Dominový efekt v Alžírsku?

13. 2. 2011 / Josef Brož

Sobotní vydání liberálního deníku Liberté pojalo demonstraci jako fotbalový zápas. Přineslo na titulní straně karikaturu manifestanta, který žádá v zápase s Egyptem vyrovnání s červenou cedulí. „Boutef vyloučen,“ stojí na ceduli psáno. Postavička k tomu říká: „Je třeba vyrovnat!“ Boutefem se nemyslí nikdo jiný než stávající prezident Abdelazíz Buteflika, který se dostal k moci před 12 lety – jako výraz konsolidace civilní moci. Tu do roku 1999 zastával generál Liamine Zéruál.

Vládnoucím moc se ale na sobotní „nepovolenou demonstraci“, jak píše režimní El Moudjahid, připravila značně. Na 70 zadržených účastníků hlásí město Oran, na 30 jich bylo zatčeno v Annabě, v Constantinu se jich shromáždilo k pokojnému prostestu ale sotva třicítka, alespoň podle Alžírské ligy obrany lidských práv v Alžírsku (LADDA), dle údaje, který zveřejnil opoziční list El Watan.

Největší pozornost na sebe poutalo shromáždění v hlavním městě Alžíru, na němž se v průběhu dne sešlo asi tisícovka demonstrantů. Některé zdroje uvádějí, že jich bylo dopoledne dokonce kolem 5 000. Zdroje informací se liší. Podle oficiálních informací bylo při manifestaci v Alžíru na náměstí Svornosti (dříve 1. máje) zadrženo 14 účastníků, převážně z řad organizátorů sdružení Národní koordinace pro demokracii a změnu (CNDC), které podpořilo Sdružení pro kulturu a demokracii (RCD). Policie byla ve výrazné přesile, manifestující uvádějící jejich počet na ohromujících 30 000.

Tato čísla převzaly zahraniční agentury, stejně jako například francouzská zpravodajská televize France 24.

Potíže nemají v Alžírsku jenom kvůli značné policejní síle. Ta na několika místech použila i provokatéry, kteří měli shromáždění zdiskreditovat. Potíže má totiž opozice sama se sebou, traumatizující zkušenost z roku 1992, kdy ve druhém kole voleb hrozilo vítězství Fronty islámské spásy (FIS), není dosud zacelena. Vojenský režim, který poté nastoupil, paralyzoval značnou část občanské společnosti.

Původně přislíbilo na sobotní demonstraci účast více opozičních skupin – včetně Fronty socialistických sil (FFS), kteří to ale nakonec dementovali . Jediným významným reprezentantem alternativy při protestech byl Said Saadi, který stojí na čele uskupení RCD , ten má ovšem pověst intelektuála, neschopného oslovit obyčejné lidi. Jakkoliv je proslulý jako (trochu únavný) řečník, jeho pozice je velmi oslabena: při posledních prezidentských volbách v roce 2004 nezískal ani 2 procenta.

Vytisknout