Jak pochopit americký úpadek

19. 8. 2010

V celé řadě faktorů už Spojené státy nejsou světově na vedoucím místě, jak tomu bylo ještě před deseti lety. V růstu HDP, ve spotřebě domácností v průmyslové výrobě a v obchodu stály Spojené státy před deseti lety v čele. Dnes stojí Spojené státy sotva v první čtvrtině zemí a ve výzkumu a vývoji spadly až do poslední čtvrtiny.

Čína, pravděpodobná budoucí supervelmoc, má nyní daleko větší procento nových patentů než Spojené státy. V Číně také produkuje školství daleko větší počet inženýrů než v USA. A protože většina financování výzkumu a vývoje v USA pochází od hrstky multinacionálních firem, někteří experti se obávají, že tyto firmy nakonec přesunou své financování do Číny.

Kromě toho se Amerika nezotavila z celé řady těžkých ran jejímu postavení v důsledku téměř deseti let politických debaklů. Jak Obama neustále opakuje americké veřejnosti, která ho však poslouchá stále méně, musel vyčistit Augiášovy chlévy George W. Bushe. Zaprvé Bush přesunul vojenské zdroje z války v Afghánistánu do Iráku - Irák je vyčerpávající, chybná válka a okupace, o níž jsou mnozí přesvědčeni, že se nikdy neměla vést. Pak následovalo dlouhé období finanční regulační neodpovědnosti, které přispělo k vzniku největší hospodářské recese of Velké hospodářské krize. A nakonec, Washington promarnil svou šanci stát se vůdčím státem při boji proti globálnímu oteplování. Roky 2000-2010 byly pro USA ztraceným desetiletím, napsal Washington Post. Ekonomický výkon rostl nejpomaleji od třicátých let a počet pracovních příležitostí nevzrostl vůbec. Nikdo už, zdá se, nevzhlíží k USA jako ke vzoru.

"Po dobu posledních 70 let usilovaly Spojené státy o rozšiřování otevřeného, demokratického mezinárodního pořádku," napsal Thomas Wright z Chicago Council on Global Affairs nedávno ve Financial Times. "Tato éra expanze končí. Čína neprokazuje žádné známky demokratizace, přestože bohatne. Finanční krize zrušila atraktivitu volných trhů."

Avšak i když Amerika utrpěla určitý úpadek, je odolnější, než si kritikové myslí. Mezinárodní systém závisí na americké moci jako na hlavním stabilizačním faktoru. Těžko by takovou roli mohlo hrát Německo, Rusko, Japonsko či Evropská unie. Čínský model autokratického kapitalismu je sice na domácí půdě úspěšný, ale většina zemí se ho nesnaží napodobit. Zajímavé je, že od roku 1946 Spojené státy získávají každým rokem přibližně pět spojenců a nyní mají 62 spojeneckých zemí, včetně četných zemí z bývalého východního bloku. Čína má jen asi dva spojence, přestože mnoho zemí podlehlo lákání čínského kapitálu. Má-li se Čína stát pro USA světovým konkurentem, spojenci Ameriky by museli přejít na čínskou stranu.

Amerika vydává více na obranu než celý ostatní průmyslový svět dohromady, a to nikoliv proto, že je svou podstatou militaristická, ale protože Spojené státy vynucují fungování mezinárodního systému. Americká vojenská moc dosahuje do všech regionů planety, omezuje agresory a zabraňuje závodům ve zbrojení od východní Asie až po Latinskou Ameriku. To umožňuje globalizaci pokračovat. Skrytá infrastruktura americké moci se projevuje veřejně jen občas, například při pomoci po cunami ve východní Asii nebo při logistické podpoře v oblastech konfliktů, jako na Východním Timoru a v Súdánu

Velkou otázkou je, zda Washington bude schopen dál hrát tuto globální roli s ekonomikou, která už nebude dominantní. Jiným klíčovým prvkem americké moci je jedinečná role dolaru. Amerika je jedinou zemí na světě, která se může těžce zadlužit, aniž by se musela obávat bankrotu, protože většina ostatních zemí používá dolar jako rezervní měny. Tyto ostatní země tak musejí financovat americkou zadluženost. Jak dlouho to může trvat?

Nicméně jsou k dispozici důkazy, že mírové povstání proti americké hegemonii už začalo. Obama a Hillary Clintonová to zažili na světové konferenci o globálním oteplování loni v prosinci, kdy bez pozvání vstoupili na schůzku, kterou zorganizovala Čína s Indií, Brazílií a Jihoafrickou republikou ve snaze zablokovat dohodu. K podobnému pokusu osvobodit se od americké moci došlo letos na jaře, kdy dva spojenci USA, Turecko a Brazílie, zorganizovali ke konsternaci Washingtonu vlastní diplomatickou iniciativu vůči Íránu ohledně jeho jaderného programu.

Odborníci argumentují, že Spojené státy budou muset omezit svou přítomnost ve světové politice. Americká moc zřejmě oslabí, ale nezmizí. A globální systém, který Amerika vytvořila v podstatě k svému obrazu dál podporuje většina zemí světa - i ty, které se umístily v žebříčku daleko výše nad Spojenými státy.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout