Doprivatizovat, co se ještě zprivatizovat dá

9. 2. 2011 / Roman Daniel

Upír má dvě dcery: Dej! Dej!
Kniha Přísloví, 30,15

"Stále je ještě co tunelovat", píše ve svém článku Osamocení lékaři Luděk Prokop. "Věřím lékařům a nevěřím, že uspějí." Naprosto souhlasím, také je mi hanba při průzkumu veřejného mínění, i když si myslím, že je zmanipulovaný, stejně jako televize či velké celorepublikové deníky.

Vláda se s lékaři dohodnout nechce a hraje o čas. A čas má, protože občané této země, ve velké většině, jí ho dávají, tím že naprosto nic nedělají. To musí být jasné každému, kdo se jen trochu zamyslí. Nemá cenu stále dokola opakovat, že vláda neřeší nic, že ignoruje problémy, že se zbavuje odpovědnosti a tu hází na lékaře. Minulá pravicová vláda privatizováním nemocnic už začala veřejné zdravotnictví podkopávat a tato vláda už ho pravděpodobně asi definitivně dodělá.

A nejen to. Toto je jen jeden kamínek  celé mozaiky. Tato vláda započala nestydatý útok na celý, i když už značně okleštěný, sociální stát. Tento útok započal na více frontách. Zdravotnictví, penzijní "reforma" a její soukromé fondy, snižování sociálních dávek, změny v zákoníku práce a jiné. Nemá smysl je všechny vyjmenovávat. Všechny tyto "reformy" mají asocialní, protiústavní a konečně zcela jasně protistátní charakter. Tato vláda a její kumpáni se rozhodli rozprodat a téměř od základů změnit náš stát. Většina občanů se tváří, jakoby se jich to vůbec netýkalo, a ta menšina, která již zjistila, že se zde děje něco velmi nekalého, něco, slovy pana Prokopa, giganticky sprostého, co bude mít dalekosáhlé, kolosální důsledky, stále ještě ulpívá na slovíčkách, na detailech.

Stále ještě korektně a s jistou pokorou vysvětluje chyby vlády, ignorované problémy a smutné konce, kam reformy vlády povedou. Lékaři marně vysvětlují, že jim nejde jen o jejich peníze, proti zkorumpovaným a soukromým médiím nic nezmůžou. Vláda má pevný a zcela jasný cíl, proto nikdy už z principu nemůže slyšet na nějaké argumenty, které by třeba byť jen nepatrně ohrozily její plány. Aktivnější občané zakládají různá občanská sdružení, která upozorňují a poukazují na různé problémy či nešvary, podepisují petice, popřípadě se snaží vyjednávat s vládou. Akademikové vymýšlejí další cesty a hledají, kde se dá. To je všechno chvályhodné, ale bohužel je to málo. Ještě stále lidé nepochopili, že mocní se o svou moc dobrovolně nedělí. Občané si mohou říkat, co chtějí, ale nic se nezmění. Dokud občané nezvednou hlavu a všichni aktivisté a některé politické strany nepochopí, že se musí spojit a nehrát si každý na svém písečku, tak to bude jen mlácení prázdné slámy.

Doprivatizovat, co se ještě zprivatizovat dá. Hmotné i nehmotné statky už jsou z velké části zprivatizovány, zbývají ještě lidé. Veřejná služba nezaměstnaných, jinak řečeno nevolnické práce, je již první kamínek do příští mozaiky. Pokud tato vláda nepřijde o svou moc, tak amen s námi.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 9.2. 2011