Bowling for Columbine (Hra v kuželky pro zmasakrovanou školu; titul odkazuje k tomu, že dva chlapci, kteří bezdůvodně v americké Columbine High School zastřelili dvanáct žáků a jednoho učitele, si před masakrem šli v rámci tělocvičné hodiny ve škole zahrát kuželky) je - dokumentární -- film známého amerického investigativního televizního reportéra Michaela Moora, který ostře kritizuje posedlost Američanů střelnými zbraněmi i to, že je každoročně v Americe zavražděno těmito zbraněmi neuvěřitelných 11 000 osob.

Každé prezentování skutečných civilizačních a kulturních střetů, problémů a traumat v sdělovacích médiích je z podstaty vadné: Buď autor počítá s tím, že čtenář je laik, že tedy jeho znalosti o věci nejsou dostatečně uspořádané, případně že je čtenář ani nemá. Pak autor na malé ploše sdělí jen některé zásadní teze, a laik jim nebude moci porozumět vůbec, nebo si je vyloží zkresleně. Anebo se autor pokusí teze řádně vyložit, a laikovi v nich udělá "guláš" ještě větší, protože tak krátký výklad nemůže oslovit vše to, co má čtenář pomotané nebo vybílené. Anebo se autor pokusí podat věc zjednodušeně, a tím natropí jen další nepochopení a posílí předsudky.

Tak tohle je teď jedno z přímo hitových hesel současného britského premiéra Tonyho Blaira. V Česku se naopak v posledních týdnech stala hitem jistá "rasová" kniha o "tabu v sociálních vědách". Zatímco Blair chce takové "výjimečnosti" dosáhnout vymýšlením nových atraktivních lidských povolání, v tuzemsku zásluhou té (a)sociální publikace i ten nejposlednější nádeník už jistě dobře ví, že eugenika řecky znamená být dobře narozený. A ví také, že je to vědní obor, který se zabývá studiem způsobů, jak se fyzické a psychické kvality lidí dají řídit a vylepšovat jejich selektivním šlechtěním. Což je vlastně totéž, čeho chce dosáhnout Blair v Británii. Proč tedy tyto hity nespojit v jeden, a to hezky český?

Jak? Inu, lid v ČR přece své nejlepší dcery a syny zvolil například jako parlamentní poslance a senátory, regionální, městské či obecní zastupitele. Některé tyto elity sedí ve vládě, jiné jsou na Pražském hradě, další jsou na jiných postech tzv. ústavních činitelů. Jejich celkové množství je určitě větší než malé. Nebylo by tedy lepší v rámci té "eugeniky" namísto nadávání těmto elitám (nezřídka hned po jejich zvolení) s nimi raději více obcovat? Koneckonců se blíží máj, lásky to čas, a kupříkladu v Praze to mají poslanci, senátoři, vláda a i hradní panstvo na příslovečný Petřín co by kamenem dohodil. Po jistém čase by tak mohly ustat i ty problémy s dobrou urozeností a tím i se získáním atraktivního zaměstnání, natož pak s nějakým "selektivním šlechtěním".

Jakési elitářství nebo odlišnosti se v zemích Koruny české přece netrpí. Tedy pryč s nimi, všichni na Petřín - a směle do toho. Poněvadž když výjimečnost, tak pro všechny!

Pokud se ovšem nad jeho argumenty zamyslíme pečlivěji, odhalíme hned několik zásadních "slabin", které tuto teorii více než zpochybňují. Stranou ponechejme, že Jiří Pehe pomíjí stratregické, politické a hospodářské zájmy USA, Velké Británie, ale i Ruska, Francie a dalších zemí, a rovněž i mnohými přehlíženou skutečnost, že současné americké politice pod vedením Bushovy administrativy vládne klientelizmus takových rozměrů, který již i podle četných konzervativních analytiků ohrožuje podstatu právního státu a demokracie.

