24. 10. 2002
Ministr pro místní rozvoj Věc: Žádost o oficiální stanovisko Dne 12.září jste v rozpravě k návrhu novely stavebního zákona (tisk č. 39) v Poslanecké sněmovně při obhajování a zdůvodňování vyloučení reprezentantů veřejnosti z určitého okruhu řízení podle stavebního zákona řekl, že podání případných námitek těchto sdružení vede k povinnému přerušení řízení a věc musí být odevzdána k rozhodnutí soudu (odkazujeme na stenografický záznam z jednání*). Tímto jste obhajoval své tvrzení, že občanská sdružení mohou řízení zdržovat. Toto nepravdivé tvrzení nemá v žádném ustanovení žádného zákona oporu; to, že námitky ve správním řízení tento účinek v žádném případě nemají, patří k elementárním zásadám procesu rozhodování jakéhokoli úřadu - mezi odbornou veřejností pochopitelně notoricky známým. Žádáme Vás proto, abyste vysvětlil, z jakého důvodu jste Sněmovně poskytl nepravdivé informace a zda a jakým způsobem hodláte toto své pochybení napravit. Tato žádost i Vaše odpověď budou zveřejněny na stránkách Britských listů, popř. jiných periodik. Dne 20.9.2002 Štěpán Kotrba Britské listy * "Na druhou stranu, pokud bychom k tomuto omezení účasti veřejnosti nepřistoupili, stavební úřad v každém případě, pokud jsou dány námitky ze strany vedlejších účastníků, musí stavební řízení přerušit a věc se dostává k soudu. Jakékoli zkrácení lhůt pro vyjádření ze strany veřejnosti nemá smysl, protože problém je až následný. Tehdy, když tito vedlejší účastníci námitky podají, na námitkách trvají, tak stavební úřad musí stavební řízení přerušit a věc rozhoduje soud." Poznámka JČ: Do dneška, tedy do 24. října 2002 jsme nedostali od ministra Němce žádnou odpověď. Úřady mají na odpověď jeden měsíc. Voliči by měli vzít před nadcházejícími volbami v úvahu, s jakou arogancí se ministr staví k dotazům od veřejnosti. Měli by si rozmyslet, zda je rozumné volit jeho stranu. |
24. 10. 2002
Před několika lety jsem se účastnil na hradě Schwarzenberk v německém Scheinfeldu setkání českých a slovenských "intelektuálů", diskutujících o politice. (Bylo to ještě v době, kdy byl na Slovensku u moci Vladimír Mečiar a do Scheinfeldu pozval organizátor setkání, historik Vilém Prečan, celou řadu slovenských protimečiarovských politiků, aby vysvětlili své názory a svou strategii. Jejich vystoupení byla tak neprofesionální, užvaněná, nestrukturovaná, rozbředlá a zmatená, že v přítomných utvrdili představu - která se naštěstí nerealizovala - že TATO slovenská "pravicová" opozice je natolik nemožná, že Vladimír Mečiar bude Slovensku vládnout do skonání světa.
Jak při těchto setkáních bývá zvykem, večer se vedly diskuse dál, neformálně, u vína. (Pije se na setkáních "intelektuálů" vždycky dost, jen jeden reportér týdeníku Respekt byl poněkud přiopilý k překvapení přítomných i organizátorů už hned v první den jednání, v sobotu ráno. V tentýž den večer jsme ho pak se značnými obtížemi nakládali, když v místním hostinci měl dost a usnul tam jako pařez, do auta. Bylo to dávno.) |
23. 10. 2002
Díky Bohu za izraelský tisk, napsal Robert Fisk v deníku Independent. Kde jinde byste našli odvážné odsouzení brutálního a krutého izraelského zacházení s Palestinci. Kde jinde buchom se dočetli, že Moshe Ya'alon, nový Šaronův šéf armádního štábu, charakterizuje "palestinskou hrozbu" jako "rakovinu", proti níž on nyní užívá "chemoterapie"? Kde jinde bychom se dočetli, že Michael Kleiner, předseda izraelské strany Herut, uvedl, že "za každou naši oběť musí být 1000 mrtvých Palestinců"? Kde jinde bychom se dočetli, že Eitan Ben Eliahu, bývalý velitel izraelského letectva, se vyjádřil, že "budeme muset proklestit počet Palestinců, žijících na územích". Dočtete se to v listech Ma'ariv, Ha'aretz a Yediot Ahronot, protože ve většině západního světa se vede ostrá kampaň proti všem novinářům nebo aktivistům, kteří se odváží kritizovat izraelskou politiku či její tvůrce.
