Za nadšeného potlesku "demokratů" vznikla v Egyptě naprosto nekontrolovaná moc

11. 2. 2011 / Karel Dolejší

Nepochopení situace jsou četná a velmi hluboká, a na toto téma budou po léta vznikat tlusté knihy. Takže teď jen velmi stručně:

1) Když včera večer Baradej a další úpěnlivě prosili armádu, aby "zachránila" zemi, přiznali naprostou impotenci občanské opozice. Ta nebyla schopna zbavit se dvaaosmdesátiletého starce a musela se ponížit tím, že škemrala u generálů. Proto také všechny zásluhy za svržení Mubaraka připadnou zcela samozřejmě maršálu Tantávímu.

2) Čerstvě vzniklá vojenská junta znamená, že teď neexistuje žádný ústavní činitel, který by vykonával pravomoci prezidenta, jež nebyly formálně na nikoho převedeny. Junta navíc odvolala i vládu a rozpustila parlament. V zemi tedy neplatí vůbec žádná omezení pro libovůli generálů tvořících juntu. Žádný, sebenefunkčnější, sebeubožejší ústavní rámec neexistuje. Pouze nahá moc.

3) Jen málokdo se bude Mubaraka zastávat. To ovšem automaticky neznamená, že pochybná civilní vláda působící v deformovaném ústavním rámci nebyla v principu lepší než neomezená libovůle generálů. Moc korumpuje a absolutní moc korumpuje absolutně. Do konce roku bude mít patrně Egypt za sebou dvoje volby a prakticky každý už bude vědět, zda osoby z okruhu Tantávího patří k tomu takřka vyhubenému druhu, jemuž neomezená moc nezachutná, nebo - a to je mnohem, mnohem pravděpodobnější - využily všech nemalých výhod a prostředků k tomu, aby jednou získaný monopol moci již nikdy nepustili z rukou.

Vytisknout