Mezitím se ale Knížák skamarádil s Václavem Klausem a nechal se s ním na veřejnosti vidět po boku právě těch výtvarníků, kterým dříve nemohl přijít na jméno. Účel světí prostředky, jenomže problém, na který ukázal, trvá dál. Přestože česká reprezentace má k dispozici v jiných otázkách vždy dostatek poradců, výtvarnému umění zřejmě nerozumí ani jeden. Paradoxní přitom je, že třeba president Václav Havel je na Hradě obklopen kvalitním uměním, zatímco presidentu Bushovi poveze jako dar umělecky velmi špatné dílo.

Amatérský výtvarník Vladimír Zubov se totiž šikovně vetřel do přízně paní Dagmar Havlové darovaným portrétem, v kterém se natolik zhlédla, že autor dostal od presidentského páru další zakázky. Ještě rok bude proto "hradním malířem", přestože jeho portréty by svedla namalovat většina studentů výtvarné školy. Je otázka, proč nechce český prezident přivést do Bílého domu raději hodnotné dílo, které by důstojně reprezentovalo nejen jeho, ale celé české výtvarné umění. Možná že je to úsporný program.

Zprávu do éteru pustila ČTK, jak jinak, ve všeobecném zpravodajství má tématickou rubriku "kultura a zábava". Únavně ji 30.7.2002 přežvýkaly Lidové noviny, aniž by se pokusily o minimální nadhled. Vrcholem kulturní nekompetentnosti odborníků v České tiskové kanceláři je přirovnání amatéra Zubova k velikánu světového malířství P. P. Rubensovi jenom proto, že Rubens byl dvorním malířem rakouského arcivévody Albrechta. "S vlámským barokním mistrem ho zatím spojuje především stejné téma olejů portrét," píše se ve zprávě ČTK. Nejen technika malby olejem, které se po světě věnuje tisíce malířů, ale zdá se že i míra hlouposti spojuje mnohé, jde-li o hlavu státu.

Kromě slušného PR pro Zubova (který další naivka si portrét objedná?) je celá událost ve své podstatě bezvýznamná a nikdo by ji neregistroval, kdyby nešlo o prezidenta. Ukazuje se, že i mocní lidé jsou jen obyčejní smrtelníci, kteří mnohým věcem jednoduše nerozumějí. Vkus amerických prezidentů také nic nezaručuje, protože Kristián Kodet jako "disident" vnutil Ronaldu Reaganovi v roce 1983 ke koupi svůj obraz. A tak si můžeme jenom postesknout: Kdeže jsou doby Rudolfa II., který ke dvoru povolával jen ty nejlepší umělce?