Odchod Mubaraka zmařil izraelský útok na Írán

13. 2. 2011

Izraelští představitelé věděli, že jejich levé křídlo je bezpečné, jestliže šli do války, stavěli osady a jednali o míru na jiných frontách. Frikce ve vztazích mezi Jeruzalémem a Káhirou, jakkoliv byly občas frustrující, nepodryly základ strategické aliance vytvořené izraelsko-egyptskou mírovou dohodou, napsal vojenský komentátor listu Haaretz Aluf Benn.

Mubarakova rezignace následující po 18 dnech protestů v Egyptě zahajuje novou éru nejistoty pro celý region, a zejména pro Izrael. Dlouhá vláda egyptského představitele nebyla pro Střední Východ ničím neobvyklým. Háfíz Assad řídil Sýrii 30 let, stejně dlouho jako Mubarak Egypt; král Husajn a Jásir Arafat vládli 40 let. Ale když odešli ze scény, jejich dědictví bylo v bezpečí. Husajn i Assad předali vládu synům a Arafat byl nahrazen veteránským náměstkem Mahmúdem Abbásem. Proto byla výměna stráží v Jordánsku, Sýrii a v Palestinské autonomii Izraelem vnímána jako přirozená, nevzbuzovala zvláštní obavy.

To ale není případ dnešního Egypta. Mubarak byl svržen, než mohl připravit jednoho ze svých blízkých spolupracovníků nebo syna k převzetí prezidentství. Armádní velitelé, kteří převzali moc, se snaží uklidnit egyptskou veřejnost a mezinárodní společenství sliby, že nemají v úmyslu ustavit v Káhiře novou juntu, ale plánují prostřednictvím svobodných voleb předat moc civilní vládě. Jenže nikdo, včetně generálů v Nejvyšší radě ozbrojených sil, neví, jak a kdy se odehraje změna režimu. Historie nás učí, že po revoluci to zabere řadu let domácích bojů, než se nový režim stabilizuje...

Egypt hrál klíčovou roli v sunnitské, "umírněné" ose, která zahrnovala i Izrael a Spojené státy, a která byla zaměřena proti Mahmúdu Ahmadínežádovi a jeho spojencům v Libanonu, Sýrii a Pásmu Gazy... Revolucionáři na náměstí Tahrír byli motivováni egyptskou národní pýchou a ne obdivem k islámské revoluci v Íránu. Kdokoliv bude Mubarakovým následníkem, bude pokračovat v této linii, ještě podpoří egyptský nacionalismus, a nepromění Egypt v íránský satelit. To ale neznamená, že Mubarakův nástupce bude podporovat Izrael při útocích na íránské jaderné instalace.

Naopak: Bude naslouchat arabskému veřejnému mínění, které oponuje preemptivní válce proti Íránu. Izrael bude obtížně provádět akci tak daleko na východě, jestliže se nemůže spolehnout na tichý souhlas za západní hranicí. Bez Mubaraka nebude žádný izraelský útok na Írán. Jeho nástupce bude mít obavu před hněvem mas, pokud by byl považován za spolupodílníka takové operace...

Mubarak svým odchodem předešel izraelské preemptivní válce. To se zdá být jeho posledním příspěvkem k regionální stabilitě.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Egyptská revoluce
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 11.2. 2011