Přílišná horlivost nebo zjevná pitomost jsou přidanou hodnotou zkázy

9. 2. 2011 / Ivo Šebestík

Nechci se zde zabývat tímto konkrétním případem. Evropská unie, naštěstí pro občany států s "nenormálními vládami", vykonává vyšší instanci a laskavý dozor nad nezralými, poblouzněnými a komickými figurkami, které si na svých písečcích navzájem rozbíjejí lopatičkami bábovičky. České vlády už napáchaly i horší věci. Například ta Topolánkova akceptovala loupež srbského území a uznáním samostatnosti Kosova vlastně zpětně posvětila sudetoněmecké snahy stejným způsobem odříznout i československé pohraničí v období předválečném a válečném. Švejk byl komisí c. k. psychiatrů superarbitrován pro blbost z důvodů mnohem nevinnějších.

Žádný div, že právě Německo bylo motorem protisrbské propagandy z let devadesátých minulého století. Zabily se tak dvě mouchy jednou ranou. Zmizela Jugoslávie jako produkt versailleského systému a na příkladu Kosova se rehabilitoval sudetoněmecký postup proti Československu. A Češi, kteří byli jeho obětí, po více než sedmdesáti letech vše posvětili. Češi ne, ale jejich vláda! Ovšem navenek to, bohužel, splývá. Proto je docela dobré, aby si národy dávaly aspoň trochu pozor na to, které lidi zvou do vlády, protože se může stát, že ti lidé -- z hlouposti, nevzdělanosti, služebné horlivosti či zištnosti -- napáchají neodstranitelné chyby s katastrofálními důsledky, třeba ve vzdálené budoucnosti.

Národy ale stále více kašlou na to, kdo jim vládne, protože tak nějak všichni lidé tuší, že skutečná vláda spočívá v jiných rukou, takže kdo ji vykonává bezprostředně, je v podstatě jedno. "Ano, i ne," řekl by Sir Humphrey Appleby z populárního britského komediálního seriálu let osmdesátých (Jistě, pane premiére). Přílišná horlivost nebo zjevná pitomost jsou přidanou hodnotou zkázy. Aspoň to by se dalo uhlídat, že k moci se budou dostávat lidé méně hloupí a méně zištní, než jak se to v podstatě už dost dlouho skvěle daří. Samozřejmě, nejen u nás, ale i v jiných zemích našeho starého dobrého kontinentu. Inu, trend doby je trend doby...

Výčet šíleností českých vlád by za poslední dvě desetiletí zaplnil objemný knižní svazek. Někdy se tím tématem možná pobaví talentovaný spisovatel, na jehož příchod česká literatura teprve čeká. Nebo aspoň některý student politologie či žurnalistiky. Každopádně si jednou hezky počteme.

V čem ale spočívá příčina toho stavu? Mám za to, že politika spolu s žurnalistikou se v českém prostředí už dávno úplně vzdálily od zbytku společnosti. Nejvíce je to patrné při sledování médií veřejné služby, která jsou částečně chráněna před komerční konkurencí, a tak mají čas, prostor a peníze produkovat bláznivé fantasmagorie místo oné "služby veřejnosti". Politická témata, která tato média výrazně preferují před všemi ostatními, pro ostatní společnost nepředstavují nic zajímavého, čím by denně žila a dýchala. Je to ve výsledku úplně stejné, jako tomu bylo za dřívějšího režimu. Politika a média zaplňovaly veřejný prostor falešnými tématy, zatímco se ve společnosti děly úplně jiné věci -- skrytě.

Do značné míry se jedná o úmysl, částečně je však na vině úroveň lidí, kteří se v politice a médiích pohybují. Chybí jim širší přehled, mezinárodní zkušenosti, vzdělání, odvaha. Ve své většině prostě představují velice nízkou kvalitu. Navíc se ze všech sil snaží si tuto nízkou úroveň i udržet uzavíráním se před inteligentnějšími lidmi.

Bohužel, právě mediálně politický rozměr společnosti je ve veřejném prostoru zastoupen nejaktivněji. Spolu s reklamou na různé druhy zboží a zábavy. Tak je vlastně společnosti sugerováno, že je, čím není, a má starosti, které nemá. Pokud by si lidstvo v budoucnosti chtělo udělat obrázek o naší přítomnosti jen na základě televizních a novinových archivů, pak zřejmě bude mnoho našich potomků chodit po ulici s důlkem na čele. Od čeho? No přece od vytrvalého poťukávání.

Vytisknout