Bude další na řadě Alžír? Nejspíš ne.

12. 2. 2011

Protest organizuje 12. února Národní koordinační pro změnu a demokracii - zastřešující skupina organizací pro lidská práva, odbory a opoziční strany známá pod francouzskou zkratkou CNCD, jejím členem je také Fodil Boumala, spisovatel a správce stránky Facebooku Res Publica II. Ten tvrdí, že nabízí "prostor pro reflexi a debatu". "Cílem je roztržka, odchod současné vlády a vytvoření skutečné demokracie," řekl Boumala v telefonickém rozhovoru pro France 24. Existuje mnoho důvodů, proč Alžírsko by mohlo být "dalším Tuniskem" nebo "sousedem Egypta" - včetně problémů s dlouholetým vůdcem, který umlčel opozici, vysokou nezaměstnaností a relativně vysokou mírou gramotnosti. Alžířané mají dlouhou frustrující zkušenost s tím, co se populárně nazývá "hogra" - termín, který doslovně znamená v alžírské arabštině "pohrdání" a je používán v odkazu na nekontrolovatelné zneužívání moci a svévolnou povahu úředního rozhodnutí.

Nicméně... "Porovnáme-li Alžírsko s Tuniskem a Egyptem, nebude zde náměstí Tahrir," uvedl se smíchem Abdelmoumen Khelil, generální tajemník alžírské Ligy lidských práv. Demonstrace byly zakázány v Alžírsku kvůli stavu nouze, který byl v platnosti od roku 1992, kdy armáda zrušila svobodné volby, což vyvolalo v Alžírsku brutální občanskou válku. Minulý týden alžírský prezident Abdelaziz Bouteflika, který je u moci od roku 1999, oznámil, že by zrušil výjimečný stav "ve velmi blízké budoucnosti". Učinil tak po lavině napodobitelů pokusů o sebevraždu, inspirované 26-letým Mohamedem Bouazizi, jehož sebeupálení na protest proti nezaměstnanosti vyvolalo tuniské povstání, které vedlo ke svržení tamního prezidenta. Ale organizátoři sobotního pochodu zamítli sliby prezidenta, požadují skutečný konec výjimečného stavu a vyzývají k Boutefliku, aby odstoupil sám.

Zástupce šéfredaktora panarabského deníku Khabar, Hafidh Daamache je skeptický k úspěchu sobotní akce . "Myslím, že tady se lidé sestrachují o sebe, o své domovy, o svou práci," řekl.

"V Alžírsku, problém není ani tak v tom, že lidé nemohou mluvit, ale že jejich hlas nikdo neposlouchá," vysvětluje Nicole Chevillard, analytička a redaktorka ), v Paříži založené publikace Risque Internationaux, specializující se na vysoce rizikových země a rozvíjející se trhy. Nicméně zůstala překvapena pokusy napodobitelů sebevraždy Bouaziziho sebeupálením v Tunisku. "To vůbec není součástí místní kultury, není to ani součástí arabské kultury," řekla. Považuje to za znamení zoufalého hladu po změně.

"Vzhledem k současnému stavu Alžírska, bude to nějakou dobu ještě trvat," řekl Abdelmoumen Khelil. "Ale lidé chtějí změny, chtějí, aby se tak stalo."

podrobnosti France 24 ZDE

Vytisknout