|
23. 10. 2002
Nevědomost je nedůležitá novela Milana Kundera, která, často neohrabaně a tupě zkoumá pojmy emigranského stesku, nostalgie a rekonstrukce životů lidí, kteří se octnou ve víru událostí, které nemohou zvládnout. Jak v celém Kunderově díle nemůže být nikdy pochyb, že vypravěčem je Kundera sám, a že, v beckettovském smyslu, jsou vypravěč a jeho příběh neoddělitelní, jeden bez druhého jsou bez významu. Někdy tato nedělitelnost funguje, jindy nikoliv, míní recenzent britského konzervativního týdeníku Spectator:
|
23. 10. 2002
Historie ukazuje, že kdykoliv je vynalezen nový prostředek komunikace, vlády se okamžitě rozhodnou, že je nesmírně nebezpečný. První tiskařské lisy, pokud byly vůbec povoleny, musely mít licenci. Noviny v Británii až do Gladstona byly zdaňovány tak tvrdě, aby se nedostaly do rukou mas. A když vznikl rozhlas, vláda si vymyslela British Broadcasting Corporation, aby stát směl rozhodovat, co se svým dostat k uším britské veřejnosti. Tentýž princip byl uplatněn při vzniku televize. Trikem je, že se televize necenzuruje, ani se jí nepředpisuje přesně, co má vysílat. Trikem je, že všichni musíme platit osobní daň, chceme-li mít televizní vysílání.
Pokud jste muslim, hind, stoupenec Izraele, biblický křesťan, konzervativec, socialista tradičního stylu, pokud bydlíte na venkově, nebo ve většině měst mimo Londýn, pokud jste členem většiny menšin kromě těch módních, zjišťujete, že většina toho, co BBC vysílá, vám jde na nervy a vůbec se to netýká vašich zájmů. Pokud jste vzdělaný, deprimuje vás rostoucí idiocie a primitivismus vysílání, argumentuje redakční komentář deníku Daily Telegraph, který se rozhodl zahájit kampaň proti placení koncesionářského poplatku za vysílání veřejnoprávní televize BBC (veřejnoprávní rozhlas je v Británii zadarmo): |
24. 10. 2002
Britská vláda se rozhodla zakázat užívání aspirinu u dětí mladších 16 let, aby se snížilo riziko vzácné choroby, zvané Reyeův syndrom, která způsobuje záchvaty, koma a smrt. Britská vláda se rozhodla plně zakázat užívání aspirinu, než aby zaváděla nové, komplikované předpisy, které by mohly být matoucí. Poradci pro otázky bezpečnosti doufají, že obchody a výrobci začnou před aspirinem varovat rodiče na balení a letáky téměř okamžitě, i když právní proces zavádění zákazu bude dokončen až v březnu příštího roku. V Británii je užívání aspirinu zakázano u dětí mladších 12 let už od roku 1986, avšak nyní doporučuje nezávislý Výbor pro bezpečnost léků, aby se aspirin nedával ani dětem ve věku od 13 do 15 let. Reyeův syndrom je potenciálně smrtelná choroba, která postihuje mozek a játra. Její příčiny jsou neznámé, ale souvislost s aspirinem je známa už padesát let, poté, co nemoc identifikoval jeden australský patolog. Reyeův syndrom se zejména často vyskytuje u dětí mladších pěti let. V Británii bylo od roku 1986 zaznamenáno sedmnáct případů. Posledním známým případem byla třináctiletá dívka, která letos zemřela. Předseda výboru pro bezpečnost léků konstatoval, že nechce vyvolávat paniku, ale rodiče i děti by měli být informováni a měli by si být vědomi, že toto varování je důležité. (Podrobnosti v angličtině viz zde.) |
24. 10. 2002
Slovensko sa priam prehýba pod ťarchou najrozličnejších profesionálnych expertov a poradcov na všetko (možné aj nemožné) - od ekonomiky cez politológiu až po ľudské práva všeobecne a rómske špeciálne - , sústredených vo všemožných občianskych združeniach, platených hlavne zo zahraničných zdrojov. Túto anomáliu si bystro všimol vo svojom nedávnom príspevku v BL o situácii ľavice na Slovensku aj Oskar Krejčí. "Experti" sú nezriedka importovaní zo zahraničia.