Stranou článek ponechává i negativní stanoviska k válce a konkrétní informace celé řady bývalých zbrojních inspektorů, koordinátorů a zplnomocněnců OSN pro Irák, ale i významných politiků a státníků (např. zkušeného Ramseye Clarka, bývalého ministra spravedlnosti ve vládě prezidenta L. Johnsona v letech 1967-1969), kteří ovšem jako svědkové k procesu přizváni nejsou. Je politovánihodné, že tyto skutečnosti pro analýzu politologa Pehe nemají zřejmě sebemenší relevanci. Zůstaňme ale u samotné materie práva.

Autor tuto svou polemiku zaslal do deníku Právo, kde však nevyšla, poznamenává Darius Nosreti.

Tak se plní prázdnota daná absencí spoluúčasti občanů na věcech veřejných nesmyslnými gesty, v pomyslně poddaným ponechaném prostoru veřejných prostranství - v tradici šmírových tragedií, nebo bezvýznamných procesí. Tak se plní prázdnota zanechaná habsburskými místodržícími na Hradě jedním náhražkovým monarchou za druhým - v tradici šmírových komedií, tragedií či tragikomedií. Pozoruhodné, v jak širokém repertoáru hrají náhražkoví monarchové. Pozoruhodné za jak úzký je vnímán repertoár pomyslně daný hře poddaných.

Bezprostředně prvním vážným opomenutím vládní koalice bylo, že hned při těch jednáních o příští vládě se zřejmě současně hned dost závazně nehovořilo také o možném ---samozřejmě jediném!--- kandidátovi koalice na funkci příštího prezidenta.

Proč se o tom nepíše? Možná obyčejný strach redaktora z toho, že by jako redaktor nevyjadřoval názory svého média, které má strach, že by se ocitlo v nemilosti čelních představitelů, v nemilosti jejich bank, prostě by mohli "z nerozumu" také jednoho dne - z neuvedených nebo málo pochopitelných příčin - to zavřít.....

Že by redaktor byl veřejně napaden a roznesen kritizovaným v televizních pořadech, je pěkné být hrdinou, ale co až po vás neštěkne ani pes a o práci nezavadíte, konkurence je velká... Kde jsou ty časy po listopadu 89....., laskavost, lidskost, otevřenost, tolerance.

Podle internetového tisku Arabs48 z arabštiny přeložila a zpracovala Jana Malá

Včera si na vyšehradském hřbitově připomněla česká veřejnost 100. výročí úmrtí Dr. Františka Ladislava Riegra (10.12.1818-3.3.1903), politika, publicistu, národohospodáře.

Pořadatelem krátkého pietního aktu byla Matice česká, za kterou přivítal přítomné Mgr. Pavel Muchka.

Historik doc. dr. Martin Kučera z HiU Akademie věd ve výstižném projevu zhodnotil osobnost význačného českého liberálního politika, který spolu s Františkem Palackým a Karlem Havlíčkem patřil od 40. let 19. stol. k vůdčím organizátorům českého národního života.

Vedle politické a národohospodářské činnosti poukázal řečník na význam F.L.R. pro vybudování Národního divadla, vydání "Riegrova slovníku naučného" i založení prvního českého politického deníku "Národních listů".

V neposlední řadě byla vyzdvižena nezištnost, s jakou Fr. L. Rieger jako politik sloužil potřebám českého veřejného života.

"Zejména my křesťané jsme povoláni k tomu, abychom byli strážci míru všude, kde pracujeme a žijeme. Musíme být bdělí, aby naše svědomí nepodlehlo pokušení egoismu, lži a násilí," dodal Jan Pavel II.

Papež požádal všechny katolíky, aby se během Popeleční středy postili a v modlitbách prosili Boha za mír ve světě. "Budeme prosit Boha především o konverzi srdcí a o prozíravost volby spravedlivých rozhodnutí, která by s použitím adekvátních a mírových prostředků vyřešila spor, který představuje překážku na současné cestě lidstva."

