Ghetto bezdomovců

18. 8. 2010 / Fabiano Golgo

Plán člena pražského městského úřadu Jiřího Janečka vyčistit Prahu od bezdomovců dostal zelenou. Jako bývalý šéfredaktor časopisu Nový Prostor, který prodávají bezdomovci (a také jako někdo, kdy byl nedávno nucen přežívat po mnoho týdnů na ulici) jsem velmi dobře seznámen s problematikou bezdomovců. A mohu varovat, že tento projekt se nepovede. Potíž totiž je, že nikdo nebere v úvahu psychologii bezdomovců.

An English version of this article is in CLICK HERE

Na jedné straně máme obyvatelstvo a politiky, kteří vidí opilé a špinavé "Neandrtálce", kteří nám zavázejí v cestě na Andělu, u Hlavního nádraží, u Muzea a na mnoha dalších viditelných místech (Štěpán Kotrba dokonce dvakrát psal o tom, jak nepřijatelně se chovají bezdomovci na Andělu). Na druhé straně máme nevládní organizace a charitativní instituce, které se zabývají bezdomovci a snaží se problém řešit z morální perspektivy. Janečkovu iniciativu odsuzují jako populistické opatření, které odráží předsudky a neporozumění bezdomovectví.

Podle mého názoru si obě strany promítají do problému vlastní svět. Průměrní občané vidí jen to, že jsou bezdomovci špinaví, opilí, často hluční, někdy agresivní - což je všechno nevítané v takzvané civilizované společnosti.

A nevládní a charitativní organizace vidí bezdomovce svou podstatou jako dobré lidi, kteří jen potřebují dobré podmínky na to, aby mohli normálně žít.

Myslím si, že se obě strany mýlí.

Analyzujme nejprve, jaké existují v České republice typy bezdomovců, než vysvětlíme, proč jen zlomek bezdomovců by kdy používal nějakou organizovanou instituci, která by jim poskytovala jídlo a přístřeší.

Když jsem pracoval v časopise Nový Prostor, který vznikl na základě příkladu velmi úspěšného britského týdeníku Big Issue, povšiml jsem si, že mnoho bezdomovců trpí duševními chorobami. To je jeden typický případ bezdomovců. Jejich rodiny se na ně vykašlaly, tak tito lidé skončili bez podpory na ulici.

Jiným typem je starší muž, kterého vyplivl nový kapitalistický systém. Přišel o rodinu, o majetek a o byt a stal se alkoholikem.

Třetí skupina se skládá z lidí, kteří jsou velmi chaotičtí, dezorganizovaní a duševně nestabilní, což způsobí, že nakonec přijdou o všechno. Často se to stane, protože si tito lidé vezmou nabízené půjčky, které nikdy nemohou splatit. Tak přijdou o všechno v důsledku soudní exekuce, anebo se stanou obětí podvodníků a podnikatelských podvodů.

Pak existuje čtvrtá skupina, kterou tvoří dobrodruzi nebo impulsivní samotáři - tito lidé mají problém s autoritami. Takže i když jsou inteligentní, mají univerzitní tituly a nevypadají jako bezdomovci, nejsou schopni přijímat rozkazy, plnit časové plány a pracovat v nesmyslných zaměstnáních. Odmítají organizované autority.

Proč nebudou tito lidé využívat přístřeší, které jim bude k dispozici zadarmo? Existující přístřeší nepřijímá opilé osoby (ačkoliv alkohol je to, co bezdomovce ve studených ulicích zahřívá). Už to dokazuje, že organizace, zakazující alkohol, vůbec netuší, jak bezdomovci žijí.

Když se charitativní organizace a politikové a obyvatelstvo snaží vyřešit problém bezdomovců, dělají to jako matka, která chce "pomoci" svému synovi či své dceři, kteří si nechávají dělat na podivných místech piercing, požívají drogy, oddávají se promiskuitnímu sexu. Takové pokusy selhávají. Některé děti se matčinu úsilí podrobí, ale většina bude dál dělat nebezpečné věci a žádná argumentace je nepřesvědčí, aby přestali.

Chci tím říci, že bez ohledu na to, jak zjevné je pro všechny lidi, kteří mají zaměstnání, domov, přátele a rodinu, že životní styl a zvyky bezdomovců nejsou pro ně dobré, pravdou je, že z perspektivy bezdomovce vypadá svět jinak. Nemůžeme jim vnucovat svůj hodnotový systém. Totéž mimochodem platí i pro Romy.

Ti, kteří patří do kategorie dobrodruhů anebo jsou antisociálními samotáři, odmítají autoritu, a tak nikdy nepůjdou do žádné instituce žádat o pomoc. A už vůbec nepůjdou do instituce, kterou provozuje vláda. Skončili na ulici právě proto, že nejsou schopni dělat kompromisy výměnou za to, co chtějí nebo potřebují. I pravidla, která si vynucuje časopis Nový Prostor, bezdomovci každý týden porušují, protože odmítají jednat podle jiné než své vlastní vůle.

A ti, kdo jsou duševně nemocní, mají často problém jak se zorganizovat, takže celý proces, kdy by se měli vydat někam daleko, bude pro ně těžký. Jednoho dne tam možná přijdou, ale druhý den už ne. Nemají pravidelné zvyklosti.

Alkoholici mají tentýž problém, kromě toho nehledají teplou polévku, ale pivo. V přístřeší se budou muset chovat podle potřeb větší skupiny, jak tedy vyřešit skutečnost, že mají ve zvyku zůstat vzhůru a pít a vést řeči celou noc, když budou v místě, kde lidé potřebují ... spát?

Takže tento projekt bude využívat jen zlomek bezdomovců, i když Janeček tvrdí, že sociální pracovníci budou na bezdomovce neustále naléhat, aby šli do přístřeší.

Musíme si uvědomit, že lidi, kteří přežívají na ulici, nezajímají naše zákony či způsoby chování. Co bude mít bezdomovec z toho, že bude čistý? Většina z nich byla vyloučena ze všeho, co naše společnost nabízí a už nepotřebují to, co má společnost k dispozici. Je to jako lidé, kteří se odstěhují na venkov a po pár letech si už nedovedou představit, jak dokázali žít ve městě s všemi těmi automobily, hlukem a tvrdou prací ve městě. To, že ve městě je také spousta příležitostí, pro ně už ztratilo na významu

Jiná důležitá věc je spojena s tím, kde se bezdomovci vyskytují. Mnoho lidí se diví, proč bezdomovci sedí na rušných městských místech a často tam spí. Je za tím psychologický a sociologický důvod. Pro Nový Prostor bylo nesmírně obtížné přesvědčit bezdomovce, aby šli prodávat časopis mimo pražské centrum, třeba do Letňan, i když si ho tam kupovalo pětkrát více lidí než v centru.

Je to paradox, ale vyloučení lidé chtějí být tam, kde je hodně lidí. Chovají se, jako by chodci byli neviditelní. Je to snad reakce na to, že jsou pro normální chodce bezdomovci také neviditelní?

Ti, kdo už žijí jako bezdomovci déle než dva roky, jsou často zvyklí na věci, kterým my nemusíme rozumět.

Pravdou je, že bezdomovci vždycky naleznou způsob, jak to udělat, aby byli vidět. Možná proto, že se jim nelíbí být neviditelní.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 18.8. 2010