|
24. 10. 2002
"Z obrazu musí zářit nový svět, který se otevřel dělnické třídě," vzkázal kdysi umělcům Zdeněk Nejedlý, pravděpodobně v době, kdy už Pavel Kohout psal své balady o traktoristech a tisíce mladých lidí mezi tím zpívalo, tančilo a nadšeně pracovalo pro vlast. Pamětníci a aktivní účastníci té doby raději mlčí, v období "socialistického romantismu" byli popravováni jejich spoluobčané.
|
22. 10. 2002
Základem všeho je důvěra. Zdraví a harmonie vznikají v důsledku důvěry, důvěra je tmel společenské soudržnosti. Společnost, bohatá na sociální kapitál, který se měří ukazateli, jako je například síla občanských organizací, bývá zdravou společností. Společnost, bohatá na hmotný kapitál, ale chudá na sociální kapitál, je většinou nezdravá. A důvěra musí být oboustranná. Je lehčí dosáhnout důvěry mezi osobami sobě rovnými, je obtížnější dosáhnout důvěry v nerovné společnosti. Wilkinsonovy rovnice nabízejí potěšující shodu mezi metaforickým a doslovným významem zdraví. Vyjadřují data, z nichž vyplývá, že morální zdraví a lékařské zdraví jsou navzájem provázány. Také poskytují fakta a argumentační základ pro morální kritiku neoliberalismu. Máme za sebou nyní půlstoletí zkušenosti s masovou prosperitou ve společnosti, ale naše chápání hodnoty peněz je stále ještě založeno na nedostatku. Jakmile třeba jen malý počet lidí - musejí ale být viditelní - má zajištěn své základní potřeby, argumenty o lidské nerovnosti ztrácejí na přesvědčivosti. Je přece jedno, jestli anglický fotbalista David Beckham vydělává 100 000 liber týdně, jestliže fotbaloví diváci vydělávají 20 000 liber ročně. Kdyby se Beckhamův příjem rozdělil po stadiónu, diváci by si za něj mohli koupit každý jen několik dalších půllitrů piva - ale oni to nepotřebují, stejně jako on nepotřebuje ty peníze. Předpokládá se, že bohatství je dobré samo o sobě, bez ohledu na to, jak je rozdělováno. Avšak z rostoucího množství dat vyplývá, že tento zdánlivě normální předpoklad je možná nemoudrý. Zdá se, že nerovnost - nejen rozdíl mezi komfortem a nedostatkem, ale už jen nerovnost sama o sobě - hlubokým a systematickým způsobem škodí zdraví. Jak konstatuje Richard G. Wilkinson, jeden z hlavních interpretů výzkumu nerovnosti docela otevřeně: "Nerovnost zabíjí", napsal Michael Kohn v časopise Human Nature Review; jeho argumentaci shrnujeme: |
23. 10. 2002
