Suleiman: muž CIA v Káhiře

12. 2. 2011

AlJazeera│komentář│Lisa Hajjar ŠOK│ 29. ledna byl Omar Suleiman, nejvyšší šéf egyptské špionáže, pomazán za viceprezidenta od potácejícího se diktátora Husní Mubaraka. Tím, že jmenoval Suleimana, opět Mubarak ukázal části otřeseného kabinetu svůj talent pro ďábelské triky ve snaze uklidnit masy demonstrantů a udržet si svou vlastní moc. Suleiman je již dlouho protěžovaný vládou USA pro jeho horlivý antiislamismus, pro ochotu mluvit a jednat o Íránu tvrdě - a byl po dlouhou dobu hlavním mužem CIA v Káhiře.

Mubarak věděl, že Sulejman okamžitě lobboval u příznivců v Langley a mezi 'příznivci příštího Íránu' ve Washingtonu - nemluvě o autoritářské, na režimu závislé mukhabarat (autorka má na mysli egyptskou tajnou službu Al-Mukhabarat Al-'Ammah). Suleiman je až příliš oblíbený Izraelem; zastával se dohod Izraele a Egypta a řídil úsilí zničit Hamás tím, že zničí tunely, které fungovaly jako prostředek pro pašování jak zbraní, tak potravin do Gazy.

Podle amerických diplomatických kabelogramů, které zveřejnil server WikiLeaks s názvem 'prezidentská posloupnost v Egyptě', ze dne 14.května 2007:

"Šéfem egyptské tajné služby a v minulých letech Mubarakovým důvěrníkem Solimanem bylo často citováno jako pravděpodobné, že bude jmenován k dlouhodobě uprázdněný vice-prezidentský post. V posledních dvou letech, Soliman vystoupil ze stínu, a nechal se fotografovat , a byly hlášeny jeho setkání s cizími politiky. Mnohé z našich kontaktů se domnívají, že Soliman by měl kvůli svému vojenskému zázemí přinejmenším figurovat v nějakém scénáři mocenské posloupnosti."

Od roku 1993 až do soboty, Suleiman byl náčelníkem egyptské zpravodajské služby (Al-Mukhabarat Al-'Ammah - pozn.ed.BL). Zůstal do značné míry ve stínu až do roku 2001, kdy se začal přebírat vliv na ministerstvu zahraničí, od té doby se stal osobností veřejného života, jak to dokumentují WikiLeaks dokumenty. V roce 2009 byl ukazován v londýnském Telegraphu jako nejsilnější strašidlo regionu, dokonce trumfoval šéfa Mossadu.

V polovině devadesátých let Suleiman úzce spolupracoval s Clintonovou administrativou při navrhování a provádění jeho programu; tehdy zajišťoval zatýkání z podílu únosy podezřelých teroristů a jejich převoz před soud do třetích zemí. V The Dark Side, Jane Mayer popisuje, jak program vydání začínal :

"Každé vydání bylo projednáváno na samém vrcholu úrovně obou vlád [USA a Egypta] ... dlouholetý šéf egyptské tajné služby Omar Suleiman vyjednával přímo s vysokými představiteli [CIA]. [Bývalý velvyslanec USA v Egyptě Edward] Walker popsal svůj egyptský protějšek, Suleimana, jako 'velmi bystrého, velmi realistického', a dodal, že si byl vědom, že jako nevýhodu viděl 'některé negativní věci, které Egypťané dělají - mučení a tak dále... ale on nebyl choulostivý, mimochodem'." (str. 113).

"Technicky vzato právo Spojených států vyžaduje od CIA získat 'ujištění' z Egypta, že poskytnutí podezřelí nebudou čelit mučení. Ale za panování Suleimana v egyptské tajné službě byly tyto záruky považovány za téměř bezcenné. Jak později svědčil Michael Scheuer, bývalý důstojník CIA [hlava odboru al-Káidy], který pomohl vytvořit praxi vydávání, i kdyby bylo takové 'ujištění' psané nesmazatelným inkoustem, 'nestojí za kbelík teplých slin' (bucket of warm spit). "

Jane Mayer: The Dark Side: The Inside Story of How The War on Terror Turned into a War on American Ideal. 2008. ISBN 0385526393

Podle Bushovy administrativy, v rámci "globální války proti teroru", se stalo americk vydávání "mimořádným", což znamená, že cílem únosu a mimoprávního transferu byl už nebylo přivést podezřelého před soud - ale spíše k výslechu hledajícího žalovatelné skutečnosti. Program mimořádného vydávání vězňů dostal některé lidi v CIA na černou listinu - a jiné obrátil k mučení na zakázku jinými režimy. Egypt tak figuroval jako cílová destinace mučení na zakázku, a Suleiman figuroval jako šéf mučitelů. Nejméně jeden člověk byl takto "mimořádně" poslán CIA do Egypta - v Egyptě narozený australský občan Mamdouh Habib - byl údajně mučen samotným Suleimanem.

