Afghánské poznámky

17. 12. 2009 / Štěpán Steiger

Druhý citát: Místopředseda sněmovního branného výboru, socdem poslanec Antonín Seďa, jenž má ma rozdíl od Jiřího Paroubka odlišný názor na posílení české mise v Afghánistánu, řekl v České televizi rovněž začátkem prosince: "Uvnitř soc. dem. ale není jenom pan předseda, jsou tam i bezpečnostní a branní odborníci."

A do třetice: Jiří Paroubek -- třebaže časově jeho výrok předchozím názorům předcházel, protože byl pronesen v jeho řeči k výročí 28. října: "Musíme být schopni anticipovat vývoj v Afghánistánu, Íránu, Koreji či Iráku a umět k tomu říci své jasné stanovisko. Proč ano a proč někdy ne."

(Důraz ve všech třech citátech pochází ode mne.)

Rozhodnutí nositele Nobelovy ceny za mír o vyslání dalších zhruba 34 000 vojenských posil do Afghánistánu a jeho žádost na jiné členy NATO o 7 000 vojáků (přislíbeno dosud bylo mimochodem asi 5 000) vyvolala samozřejmě mnoho kritiky -- u amerických republikánů, protože podle jejich mínění není posil dost, u tzv. liberálů, že je nutné uvažovat spíš o brzkém odchodu ze země. Co možná činí situaci složitější, než se dosud připouštělo, je skutečnost, že vlastně ani současná americká vláda -- aspoň zcela donedávna -- neměla jasně vytyčený cíl, čeho vlastně chce a ovšem čeho může v Afghánistánu dosáhnout.

(Jelikož jde v zásadě o americkou válku, nemohlo mít přirozeně jasno ani NATO a obecné a banálně opakované cíle "terorismu, drog a extremismu", o nichž mluví generální tajemník NATO, lze uplatňovat stejně tak např. i v Somálsku nebo v Iráku či jinde.) Jeden z odborníků -- jimiž se zašti'tuje třeba pan poslanec Seďa -, kterým je Michael Sheehan, bývalý velvyslanec se zvláštním posláním v boji proti terorismu v americkém ministerstvu zahraničí, tvrdí, že problém spočívá v tom, že "jsme /tj. USA/ neustále posouvali "cílové branky" svého úspěchu proti terorismu ve jménu kampaně proti povstalcům. Původní záměr vypudit al-Kajdu se nyní proměnil v ambiciózní program opětované představy Afghánistánu jako "moderního státu"." A dodal: "Zapadli jsme do bahna složité protipovstalecké války, kterou Taliban může na jisté úrovni vést takřka donekonečna, i když nemá reálnou vyhlídku na opravdovou výhru."

Jiní dodávají, že v Afghánistánu neexistují jiné dosažitelné cíle (pro Američany, tedy, dodejme i NATO) než dočasné zpomalení talibanského "pohybu vpřed", "výstavba státu" je pošetilost. Častý je odkaz na dějiny: cizí mocnosti -- počínaje Alexandrem Velikým přes Brity a Sověty, dnes můžeme zřejmě dodat včetně Američanů (a jejich spojenců) -- nikdy na dlouho v Afgánistánu neuspěly. (Ostatně americký ministr obrany Robert Gates se svěřil novinářům: "Každý, kdo čte dějiny, se musí k těmto věcem blížit s jistou pokorou, protože nikdy nevíte. Nikdo neví, jak může vypadat poslední kapitola."

Myšlenka, že afghánské národní bezpečnostní síly budou vycvičeny a schopny získat během Obamou vytyčených 18 měsíců kontrolu nad celou zemí, je právě tak směšná jako myšlenka, že USA jsou s to získat "hlavy a srdce"", píše se nedávno v měsíčníku Harper's. K tomu poznamenejme takřka jenom na okraj -- ačkoliv závažnost faktu vyplývá z něj samotného -- že většina Afghánců rekrutovaných do armády a k policii se musí teprve učit číst a psát, než se jí dostane výcviku. A ministr Gates prozradil reportérům, že teprve nedávno se ke svému překvapení dověděl, že zatímco Talibán dokáže platit svým bojovníkům 250 -- 300 dolarů měsíčně, afghánská armáda platí svým příslušníkům zhruba 120 dolarů. Takže hned poté zajistil, aby byl žold v armádě zvýšen na 240 dolarů.