Je pozoruhodné, že tabákový koncern Philip Morris, který v zahraničí získal výstižnou přezdívku "american best killer" (nejúspěšnější americký zabiják), může v České republice získat cenu Nadace VIA za firemní dárcovství (VIA BONA), která by měla a snad i mohla být prestižní. V USA by se něco podobného stát nemohlo. Nerozumím tomu, jak je možné považovat za filantropii fakt, že firma věnuje na sponzorství nepatrnou část svého zisku získaného vytvářením legální drogové závislosti převážné mladých a velmi mladých lidí. Uvědomila si porota, že Philip Morris peníze "na charitu" vydělává vytvářením obrovského společenského a zdravotního problému? Zajímalo by mne, jak by ohodnotila porota ceny VIA BONA např. charitativní projekt ruské nebo jiné "mafie", jejíž peníze pocházejí z vytváření podobně silného typu závislosti nelegálními drogami? Např. jihoameričtí narkobaroni mají obvykle ve svých komunitách rozsáhlý "sociální" program, ale nikoho soudného by patrně nenapadlo ocenit jejich přístup v rámci programu rozvoje dárcovství. Rozhodnutí poroty ceny VIA BONA mě hluboce zklamalo a domnívám se, že je v rozporu se samotným cílem vyhlašování ceny. Tím je podle internetových stránek Nadace VIA: veřejné ocenění podnikatelů i jednotlivých dárců, kteří podporují neziskové organizace a jejich projekty, zviditelnění nejen konkrétních darů, ale i myšlenky spolupráce podnikatelského sektoru i individuálních dárců s nevládními neziskovými organizacemi při vytváření obecně prospěšných hodnot. |
22. 10. 2002
Ministerstvo vnitra České republiky vydalo velmi kontroverzní desatero, jímž se mají občané údajně řídit při blížícím se zasedání NATO. Občanské právní hlídky však upozornily, že dokument nerespektuje české zákony a v mnoha ohledech je náběhem na policejní stát. Je dobře, že server idnes publikoval v úterý podrobný právní rozbor tohoto policejního desatera od Občanských právních hlídek (viz zde), který zveřejňujeme níže. Server idnes cituje k záležitosti Jiřího Kopala z OPH:
Policie musí postupovat pouze v mezích určených Listinou základních práv a svobod a Ústavou a z nich vyplývajících zákonů. V tomto případě musí tedy dodržovat především platný policejní zákon. Poučky policie však tato základní ustanovení v některých bodech vůbec nerespektují. Policejní desatero je z právního hlediska nekompetentní. Předání pokynů veřejnosti takovýmto způsobem považujeme za nehodné státních institucí jakými jsou ministerstvo vnitra a policie v demokratickém právním státě. Policie pokračuje v právně rozporných vyjádřeních, která porušují Ústavu, Listinu základních práv a svobod i policejní zákon a tím i základy demokracie a právního státu. |
22. 10. 2002
"Poznej sama sebe," radil řecký mudrc. Ale to je samozřejmě nesmysl. Skutečně štastní lidé žijí podle pravidla "Myslete si o sobě co nejvíc." Vychovávají je milující rodiče, kteří je zahrnují chválou. Kráčejí rozhodným krokem životem se sebedůvěrou, založenou na neuvěřitelně přehnaném hodnocení svých vlastních schopností. A usazují se ve stáří v příjemné, teplé záři osobního uspokojení. Každý z těchto lidí je samotným Bohem sebeuspokojení, žije na svém soukromém Olympu.
