Mubarak odchází, status quo v Egyptě trvá

12. 2. 2011

Odchod Husního Mubaraka od moci má jen málo společného s fundamentálními tématy, která v uplynulých osmnácti dnech přivedly protestující na náměstí Tahrír. Ve skutečnosti se jejich protesty netýkaly Mubaraka, ale sklerotického politického a ekonomického systému, který je plný strýčkování a korupce. Mubarak tento systém udržoval, ale jeho páteří byla vždycky egyptská armáda. Mubarak o armádu, ze které vzešel, pečoval, a armáda ho ochraňovala. Ačkoliv důstojníci egyptské revoluce v roce 1952 dávno svlékli své uniformy, egyptští vládcové byli po celé dekády generály v oblecích, napsal Jon B. Alterman pro Washington Post.

Návrat uniforem k moci nevyvolává velký optimismus ohledně egyptské trajektorie. Při povrchním pohledu reprezentuje vítězství protestujících a demonstraci lidové moci v srdci arabského světa. Nakonec před pouhými dvěma týdny bylo nepředstavitelné, že by se Mubarak vzdal prezidentství, a ti, kdo vyzývali k jeho odvolání - jak to někteří egyptští aktivisté dělali po léta - vypadali jako quijotovští snílci.

Navzdory vší pravděpodobnosti, zdá se, vláda splnila požadavky protestujících.

Ale v mnohem důležitějším smyslu návrat armády nasvědčuje ohromnému kroku zpět. Vojenská vláda nedovoluje vyjednávání mezi zájmovými skupinami, stejně jako neohlašuje ústavní dohodu mezi celým spektrem aktérů egyptského politického života. Spíše naznačuje na jedné straně ještě silnější řízení politického procesu, a na straně druhé odstranění jakéhokoliv harmonogramu změn.

Pro ty, kdo o protestním hnutí uvažují strategicky, je nástup vojenské vlády dvojitou porážkou, která současně zužuje hranice povoleného veřejného chování a připravuje protestní hnutí o jeho urgenci.

Celý článek v angličtině: ZDE

Egyptská revoluce
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 11.2. 2011