Suleiman mučitel

V říjnu 2001 byl Habib chycen v autobusu pákistánskými bezpečnostními silami. Zatímco byl zadržen v Pákistánu, na příkaz amerických agentů visel na háku a byl opakovaně mučen elektrickým proudem. Pak byl odeslán CIA, a během procesu přepravy do Egypta musel vydržet obvyklou léčbu: jeho šaty byly rozřezány, čípek měl nacpaný v řiti, a byl dán do plenek - 'zabalený jako jarní závitek '.

V Egyptě, jak to Habib líčí ve svých pamětech Můj příběh: Příběh teroristy, který teroristou nebyl, byl opakovaně vystaven mučení elektrickým proudem, ponoření do vody až po chřípí a bití. Jeho prsty byly rozbity a byl věšen na kovové háky. V jednu chvíli jej vyšetřovatel udeřil tak silně, že odhalil zavázané oči, a odhalil tak totožnost jeho trýznitele: Suleiman.

Mamdouh Habib, Julia Collingwood: My Story: The Tale of a Terrorist Who Wasn't. 2009, ISBN 1921372397

Frustrovaný, že Habib nebyl ochoten poskytnout užitečné informace nebo doznání o svém zapojení do terorismu, Suleiman nařídil stráži před Habibem zavraždit spoutaného vězně, kterého předtím zkopal karate. V dubnu 2002, po pěti měsících v Egyptě, byl Habib odeslán do americké vazby ve věznici Bagram v Afghánistánu - a pak převezen do Guantánama. Dne 11. ledna 2005, den předtím, než měl být obviněn, Dana Priest z Washington Post publikovala článek o Habibově mučení. Vláda USA okamžitě oznámila, že Habib nebude obviněn a bude repatriován do Austrálie.

Mnohem méně slavný případ mučení, na kterém se Suleiman také přímo podílel, je to, že Ibn al-Šajch al-Libi. Na rozdíl od Habiba, který byl nevinný a neměl jakékoliv vazby na teroristy či bojovníky, al-Libi byl údajně trenér v táboře al-Khaldan v Afghánistánu. Na útěku přes hranice byl zajat Pákistánci v listopadu 2001. Pak byl poslán do Bagramu, a vyslýchán FBI.

CIA si jej však převzala a tak byl převezen do neznámého místa na USS Bataan v Arabském moři, pak "mimořádně" expedován do Egypta. Při tamějším mučení al-Libi "přiznal" poznatky o spojení Saddáma a Al-Káidy. Prohlašoval, že dva bojovníci al-Qaeda dostali v Iráku výcvik v použití chemických a biologických zbraní. Na počátku roku 2003 to byl přesně ten druh informací, kterou se Bushova administrativa snažila ospravedlnit útok na Irák a přesvědčit neochotné spojence k připojení se. Opravdu, al-Libiho "doznání" bylo jednou z ústředních částí "důkazů", které předložil v OSN Colin Powell, aby ospravedlnil válku.

Jak to vypadá, al-Libiho doznání byla lež vzniklá na základě mučení Egypťanů. Zde je text, ve kterém bývalý šéf CIA George Tenet popisuje celou al-Libiho situaci v monografii z roku 2007 At The Center Of The Storm:

"Věřili jsme, že al-Libi zatajil kritické informace o hrozícím nebezpečí, takže jsme převezli do třetí země pro další výslechy. Nyní existuje obvinění, že jsme tak činili s vědomím, že by mohl být mučen, ale to je nepravdivé. Země pochybnostem [Egypt] rozuměla a souhlasila, že jej budou držet po časově omezené období. V průběhu výslechu, zatímco byl ve vazbě USA v Afghánistánu, al-Libi prozradil první odkazy na možnost výcviku al-Káidy v Iráku . Nabídl informace, že známý militant Abu Abdullah mu řekl, že nejméně třikrát v letech 1997 a 2000, nyní zesnulý vůdce al-Káidy Muhammad Atef poslal Abu Abdullaha do Iráku hledat vzdělávání v oblasti jedů a hořčičného plynu (yperit).