Zdemokratizovali jsme v Americe elitářství. Teď má každý právo být snob, argumentoval David Brooks v měsíčníku Atlantic: |
21. 10. 2002
Anglicky nyní vychází nejnovější román Milana Kundery Nevědomost (Ignorance), kniha o zkušenosti exilu a o návratech do rodné země, kterou Kundera publikoval nejprve ve Španělsku v roce 2001 - měl zřejmě pocit, že Španělsko, země s dědictvím frankistické diktatury, kam se po jejím pádu vraceli exulanti, kteří "své rodné zemi už nerozuměli", je místem, které na Západě nejpravděpodobněji porozumí jeho nového románu nejlépe. Kunderova Nevědomost je tedy nyní konečně k dispozici i v angličtině a v anglosaských zemích o ní vycházejí pochvalné kritiky. Vrátíme se k nejnovějšímu Kunderovu románu vlastní recenzí, dnes jen informujeme o názorech jiných. Tak spisovatel Allan Massie napsal v deníku Scotsman:
|
21. 10. 2002
Kundera se vrací k známým tématům, míní recenzentka deníku New York Times. Opakovat se, to je součástí jeho hry s čtenářem, která nás vyvádí z rovnováhy. Nebyli jsme tu už předtím? V návratu českého exulanta do kamenitého kraje zrady a ztracené lásky, v souboji mezi pamětí a zapomínáním? Kunderovo dílo vyvolává odpověď: "Ano," jenže jeho Nevědomost jde dál, za už jednou definovaná témata, k odměně složitých a dojemných variací.
|
18. 6. 2004
Ceník reklamy na BL |
1. 10. 2002
Občanské sdružení Britské listy (OSBL) děkuje sponzorům, kteří na nás ani v tomto složitém období nezanevřeli a i nadále poskytovali prostředky na udržení chodu Britských listů.
Budeme vděční za každý drobný příspěvek, který je možno zaslat na účet č.: 431349001/2400 (2400 je kód banky), eBanka, a. s. Ovocný trh 8, 117 19 Praha 1. Variabilní symbol pro příspěvky 2002 (ti, po nichž chce banka konstantní symbol, mohou použít 0558).Finanční dary Občanskému sdružení jsou odečitatelné od základu daně z příjmu. Všichni spolupracovníci Britských listů pracují pro časopis bezplatně; dotují časopis podstatným pracovním popř. i finančním nasazením z vlastní kapsy. V rámci plnění slibu, že o stavu hospodaření Vás budeme pravidelně informovat, předkládáme přehled o hospodaření OSBL za září 2002. |
Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
24. 10. 2002 | Britská vláda zakázala aspirin pro osoby mladší 16 let | ||
23. 10. 2002 | Neohrabaná nová Kunderova novela | ||
23. 10. 2002 | Robert Fisk: Díky Bohu za izraelský tisk! | ||
23. 10. 2002 | Aktivistická česká publicistika za okupace aneb příběh záhadně zmizelého novináře | Jaroslava Čajová | |
23. 10. 2002 | Philip Morris: Nejúspěšnější "americký zabiják" na dobré cestě? | Miroslav Šuta | |
23. 10. 2002 | Opětovnou kandidaturu Václava Havla nelze vyloučit | Oskar Krejčí | |
22. 10. 2002 | Pocit nadřazenosti | ||
22. 10. 2002 | Co zase uniklo panu Sedláčikovi v kauze Mário? | Libor Bláha | |
22. 10. 2002 | ČR: Náběh k policejnímu státu? | ||
22. 10. 2002 | Výsledek irského referenda neznamená, že Evropa může ignorovat důvody pro odmítání smlouvy z Nice |
Útok na USA, Afghánistán, Irák | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
23. 10. 2002 | Nová kniha o bin Ladinovi | ||
18. 10. 2002 | Měl by být svržen Saddám Husajn? | Jan Čulík | |
16. 10. 2002 | Bude po masakru v Bali dalším terčem Británie? | ||
16. 10. 2002 | Masakr v Bali musí znamenat, že se skoncuje s válkou proti Iráku | ||
9. 10. 2002 | Amerika: národ, který nechce jít do války | ||
8. 10. 2002 | Američané se už osm let snaží zabránit řešení irácké krize | ||
