V pozadí celé události byla petiční akce v pasáži Světozor, kde se rozdávaly letáky proti praktikám firmy Nike v třetím světě. Aktivisté, organizující tuto akci, se nejprve dostali do verbálního konfliktu s ochrankou pasáže Světozor, která si přála, aby tam tato akce neprobíhala. Aktivisté s ochrankou nesouhlasili v tom, že by měla ochranka právo na tomto veřejném prostranství akci zakázat.

Ochranka pasáže Světozor tedy zavolala příslušníky Policie ČR. Městská policie přijela teprve poté, co Policie ČR začala volat vysílačkou o posily.

S příslušníky Policie ČR také aktivisté nejprve jen diskutovali. Na videozáznamu je jasně zachyceno, že policisté zpočátku také nenacházeli žádný důvod k tomu, aby jakkoliv zakročovali. Avšak ochranka pasáže na ně neustále naléhala, tak policisté to pak konzultovali s velitelstvím, a to jim dalo pokyn, aby tu akci policie rozpustila.

V odůvodňovací zprávě posléze argumentovali policejní právníci, že se petiční akce konala na soukromém pozemku a že majitel s akcí nesouhlasil. To prý byl důvod, proč policie měla právo zakročit.

Avšak i u soudu jeden z policistů přiznal, že neviděl ze své strany žádný důvod, proč by měla policie proti petiční akci zasahovat, že jediným skutečným důvodem pro zásah policie bylo to, že si to podle ochranky pasáže její majitel přál.

Policisté několikrát aktivisty vyzvali, aby se aktivisté rozešli, že je shromáždění rozpuštěno. Poté, co s tím aktivisté nesouhlasili a poukazovali na to, že policie nemá pro tento zásah žádný právní důvod, začali policisté jednoho člověka, který měl zrovna v ruce megafon, legitimovat. Ten zřejmě chtěl od nich znát důvod, proč ho legitimují, a policisté ho tedy začali násilím předvádět - snažili se ho odtáhnout do služebního automobilu.

Jiný z účastníků se jim v tom snažil zabránit tím, že se tohoto aktivisty chytil a oba leželi na zemi. Snažil se ho vlastním tělem zalehnout, aby ho nemohli odvléci. To byl pan Z. Z., který byl posléze obviněn z útoku na veřejného činitele se zbraní, protože prý píchl policistu tužkou.

Když viděl pan Radek Mikula, že policisté přistoupili k násilné akci, rozběhl se k místu konfliktu, ale než tam doběhl, chytil ho jiný policista a začal se s ním na zemi přetahovat. Jeden belgický účastník byl také předveden. Nakonec byli čtyři přítomní aktivisté obviněni z napadení veřejného činitele. Všichni byli původně odsouzeni prostřednictvím trestních příkazů k podmíněným trestům v různé délce, Petr G. byl například odsouzen na půl roku s odkladem a rok a půl.

Belgičan nevěděl, co to je, dostal rozsudek v češtině, a tak proti tomu nic nepodnikl. U něj jedině nabyl rozsudek právní moci. Ostatní tři odsouzení čeští aktivisté proti trestnímu příkazu podali v náležité lhůtě odpor, takže trestní příkaz v jejich případech nenabyl právní moci a automaticky bylo nařízeno hlavní líčení.

Zatím bylo hlavní líčení ukončeno v první instanci jen u Petra G., a u Radka Mikuly. V případě Radka Mikuly proběhlo i odvolací řízení, kdy byl prvoinstanční rozsudek zrušen a Mikula byl osvobozen. Petr G. byl v první instanci u hlavního líčení odsouzen k osmdesáti hodinám veřejně prospěšných prací. Odvolává se.

Soudkyně Šárka Šantorová z Obvodního soudu pro Prahu 1 v případu Petra G. zcela ignorovala jeho argumentaci v závěrečné řeči, kdy Petr G. poukazoval na mnoho rozporů ve výpovědi policistů.

Vyplynulo z toho, že celé obvinění Petra G., na níž celý "trestný čin" stojí, je výpověď údajně poškozené osoby. Ostatní policisté Petra G. vůbec nebyli schopni identifikovat a z toho, co mu připisovali, bylo evidentní, že si Petra G. spletli s jinými osobami.

Soudkyně vyhodnotila účelově i videozáznam, na němž je zachyceno, že Petr G. se po celou dobu zdržel jakéhokoliv konfliktu. Argumentovala, že Petr G. není v záběru nepřetržitě. Soudkyně konstatovala, že tím, že Petr G. není na videozáznamu neustále, je to důkaz jen v tom smyslu, že Petr G. v pasáži Světozor při incidentu byl, a tedy tento důkaz podporuje jeho vinu. Ignorovala i skutečnost, že Petr G. nebyl předveden na policii, ale z pasáže Světozor sám vyběhl za jedním z odváděných aktivistů.

Soudkyně prokázala v některých případech neznalost práva. Překvapilo ji, že Městský soud může zrušit rozsudek nižní instance, týkající se pana Mikuly. Nevěřila, že před zahájením řízení by neměla být v místnosti přítomna státní zástupkyně. Neustále prohlašovala, že nehodlá posuzovat zákrok policie z hlediska toho, zda byl právně podložený, zda policisté jednali zákonně či nezákonně, že to není rozhodné pro meritum věci. Jenže odvolací soud ve věci Radka Mikuly rozhodl, že když se chovají policisté protiprávně, neplatí pro ně ochrana veřejného činitele. Právě z tohoto důvodu napadá Petr G. ve svém odvolání její rozsudek.

Když psala soudkyně Šantorová odůvodnění svého rozsudku ve věci Petra G., zřejmě si lámala hlavu, jak svůj rozsudek dát dohromady s osvobozovacím rozsudkem Městského soudu nad Radkem Mikulou. Napsala tedy "Soud je toho názoru, že i kdyby policisté při této akci překročili své kompetence a jednali bez toho (sic! česky se říká "aniž") že by požívali ochrany veřejných činitelů, tak svědek Svoboda tuto chvíli byl v policejní uniformě, tudíž bylo zjevné, že se jedná o policistu, proto násilí ze strany obžalovaného bylo užito v souvislosti s výkonem pravomoci veřejného činitele".

Poznámka:
Uvedený závěr, který soudkyně učinila - "v souvislosti s výkonem pravomoci veřejného činitele" - by byl oprávněný jen tehdy, pokud by bylo prokázáno, že motivem útoku by bylo buď to, že obžalovaný proti muži v policejní uniformě zaútočil z nenávisti k policii jako takové, nebo to, že poznal konkrétního policistu, se kterým se v minulosti setkal při oprávněném služebním postupu (např. mu oprávněně uložil pokutu za dopravní přestupek). Pokud se někdo brání nezákonnému zásahu policistů, nemůže za to být trestně odpovědný, ledaže by se bránil způsobem zjevně nepřiměřeným (ustanovení § 13 trestního zákona o nutné obraně). Musela by tím ale být naplněna skutková podstata jiného trestného trestného činu (např. ublížení na zdraví, rvačky, výtržnictví ap.) a obžalovaný by pak byl trestně odpovědný za takový trestný čin, nikoli za útok na veřejného činitele. (J.Š.)