Tábor pro bezdomovce

20. 8. 2010

Zadruhé, naprostá většina bezdomovců je skutečně politicky naprosto neuvědomělých, a totéž o nich platilo v době, kdy bezdomovci nebyli. Nikdo z bezdomovců mi nevyprávěl, že by byl v minulosti politicky aktivní. Vyprávěli pouze o tom, jak se měli dobře, měli manželku, děti a dobrou práci. Často také o tom, jak si toho nevážili, chovali se nezodpovědně, a proto skončili na ulici. Je možné, že do politických stran vstupují lidé, kteří by se podobnému pádu bránili za každou cenu, nebo naopak, že politické strany fungují do jisté míry jako záchytná síť pro své méně úspěšné členy.

Zatřetí, pracoval jsem v zařízení katolické charity v Ostravě, jejiž denní centrum se navíc nacházelo v pronajatých prostorách Československé církve husitské. Nikdy jsem se nesetkal s tím, že by jedna či druhá církev těchto skutečností využívala, a nutila klienty modlit se. Jednou měsíčně přímo v prostorách Charitního domu Sv. Františka sloužila mše svatá, účast na ní byla dobrovolná, o čemž svědčila i skutečnost, že se jí účastnila vždy méně než čtvrtina osazenstva azylového domu a jen výjimečně někdo z noclehárny či denního centra. Pokud má pan Tomáš Stýblo k dispozici důkazy, že tomu je v některém zařízení pro bezdomovce na území ČR jinak, a že tam jsou k náboženským projevům nuceni, rád se s takovou skutečností seznámím. Bylo by to v rozporu se zákony České republiky. V každém případě je však podle mého názoru na zvážení, zda můžeme mít jistotu, že v zařízení provozovaném státem, budou práva a svobody jednotlivců respektovány ve větším míře, než v zařízení provozovaném neziskovou organizací, byť navázenou na konkrétní náboženství. Je taková důvěra ve stát na místě, zvláště pokud je člověk anarchista?

Vytisknout