Lidové noviny publikovaly v sobotní Orientaci recenzi knihy, jejímž autorem je "jeden z nejvýznačnějších mozků minulého i současného století (to snad sotva začalo, ne?) Henry Kissinger. Kissinger prý "dokazuje, že patří k nemnoha nejvyšším americkým představitelům, kteří mají i dlouho po odchodu ze své funkce co říct nejenom k politice USA, ale i k dalším problémům současného i budoucího světa," píše recenzent. Některé věty této recenze jsou skutečně k popukání, konstatuje Jiří Kopal. Nutnost autora recenze lézt v Lidovkách Henrymu Kissingerovi kamsi je věc Lidových novin, potíž je, že je Henry Kissinger v mezinárodním kontextu považován za velmi kontroverzní osobnost, za válečného zločince, odpovědného za kobercové bombardování Kambodže v sedmdesátých letech, který nebyl a nebude postaven před soud pouze proto, že je to americký občan a bývalý americký politik. Materiály o kontroverzní Kissingerově minulosti sebral ve své knize americký novinář Christopher Hitchens. Hitchensovu knihu recenzoval dlouholetý reportér BBC ve Spojených státech Charles Wheeler (české shrnutí viz zde.) Jeremy Paxman, známý britský televizní moderátor, se zeptal Kissingera v rozhlasovém rozhovoru v BBC, zda se sám považuje za válečného zločince a v reakci na tuto otázku Kissinger během vysílání odešel z rozhlasového studia, viz zde. Zajímavě psal, pod titulkem "Proč si chce zákon promluvit s Kissingerem", v australském listě Sidney Morning Herald, viz zde, o Kissingerovi autor knihy The Trials of Henry Kissinger Christopher Hitchens:

V úterý 6. srpna začal k blížícímu se prvnímu výročí útoků z 11. září otiskovat britský deník Independent seriál nových reportáží Roberta Fiska z Afghánistánu. Shrnujeme první z nich.

Kvitoval jsem s povděkem, že zpráva o zařazení akademického malíře a současně velitele turnovského oddělení SNB Miroslava Šilhána (1910 - 1980) mezi významné občany Turnova našla své místo v celostátních médiích. "Nekonformní" výtvarník se po roce 1948 totiž doložitelně zasloužil o to, že řada občanů z Turnovska byla zatčena a dlouhodobě vězněna za distribuci protikomunistických letáků.

Podle Amnesty International bylo během potlačování protestů proti summitu zemí G8 v Janově mučeno na 200 lidí. Organizace rovněž odsoudila způsob, jakým se k prošetřování policejního násilí staví italský stát.

Případu Nike se jako precedenční kauze věnujeme již dlouho (zde, zde, zde a zde). (JČ)

1. Kdo při služebním zákroku překračuje svou pravomoc, nepožívá ochrany veřejného činitele.

2. Shromáždění občanů nelze rozehnat jen z toho důvodu, že nebylo ohlášeno.

Soudkyně Šantorová se pokusila svým zdůvodněním rozsudku nad Petrem G. verdikt vyšší instance obejít. Je však velmi pravděpodobné, že i její rozsudek nad Petrem G soud vyšší instance také zruší.

Všechny tyto soudní případy se týkají akce v pražské pasáži Světozor, která se konala dne 12. května 2001. Skupina aktivistů se tam pokusila sbírat podpisy na protest proti praktikám firmy Nike v třetím světě. Majiteli pasáže Světozor se to nelíbilo a jeho ochranka naléhala, aby policie proti aktivistům, sbírajícím podpisy, zasáhla. K tomuto nezákonnému zásahu ze strany policie také nakonec došlo. Zde jsou podrobnější informace o celém tomto incidentu:

Obžalovaný této argumentaci nerozumí a nechápe, jak může policista zároveň ochrany veřejného činitele požívat a nepožívat. Trestněprávní ochrana je v demokratickém právním řádu přiznána výlučně oprávněnému výkonu pravomoci veřejného činitele, nikoli "osobě v policejní uniformě". Obžalovaný má za to, že prvoinstanční soud se na tomto místě nad svými argumenty dostatečně nezamyslel.