"Další zadržený senior al-Kajdá nám řekl, že Muhammad Atef měl zájem rozšířit vazby al-Káidy na Irák, a to v našich očích přidalo důvěřivost vůči podávaným zprávám. Potom, krátce po válce v Iráku, Al-Libi se zřekl svého příběhu. Teď najednou říkal, že žádná taková spolupráce a školení neexistovalo. Uvnitř CIA existoval ostrý spor o změnu jeho výpovědi. To nás vedlo ke stažení jeho zpráv, a tady je místo, kde začíná tajemství.

"Je nepochybné, Al-Libi si příběh rozhodl vymyslet, aby získal lepší zacházení a vyhl se krutému trestu. On zcela jasně lhal. Prostě jen nevíme kdy. Vědomě lhal, když nejprve řekl, že členové al-Kajdá absolvovali školení v Iráku? Nebo lhal, když řekl, že to tak není? Domnívám se, že jeden případ by mohl stále být pravdivý. Možná na začátku byl pod tlakem, předpokládal že jeho vyšetřovatelé už znají příběh, a zpíval dál? Pak čas ubíhal a bylo jasné, že on by neměl být poškozen, mohl změnit svůj příběh a zamlžit tak mysl svých únosců. Bojovníci Al-Káidy jsou vyškoleni k tomu, že změna výpovědi může obnovit jejich postavení jako někdo, kdo úspěšně zmátl nepřítele. Faktem je, že nevíme, který příběh je pravdivý, a protože nevíme, můžeme předpokládat nic. (str. 353-354)"

George Tenet: At the Center of the Storm: My Years at the CIA. 2007 ISBN 0061147788

Al-Libi byl nakonec poslán pryč a tiše do Libye - ačkoli údajně udělal pár dalších zastávek podél této cesty - kde byl uvězněn. Použití prohlášení al-Libiho v budování důvodů, vedoucích až k irácké válce, z něj učinilo obrovský americký závazek, jakmile vyšlo najevo, že údajné spojení al-Káidy se Saddámem byla mučením vynucená lež. Jeho místo pobytu bylo, ve skutečnosti, tajemstvím po dlouhá léta, až do dubna 2009, kdy výzkumníci organizace Human Rights Watch vyšetřovali zacházení s libyjskými vězni a potkali ho na nádvoří věznice. O dva týdny později, 10. května, al-Libi zemřel, a Kaddáfího režim prohlašoval, že to byla sebevražda...

Podle Evana Kohlmanna (*1979 - pozn. BL), který se těší pozornosti a favorizovanému postavení mezi představiteli USA jako 'expert na al-Káidu', s odvoláním na utajované zdroje: 'Al-Libiho smrt se termínově shodovala s první návštěvou egyptského šéfa špiónů Omara Suleimana v Tripolisu.'

Kohlmann se domnívá, že poté, co al-Libi vyprávěl svůj příběh o spojení al-Káidy a Saddámových zbraních hromadného ničení, "Egypťané byli v rozpacích nad tímto přiznáním - a Bushova vláda se v květnu 2009 ocitla mezinárodně ve varu. Omar Suleiman viděl příležitost, jak se vyrovnat s al-Libim, a cestoval do Tripolisu. V době, kdy Suleimanovo letadlo letělo z Tripolisu, Ibn al-Šajch al-Libi spáchal 'sebevraždu'. "

Jak lidé v Egyptě a na celém světě spekulují o osudu Mubarakova režimu, měla by být jedna věc je velmi jasná: Omar Suleiman není člověk, který by vzemi tvořil demokracii. Jeho ruce jsou příliš špinavé, a nějakou 'stabilitu' by si mohl představovat přinést do země a oblasti za příliš vysokou cenu. Doufejme, že Egypťané, kteří se tlačí do ulic a požadují novou éru svobody, budou část svých požadavků vidět v jeho odstranění od moci, také.

Lisa Hajjar učí sociologii na University of California v Santa Barbaře a je spolueditorkou Jadaliyya.

zroj ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 11.2. 2011