Nápaditost pro společnost bez reflexe

22. 8. 2010 / Boris Cvek

Hutton nabízí pohled, který do mrtvolné nudy globální žranice a všeobecné zábavy úniku před sebou přináší čerstvý závan odpovědného realismu.

Velice Vám děkuji za článek pana Huttona z Observeru! píše Boris Cvek. Nedovedu posoudit míru jeho pravdivosti a dokonce si myslím, že u takových bilancí mnoha desítek let vývoje ani nelze být "pravdivý". Lze být podnětný a podnětnost článku pana Huttona je již v tom, že naši současnost zasazuje do širšího kontextu poválečného vývoje kulturního i politického. To je něco, co tu zoufale chybí, neboť jsme si zvykli už od 90. let myslet ve schématech zcela ahistorických, jako by naše společnost byla definována tím, jak chápe sama sebe.

Mnohem spíše jsme vždy součástí širokého a komplexního historického procesu, v němž naše jistoty nějak vznikly, v němž mají nějaké limity a podmínky, zejména hodnotové a materiální (ekonomické, surovinové, technologické).

Na začátku 21. století zcela odmítáme porozumět našim hodnotám (zatímco o omezenosti zdrojů a ohroženosti životního prostředí či nutnosti technologického rozvoje se mluví stále), povrchnost života a myšlení jsou přímo na perverzní úrovni, nemáme žádnou reflexi toho, co se v oblasti překotného vývoje hodnot a boje proti tmářství a mrtvým tradicím od dob prokletých básníků nebo ještě lépe od dob Goethova Fausta (tragédie Markétčina např. i Faustovo selhání ve všech směrech jsou velkou morální výzvou dodnes) povedlo a co nikoli.

Církve nabízejí buď návrat, nebo další rozmělňování svého dědictví, v umění je všechno dovoleno, a tedy i všechno jedno, zůstává jen povrchnost, lenost a stupidní zábava s trochou koření gest a póz několika zbytků po levicových intelektuálech.

Hutton nabízí pohled, který do mrtvolné nudy globální žranice a všeobecné zábavy úniku před sebou přináší čerstvý závan odpovědného realismu.

Je to ostatně v lidské přirozenosti, že ničeho nesmí být příliš a je-li příliš mnoho zábavy, začíná nudit a člověk hledá něco vážného, usebraného a sevřeného.

Krom těchto obecných aspektů se mi na článku pana Huttona velice líbí nápaditost, se kterou vysvětluje, jak úzce spolu souvisí socialistické a neoliberální (někdo by podotknul, že v USA se neokonzervatismus zrodil z hlav původně marxistických intelektuálů) myšlení a jak spolu převedly tradiční kapitalismus na současný neregulovaný a velmi nevypočitatelný systém s mnoha bizarními nespravedlnostmi.

Až mi to vyrazilo dech. Miluji taková intelektuální překvapení, jsou-li podána inteligentně, přesvědčivě, s odvahou a výmluvně. To vše článek pana Huttona splňuje.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 20.8. 2010