatně bylo to rozdílné v různých zemích -- na jedné straně SSSR či ČSSR, na druhé straně NDR, Polsko) a co dominovalo. To ponechávám na další diskusi a odborném výzkumu.

Oficiální "etapismus" 70. a 80. let navázal a svým způsobem i dovršil historický vývoj socialismu jako utopie. Pokud právě toto nazývají odborníci "marx-leninskou teorií", pak je skutečně pravda, že jde o nevědecký blábol. Od Marxe a Engelse se však rozvíjí i jiný směr, který oni sami nazvali jako vývoj socialismu do utopie k vědě. Bohužel si neuvědomili (a nejspíše v tehdejších podmínkách ani nemohli), že i jejich sociální teorie (ponechme stranou skvělý rozbor kapitalismu v Kapitálu) je do určité míry prosáklá utopismem. I když se snažili co nejvíce vyhnout konkrétnímu popisu budoucí společnosti, například v otázce diktatury proletariátu se mýlili. Také vznik budoucí komunistické společnosti (ve vyšší fázi) omezují na jedinou podmínku, že bude všeho dostatek a "bohatství poteče proudem". Konkrétnější popis budoucího komunismu pochází od Lenina (Stát a revoluce) a nutně musel sklouznout k utopii.

Složitější je to s Marxovým fázováním dějinného vývoje. Zde bych nebyl tak příkrý jako Jan Čulík. Nezapomínejme, že jde v převážné míře o popis historie před Marxem, který lze jen těžko zpochybnit a který přijímá i většina historiků. O existenci prvobytně pospolné, otrokářské a "asijské" společnosti, feudalismu a kapitalismu dnes nikdo nepochybuje. Ovšem, že kapitalismus musí nutně vyústit v diktaturu proletariátu, byl omyl a je také pravda, že dnes ještě nevíme jak tento omyl napravit. Nazvat to ale blábolem je nespravedlivě silné, protože se to tehdy nabízelo jako prakticky jediné možné řešení rozporů kapitalismu. Takto bychom mohli považovat za blábol vlastně vše, co bylo již vývojem lidského poznání překonáno. A to by bylo vůči myslitelům minulosti příliš neuctivé.

Proto i přesto, že považuji Marxe nadále (i v souladu s těmi Brity) za jednoho z největších myslitelů v oboru filozofie a ekonomie, musím poctivě přiznat, že marxismus obsahuje kromě nesporného přínosu vědeckému poznání i dost utopie a omylů, a že za to mohou nejen pokračovatelé, ale i on sám. Proto si z něj beru především to, co považuji za vědecky správné a podnětné (a to je podle mne především dialektický materialismus jako metoda poznání -- nikoli dogma) a odmítám to, co již dějinný vývoj a současná úroveň poznání vyvrátily. Problémy společnosti a dějin se proto snažím posuzovat vlastní hlavou a Marxův dialektický materialismus je jen pomocníkem (podobně i jako jiné metody) -- i proti samotnému Marxovi tam, kde se mýlil.

Přečíst alespoň něco z Marxe bych doporučoval i jeho tak zvaným kritikům. Nepochybuji, že by se hodně divili, jak se liší autentický autorův text od brožurkových interpretací z předlistopadové i pozdější doby. Pro příklad nemusím chodit daleko. Jindřich Kalous si ve stejném vydání BL "kopnul" do marxismu v souvislosti s pojednáním o termodynamických zákonech. S tématikou to mělo pramálo společného, ale je to "in". Nemohu přirozeně mluvit za pány Wallersteina a Valacha, ale jsem si jist, že Marx by hrozbu vyčerpání klasických energetických zdrojů bral nesmírně vážně. Zda by preferoval jádro nebo zda by se jako "zelený" aktivista nechal přivázat k chladicí věži Temelína, to skutečně nevím, ale současná organizační struktura energetiky ovládaná nadnárodními monopoly by se mu určitě nelíbila. Právě reálný problém vyčerpání fosilních zdrojů by pro něj znamenal signál potřeby nového typu společnosti, protože kapitalismus je na nich životně závislý a čerpá z nich zdroj svého růstu. Ekologické a energetické problémy spojené s globálním oteplováním je přitom těžko schopen řešit, jak nám právě nyní názorně předvádí na summitu v Kodani.

Marx vůbec spojoval výše uvedené typy společností velmi úzce s určitými formami využití energie. V tomto směru byl skutečně "energetickým deterministou" a pochybuji, že by Wallerstein a Valach ho chtěli za to kritizovat. V prvobytně pospolné společnosti byla základní hnací silou energie lidského nebo zvířecího těla, ve společnosti otrokářské, asijské a feudální k ní přibyla energie proudu vody (vodní kolo), energie proudění vzduchu (větrný mlýn) a ve fázi pozdního feudalismu i energie chemických reakcí (střelný prach). Naproti tomu kapitalismus je v Marxově době charakterizován parním strojem a později elektřinou. Později se objevuje spalovací motor a ona tolik diskutovaná jaderná energie. Marx by se nedivil ani modernímu návratu k obnovitelným zdrojům (vítr, voda atd.), protože z hlediska dialektiky se jedná o tzv. negaci negace (návrat k původní tezi na vyšší úrovni vývoje).

Jaká konkrétní řešení by Marx navrhl pro budoucí společnost, můžeme jen těžko předpokládat. To už je na naší a dalších generacích. Absolutní nadvládu kapitálového vztahu (která charakterizuje společnost zvanou kapitalismus) by však určitě nepreferoval. Domnívám se, že ji z hlediska termodynamických zákonů nebude preferovat v avizované stati ani Jindřich Kalous.

Pokud hovoříme o diskusi k tématu nedávné minulosti, měla by to být skutečná více či méně odborná debata bez předsudků a ne žlučovité výpady proti nejmenovaným protivníkům. Ty nám pochopit složité dějinné události moc nepomohou. Je třeba respektovat rozdílné životní zkušenosti i světový názor, jinak se naše diskuse bude podobat debatám v parlamentu a stejně jako ony také nic nového nepřinese.

Vytisknout