Kdysi Milan Knížák v médiích právem prohlásil, že máme nekulturní vládu. Poukázal na skutečnost, že v oblibě nejvyšších představitelů včetně prezidenta jsou tak druhořadí umělci jako třeba Kristián Kodet a Jan Kristofori. Knížák měl pravdu v tom, že špatný osobní vkus vrcholných představitelů je sice jejich soukromá věc, nicméně jejich reprezentace na veřejností je v tom, s kým se na ní stýkají, docela závazná. Jestliže se tito lidé obklopují špatnými umělci, o naší kulturnosti to příliš nesvědčí.

Nedávno jsem se v jedné adelaidské nemocnici zúčastnil symposia svoji přednáškou na téma "hudba a zdraví". Když jsme s jejím ředitelem procházeli nemocnicí, naznačoval ten muž jemně abychom si všimli jak je v jeho instituci čisto a úpravno. Zeptal jsem se ho: "Co byste, pane řediteli, dělal, kdybychom teď zahlédli někoho jak tu s plechovkou barvy čmárá po stěnách?" Odpověď byla předvídatelná, ano, hned by zakročil, vandala nechal zajistit a stěnu očistit. "Nu vidíte," řekl jsem, "bez mrknutí brvy vnímáte vizuální ošklivost, setkali jsme se ale na chodbách s několika zvukovými ošklivostmi a ani uchem jste nestřihl. Ucho neslyšelo hřmotný automat na nápoje, nezareagovalo na nesmyslnou a ošklivou hudbu, pumpovanou do prostoru jídelny. A také to protivné pípání přístrojů vadí mi mnohem více než nějaká čmáranice na zdi. Vizuálním útokům je totiž snadné se bránit, mohu zavřít oči či se dívat jiným směrem. Zvuky však na nás působí i když se je snažíme neposlouchat či nevnímat."

Čo by sme čakali po uverejnení podobnej správy ? Samozrejme obrovský mediálny rozruch na tému "opakované rasovo motivované útoky". Prezradíme však už teraz v úvode čitateľom, že opíšeme naozaj takýto aktuálny prípad - len s opačnými aktérmi. Nie pre "senzáciu", ale na ilustrovanie doslova nenormálneho, žiaľ bežného zneužívania rétoriky o ľudských a menšinových právach.

Nový správce redakčního systému Britských listů Dominik Joe Pantůček nyní energicky dokončuje různé dosud nedodělané funkce redakčního systému, za což mu velmi děkujeme. Právě byl zprovozněn seznam článků podle autorů, zatím od 1. 10. 2001. Klikněte na Autory Britských listů a v seznamu pak u každého jména na uvedený počet článků: zobrazí se vám odkazy na všechny texty, které jednotliví autoři pro BL napsali od loňského října.

Dominik Joe Pantůček zprovoznil chronologický archiv, obsahující jednotlivé články starších vydání Britských listů, viz zde a pravý horní roh stránky BL nad kalendářem (který vám umožňuje, kliknutím na jednotlivá data, také přístup ke starším vydání časopisu).

Hledáme spolupracovníky, kteří by byli ochotni v zájmu nezávislé, investigativní, neúplatné práce ve prospěch české společnosti věnovat Britským listům několik hodin práce týdně, zejména psaním článků o nejrůznějších aspektech života české společnosti, o těch tématech, které se týkají obyčejných lidí (nezajímá nás příliš, co tvrdí politikové a "profesionální" novináři). Usilujeme o získání nezávislých financí z mezinárodních zdrojů, a tak doufáme, že práce případných spolupracovníků bude v dlouhodobější perspektivě honorována.

Pište prosím na tuto adresu redakce. Děkuji.

Šéfredaktor.