"Do Turnova jsem byl přemístěn dne 1. února 1948 Hlavní správou výchovy a osvěty ministerstva vnitra. Jako člen strany jsem věděl, že na Turnovsku bude třeba pomáhat ze všech sil. Letáky byly rozhazovány po ulicích, silnicích a zasouvány pod dveře domů ve večerní době. I jejich původce jsme objevili a zneškodnili," píše ve svých vzpomínkách Šilhán v publikaci Očima pamětníků, vydané okresním výborem KSČ v Semilech v roce 1968.

Na vskutku angažovaného výtvarníka upozornil Ivan Turnovec, který jeho jméno objevil při studiu autenticky hodnověrných historických materiálů, v souvislosti s rokem 1948 na Turnovsku. Dost kuriózní nápad, zařadit Šilhána mezi významné občany města Turnova, byl realizován na podnět bývalé členky strany a dnes místostarostky PhDr. Hany Maierové. Ta jako historička pracovala kdysi ve funkci vedoucí oddělení studia dělnického hnutí a vývoje socialismu v regionu a do její náplně místostarotstky nyní patří i problematika čestných občanství.

Zdá se, že se tak nabízí velmi málo pravděpodobná odpověď na otázku, proč Maierová vlastně zařadila člověka s tak pochybnou minulostí, na seznam významných občanů města. Jenže dodatečné uznání Šilhánových policejních zásluh, umístěním mezi významné osobnosti města, by bylo v dnešní době docela slušnou provokací a tuto spekulaci je třeba odmítnout. Problém je, že srozumitelnou odpověď na otázku proč se tak stalo vlastně nikdo nedal, což je v prvé řadě chybou místostarostky Maierové a novinářů, kteří se jasně nezeptali.

Těm totiž uniklo, že Miroslav Šilhán byl výtvarník s akademickým titulem a jak je zmíněno v dodatcích respektovaného Tomanova slovníku českých výtvarných umělců, i malíř z Turnova. To je ale všechno, a přestože již není Šilhán uveden v žádné seriozní encyklopedii výtvarného umění, ani zastoupen v žádných státních sbírkách, historičce Maierové zřejmě jen jeho titul stačil k tomu, aby v podstatě z bezvýznamného umělce udělala pře noc zasloužilou osobnost Turnova. Ano, politicky aktivní Šilhán byl členem bývalého Svazu československých výtvarných umělců a díky tomu se jistě dostal k lukrativním zakázkám, ale to se jaksi nepočítá.

Miroslav Šilhán byl totiž velmi průměrný malíř, neúčastnil se žádných významných přehlídek českého výtvarného umění a tudíž žadné kvalitativní a odborné předpoklady pro výlučné zařazení mezi osobnosti města Turnova nesplňuje. Pokud má takový post zajišťovat jen jeho titul, pak historičku Maierovou ujišťuji, že během více jak stoletého trvání pražské Akademie výtvarného umění opouští tuto školu ročně zhruba 30 absolventů s titulem akademický malíř, přičemž jen mizivé procento je schopno se přesvědčivě umělecky uplatnit. A to nepočítám absolventy Vysoké školy uměleckoprůmyslové, kteří absolvují se stejným titulem.

Je proto zřejmé, že zařazení Šilhána na seznam významných osobností města Turnova je bezprecedentní omyl a pirátská akce jedné velmi neinformované historičky. A to nikoliv proto, že snad byl tento výtvarník s titulem (který nic neznamená) práskač, což mu samozřejmě ještě přitížilo, ale proto, že i jeho vlastní umělecká tvorba je hodna minimální pozornosti. A tak lze maximálně souhlasit s Ivanem Turnovcem, že otázka zařazování významných osobností a nejrůznějších čestných občanů je víc problémem těch, kteří toto občanství přidělují a nebo o něm jakkoli rozhodují, než těch, kteří podobné posty dostali. Zastupitelé Turnova by měli obezřetně zvážit kompetence takových odborníků jako je paní Maierová, protože příště by se významným občanem jejich města mohl stát opravdu kdokoliv.

Vychází současně v Hospodářských novinách 7. 8. 2002