Velitel americké armády v Afghánistánu armádní generál Stanley McChrystal sdělil při svém slyšení v Kongresu, že ze 188 000 příslušníků afghánských bezpečnostních sil je 96 000 vojáků, přičemž do července 2011, kdy by se měli (mohli) Američané začat stahovat, by počet těchto sil měl dosahovat 300.000. Počet bojovníků Talibánu -- těch, kteří "naplno" bojují -- odhadoval na 24 000 -- 27 000.

Generál při téže příležitosti rovněž řekl, že nedoporučil červenec 2011 -- tedy termín, vyhlášený prezidentem Obamou -- jako počátek odchodu americké armády. Toto datum však podle něj poskytuje Spojeným státům dostatek času k oslabení Talibánu a pro výstavbu afghánských bezpečnostních sil. Neprozradil, co by Spojené státy učinily, kdyby tohoto pokroku nebylo dosaženo.

Vojenští činitelé se domnívají, že Afghánistán ovládaný Talibánem, by se opět stal útočištěm al-Kajdy a jejích vůdců. Zabít bin Ládina nepokládali až donedávna za nezbytný předpoklad její porážky, ježto měli zato, že její vedení je decentralizováno a snadněji dosažitelným cílem je stabilizace zemí, v nichž operuje. McChrystal však Kongresu prohlásil, že tyto dva cíle -- porazit jak Talibán tak al-Kajdu -- jsou propojeny.

"Zatlačit Talibán je předpokladem konečné porážky al-Kajdy", řekl. (Prezident Obama shrnul svou afghánskou straegii do tří slov: "rozrušit, odzbrojit a porazit" al-Kajdu. Mimochodem, kde je bin Ládin Američané nevědí. McChrystal se domnívá, že je v Pákistánu, bývalý generál Jim Jones, Obamův poradce ve věcech národní bezpečnosti, řekl nedávno, že někdy překračuje afghánsko-pákistánskou hranici, ale že zpravodajské služby už dlouho nemají žádnou spolehlivou informaci o jeho pobytu. McChrystal charakterizoval bin Ládina jako " v tomto okamžiku ikonu, jejíž přežívání povzbuzuje al-Kajdu jako celosvětovou organizaci, jež poskytuje autoritu.")

Ovšem jako tomu bylo v Iráku, je dnes datum, stanovené Obamou pro začátek stahování amerických sil z Afghánistánu, velmi nejisté (nechceme-li přímo říci klamné). Sotva je Obama vyslovil, hned o několik dnů později prohlásil jak ministr obrany Gates tak ministryně zahraničí Hillary Clintonová, že odchod bude velmi povlovný a že Američané začnou teprve potom předávat odpovědnost za bezpečnost Afgháncům. A zmíněný Jim Jones prohlásil CNN: "Máme v jihovýchodní Asii strategické zájmy, jež nelze posuzovat definitivními časovými termíny. Zůstaneme v oblasti na dlouho." Pojem "imperiální strategie" je tu zcela namístě.

Ještě zřetelněji to vyjádřil afghánský prezident Hamid Karzai. Řekl 8. prosince, že afghánské bezpečnostní síly budou potřebovat americkou podporu dalších 15 -- 20 let. Karzai stál při této tiskové konferenci vedle Roberta Gatese, když oznámil, že bude trvat pět let, než jeho síly budou moci převzít odpovědnost za bezpečnost v celé zemi a 15 až 20 let že bude trvat, než tak budou moci učinit bez vydatné americké finanční a technické pomoci. Gates současně připustil, že odchod Američanů bude několikaletým procesem. "Bude-li to trvat tři roky nebo dva roky nebo čtyři roky, to se teprve uvidí" a útěšivě dodal: "Jak prezident Obama velmi jasně řekl, ze strany Spojených států nejde o časově neomezený závazek."