7. 10. 2002 | Klíčovým faktorem při jednání Rady bezpečnosti o Iráku je ropa | ||
7. 10. 2002 | Afghánistán: rok po zahájení války | ||
7. 10. 2002 | Irák: Je to peklo: pohřbívají tam lidi zaživa pod asfalt | ||
4. 10. 2002 | Válka v Iráku: Cílem je globální nadvláda USA |
Školství | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
11. 10. 2002 | NATOidní normalizace? Účast na politickém školení je zase povinná... | Václav Votruba | |
9. 10. 2002 | Škola včera, dnes... a možná ještě zítra | Darius Nosreti | |
23. 9. 2002 | Skandál se známkováním britských maturit | ||
3. 9. 2002 | Učitelé, zvedněte hlavu! Výzva k vyhlášení stávky | ||
2. 9. 2002 | Klubko zmijí aneb zneprůhlednění veřejné zakázky MŠMT na školení ICT koordinátorů |
Jan Wagner | |
30. 8. 2002 | Učitelé nemohou hradit škody po povodních ze svých platů | Radek Sárközi | |
8. 8. 2002 | Kritické myšlení | ||
3. 7. 2002 | Vysvědčením se nemají děti trápit | Pavel Bráborec | |
20. 6. 2002 | Hledají se odborníci na integraci Romů do českého školství | ||
13. 6. 2002 | Agresivní lidé mají velký strach |
Genderová nerovnost ve společnosti | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
21. 10. 2002 | Sex nebo vztah? | ||
2. 10. 2002 | Ženy v Iráku jsou svobodnější než v jiných arabských zemích | ||
29. 9. 2002 | Feminismus - zbraň ženské emancipace | Jean Bethke Elshtain | |
23. 9. 2002 | Feminismus jako "mediální bublina" | Eva Presová | |
22. 9. 2002 | Británie: další smrt malého dítěte, další selhání sociálních služeb | ||
17. 9. 2002 | Nečisté kšeftovanie s právami žien | Lubomír Sedláčik | |
16. 9. 2002 | Prostitutky: jsou terčem obrovské míry násilí | ||
5. 9. 2002 | "Ale já nejsem žádná feministka" | Jan Čulík | |
28. 8. 2002 | Postavení žen | Vojtěch Polák | |
19. 8. 2002 | Velká Británie: Velký růst domácího násilí - a co v ČR? |
Povodně a změna klimatu | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
21. 10. 2002 | Prosba o pomoc | Jiří Svoboda | |
19. 9. 2002 | Co chcete vědět o ochranném systému metra a bojíte se zeptat | ||
16. 9. 2002 | IBC Pobřežní: Libor Ambrozek svým způsobem uspokojil Jaromíra Kohlíčka | Štěpán Kotrba | |
12. 9. 2002 | Akademicky trvalá udržitelnost | Topí Pigula | |
11. 9. 2002 | Co vlastně znamenaly nedávné záplavy | Eugen Haičman | |
11. 9. 2002 | Obavy se potvrdily: Dioxiny ze Spolany jsou v Labi | ||
9. 9. 2002 | Poučíme se? Tři katastrofální selhání českých vodohospodářů a nejen jich | Jan Zeman | |
9. 9. 2002 | Pražské metro: Subterra čerpá tam, kam ji poslalo město Praha | Štěpán Kotrba, Radek Mokrý | |
6. 9. 2002 | Spolana: Místo seriózní odpovědi přišla snaha o diskreditaci | Štěpán Kotrba |
Sdělovací prostředky | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
20. 9. 2002 | Programovým komorníkům v České televizi | Vítězslav Čížek | |
18. 9. 2002 | Jaké byly včerejší Události v České televizi? | Jan Čulík | |
17. 9. 2002 | "Nová" Česká televize | Fabiano Golgo | |
17. 9. 2002 | Britská vláda vynucuje od nového digitálního televizního okruhu přísné programové podmínky | ||
16. 9. 2002 | Skandál v BBC? | Jan Čulík | |
23. 8. 2002 | Monitor Jana Paula: Česká televize se lepšila postupně | Jan Paul | |
22. 8. 2002 | Digitální média veřejné služby II - příprava digitální televize | Zdeněk Duspiva | |
15. 8. 2002 | Tragický Klepetko | Filip Rožánek | |
15. 8. 2002 | Dobrá Markéta Fialová | ||
14. 8. 2002 | Monitor Jana Paula: Povodňový pragocentrismus České televize? | Jan Paul |