Jan Pavel II. zároveň vyzval k tomu, aby se v průběhu Popeleční středy modlila farní i rodinná společenství na úmysl zachování míru modlitbu růžence.

Na závěr svého projevu Svatý otec připomněl skutečnost, že starobylou praxi postu sdílejí křesťané s příslušníky mnoha jiných náboženství, kteří se stejně jako my snaží tímto postem vyvarovat pokušení pýchy a uschopnit sebe sama k přijetí Božích darů, mezi které patří i dar míru.

Čeští a moravští biskupové se připojili k výzvě papeže Jana Pavla II. a vyzvali všechny věřící, aby se na Popeleční středu věnovali se zvláštní intenzitou modlitbě a postu za mír, zejména na Středním východě.

Poselství Svatého Otce ke Světovému dni míru 2003 BL

Jan XXIII. a Pavel VI. byli postaveni před zcela nový problém: zajištění světového míru, který byl v šedesátých letech ohrožen mocenským bojem. Encyklika Pacem in terris byla uveřejněna brzy po kubánské krizi a po stavbě berlínské zdi. Obracela se ke světu, který si byl vědom nebezpečí atomové války. Její optimistický tón vzbudil u katolíků i nekatolíků živý ohlas.

Encyklika odmítá násilí a diskriminaci, vyzývá k toleranci, porozumění a spolupráci v mezinárodních vztazích a k důslednému dodržování lidských práv. Požaduje dále zákaz atomových zbraní, ukončení závodů ve zbrojení a zahájení odzbrojovacího procesu pod mezinárodní kontrolou. Mír bude podle jejích slov zajištěn jen tehdy, bude-li založen na pravdě, vybudován na zásadách spravedlnosti, oživován láskou a uskutečňován ve svobodě.

V lidských právech můžeme vidět parafrázi a aplikaci zlatého evangelijního pravidla: Všechno, co chcete, aby lidé dělali vám, dělejte i vy jim (srov. Mt 7,12). Toto pravidlo bylo známé jak v antickém světě, tak u židů i křesťanů; tvoří tedy etické jádro, které může sloužit jako univerzální základ morálky.

Od 19. století se dostává do popředí otázka národnostních menšin. Je však důležité, aby zdůrazňování etnických zvláštností nevedlo k tomu, že se tyto hodnoty budou klást nad hodnoty obecně lidské. Zdůrazňování národních specifik vytváří nebezpečí přeceňování vlastní identity a vede k nepřátelství a mnohdy i k nenávisti vůči druhým národům. Křesťan by měl respektovat a tolerovat každého, protože před Bohem jsme si všichni rovni. Začarovaný kruh nepřátelství, nenávisti a zášti lze rozetnout jen obrácením, usmířením a novým začátkem vzájemných vztahů. Jsme zde jen přechodně, pravý domov u Boha nás teprve čeká. Tím je relativizována národnost i etnická příslušnost.

Kardinál ve svém prohlášení uvádí, že vláda USA nedokázala poskytnout přesvědčivé důkazy o akutním ohrožení národní bezpečnosti. Takové důkazy jsou však nezbytné pro ospravedlnění války.

"Objektivní kritéria musí být naprosto racionální. Ohrožení musí být zřetelné, aktivní a přítomné, nikoliv pouze v budoucnu možné. Americká vláda současně neprokázala, že všechny možné alternativy k válce jsou neefektivní a neuskutečnitelné," uvedl kardinál své argumenty na základě učení Katechismu katolické církve.

Koncem roku 2001 nebyla ministerstvem školství udělena nová akreditace pražské KTF UK pro šest studijních programů - dva magisterské a čtyři doktorské. Zároveň byly omezeny některé kompetence akademických orgánů; z tohoto důvodu byl tehdy jmenován prozatímním správcem rektor Karlovy univerzity Ivan Wilhelm.