Nesmíme však také zapomenout -- což se děje často už proto, že se o nich málokdy píše - že vedle 69 000 amerických a 41 000 spojeneckých vojsk "působí" v Afghánistánu také 130 000 "smluvních" bezpečnostních sil ("contractors", prakticky tedy žoldnéřů). Kongresová výzkumná služba (Congressional Research Service, asi jako česká Parlamentní služba) zjistila, že podle odhadu odborníků bude "najato" dalších 26 000 -- 56 000. V prosinci minulého roku tak tito "bezpečáci" představovali v Afgánistánu 69% "personálu" ministerstva obrany. (Finanční náklady ozbrojených amerických sil -- při nejvyšším rozpočtu ministerstva obrany v poválečné historii -- by zasluhovaly zvláštní kapitolu těchto poznámek. Jen příkladmo uveďme, že pouze v minulém týdnu uzavřelo ministerstvo s jednou floridskou firmou za 44,8 mil. dolarů smlouvu, podle níž budou poskytnuti psi a jejich závodčí k použití při operacích v jižním Afghánistánu podél pákistánské hranice, v místech častých prudkých bojů.)

Pokud jde o evropské spojence a jejich podíl na afghánské "operaci", možná postačí citovat Roberta Huntera, bývalého velvyslance USA při NATO. Hunter řekl nedávno Radě pro zahraniční vztahy (známý Council on Foreign Relations): "Pokud jde o motivaci, jen velmi málo evropských zemí se domnívá, že vítězství v Afghánistánu -- tj. rozrušit, odzbrojit a porazit al-Kajdu a Taliban -- je nutné pro jejich vlastní bezpečnost.

Některé se to domnívají, většina však nikoliv. Když opravdu přispějí vojensky, činí tak, aby posílily důvěryhodnost NATO, která existuje. NATO vždycky uspělo v tom, co se rozhodlo udělat." Nakonec tedy otázka: Co dělají "Češi" -- tj. Česká republika -- v Afghánistánu? Nikoliv doslova -- jistě totiž "dělají" mimo jiné i záslužnou práci, nakonec práce lékařů a podobného personálu je vždycky prospěšná jak těm, jimž pomáhá, tak české "reputaci". Uznejme však, že vzhledem k českým možnostem je příspěvek této země v Afghánistánu malý či nepatrný. Navíc v době krize vydat nebo nevydat 100 milionů Kč, o nichž tuším mluví ministr obrany, není nezanedbatelné.

Od bezpečnostních a branných "odborníků", o nichž mluvil poslanec Seďa, nemůžeme čekat nic jiného než "důvody", proč ČR v Afghánsitánu být musí (být má) -- od spojeneckých závazků až po teroristy, kteří by jinak ČR "ohrozili". Tyto důvody neobstojí při bližším ohledání: jsou členové NATO, kteří na rozdíl od jiných z Afghánistánu dokonce odcházejí (Kanada, Nizozemí), a pokud někdo předstírá, že věří, že z Afghánistánu přijdou teroristé (z al-Kajdy?), ponechme jej v této víře a počkejme si.

Na americké okupaci se podílet nemusíme -- řekl bych: neměli bychom -, už vůbec ne několik příštích let, kdy se začne rýsovat odchod americké armády -- bohužel nikoliv vynucený americkými pacifisty, nýbrž spíše důvody materiálními -- mnohem zřetelněji. Imperiální zaslepenost -- pošetilost? dobrodružství? lobby zbrojařů a "bezpečnostních expertů"? -- skončí fiaskem. Mluvil-li předseda sociálních demokratů o "anticipaci vývoje", je na čase, předjímat jej teď.

Nepokoušel jsem těmito poznámkami o žádnou analýzu. Jsem však přesvědčen, že stačí k zamyšlení. Politici budou bohužel uvažovat jinak -- ale "prostí" občané nemohou v nekonečné válce vidět nějaký smysl české účasti.

Vytisknout