Vědecká rada KTF UK na začátku loňského roku hodnotila na jednom ze svých zasedání neuspokojivou situaci, která na fakultě vládla a označila jmenovitě osoby, které tuto situaci zavinily a ohrozily tak existenci nejstarší dosud existující teologické fakulty ve střední Evropě. Na prvním místě byl mezi nimi jmenován prof. Václav Wolf, který se od r. 1990 až do nedávné minulosti jako děkan na vedení fakulty podílel.

Všichni biskupové České církevní provincie pak na jaře loňského roku písemně vyzvali Velkého kancléře fakulty kardinála Miloslava Vlka, aby neprodleně zahájil proces odnětí kanonické mise prof. Wolfovi. V dopise, který všichni podepsali, rovněž uvedli konkrétní důvody této žádosti. Velký kancléř po konzultaci s římskou Kongregací pro katolickou výchovu a za jednoznačného souhlasu všech zúčastněných stran následně, s okamžitou platností kanonickou misi odňal.

Túto filozofiu obsahuje každá časť vyhlásenia. Nie je pravda, že Nemecko a Francúzsko ustúpili, keď pripustili, aby vo vyhlásení figurovala veta, že "sila by sa mala použiť len ako posledné východisko". Veď aj OSN pripúšťa odzbrojenie Iraku silou iba v prípade, ak nebude spolupracovať so zbrojnými inšpektormi.

Ale kdyby někdo zdokumentoval všechny události, co se kolem té sochy za poslední století sběhly, získal by zvláštní obrázek. Odporný i krásný, a hlavně zapomenutý. Hlava na hlavě, davové vzrušení a přísahá se věrnost Masarykovi, Hitlerovi, Benešovi, Stalinovi, Dubčekovi, Havlovi...

Představa světového pořádku je v očích Američanů jednoduchá a přehledná. Svět je pyramidou, kde nejníže jsou LDC -- "the least developed countries", nad nimi jsou MDC -- "the more developed countries" a na vrcholku ční WDC -- Washington DC. Nad vrcholkem pyramidy již není nic, jen nekonečno Boží existence. Tato představa však není výrazem nějaké arogance. Její původ pramení jinde, a to v metafoře ležící u samých počátků historie Spojených států amerických, kdy lodě pronásledovaných puritánů dosáhly kýžený břeh "země zaslíbené." Není překvapující, že svobodná nová zem byla nahlížena jako zaslíbená a logický se zdá i vývod, že právo přijít do země zaslíbené se dostalo jen těm vyvoleným. Tato představa "Nového Israele" se ukázala být neobyčejně životná. Její charakter a důsledky se rozhodl zkoumat ve své knize z roku 1995 Johan Galtung, jeden ze zakladatelů "peace research", nositel čestných doktorátů mnoha univerzit a v neposlední řadě kontroverzní Nor, který je ve své vlasti neoficiální "persona non grata."

Rozhovor s Johanem Galtungem přinesly před časem i Britské listy ZDE

Prezident Bush řekl svým přátelům, že první slova, která čte každé ráno, nemají nic společného s jeho funkcí jakožto prezidenta nýbrž s jeho Pánem Bohem. Je to evangelicko-křesťanská klasika, "My Utmost for His Highest", povzbuzující malá knížečka denních mini-kázání. Jejím autorem je Oswald Chambers. Byl začínajícím skotským umělcem než se setkal s Charlesem Spurgeonem, viktoriánským baptistou, který byl jedním z největších kazatelů 19. století. Pan Chambers opustil umění a stal se potulným kazatelem. Jeho manželka znala dobře těsnopis (250 slov za minutu) a tak zapisovala všechno, co její manžel kázal, takže nakonec vydala 30 knih.

Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník. Veškeré informace o tom, jak jsou darované peníze využívány, pravidelně zveřejňujeme. Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 100 111 3917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2. Finanční dary Občanskému sdružení jsou odečitatelné od základu daně z příjmu.