Na to by jeden nepřišel...

21. 8. 2010 / Miloslav Štěrba

Jestli si někdo myslí, že stále větší možnosti vedoucího pracovníka při stanovení výše odměn zaměstnanců ve státní sféře jsou cestou ke zvýšení úrovně veřejných služeb, tak tedy pozor na něho. Dost na tom, že je máme ve vládě. Zrovna včera o tom jeden ministr diskutoval s šéfkou odborů státních zaměstnanců Alenou Vondrovou. Teď už víme, že lékař, učitel nebo úředník je zaškatulkován do stejné množiny zaměstnanců jako sběrač borůvek nebo prodavač tlakových hrnců. Stačí jen dokázat sbírat úsměvy klientů či rafinovaně nabízet své akademické služby. Ostatní za vás zařídí objektivní a spravedlivý pan šéf, který je k výkonu funkce obdařen mimořádnou schopností myslet současně na zájmy společnosti a na rozpočet pana ministra.

V praxi se tak utkají dva učitelé tělocviku, aby jeden získal o 50 % větší příjem než kolega. Zatímco ten mladý ještě působí v místním sportovním klubu jako výkonný člen, a jen jeho příchod do tělocvičny nutí žačky zaměstnat veškeré svaly, ne jen ty dostatečně vyvinuté, jeho zasloužilý kolega dohlížející na čutající sedmáky přes dveře kabinetu, neustále telefonující a zařizující i v době vyučování tenisový zápas pro šéfa policie .....určitě tušíte, ke komu se až předkloní pan ředitel, až bude přihazovat tisícovky do výplatních sáčků. A dobře nám tak.

Také ředitel nemocnice nebude mít problém se stanovením výše odměn, jestliže budou proti sobě stát dva mladí lékaři. O tom jednom se dověděl, až když mu ho vybrala komise jako nejlepšího odborníka z výběrového řízení na místo primáře atraktivního oddělení, zatímco o druhém musela rozhodnout manželka pana ředitele. Jeho otec totiž už léta pronajímá paní ředitelové, také lékařce, levnou ambulanci v soukromém zdravotnickém zařízení, přímo konkurující veřejnému zdravotnictví. Rozdíl 100 % v odměnách je určitě spravedlivý, zvláště, když sami určíte vítěze.

To o osudu úřednic-středoškolaček má pan vedoucí odboru jasno a zejména dbá, aby se o výši odměn na jeho pracovišti mlčelo jako v hrobě, neboť je přece nad slunce jasnější, že o platech se nemluví. To jen za bolševika věděl každý o všech všechno. Dnes má pan vedoucí odboru možnost rozdělit mezi podřízené poměrně značnou částku, což jistě netuší ty méně oblíbené, zato v hledáčku jinak velmi akurátního pana šéfa jsou stále stejné cíle: manželky vlivných podnikatelů, milenka jeho zubaře atd.

Z uvedeného jednoznačně vyplývá nezbytnost ještě více diferencovat zaměstnance a umožnit, jak o tom v české televizi referoval ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek, až 200 % navýšení platů těm mimořádně aktivním. Osobně, jako daňový poplatník, doporučuji vytvořit na 58 českých vysokých školách, nebo kolik jich u nás evidujeme, nový studijní obor: "Diferenciace personálu pro potřeby mzdové politiky." S přijímáním studentů si umíme poradit. A dostatek docentů a profesorů znalých oboru....? Kam se vrtneš, tam sedí nejméně dva.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 20.8. 2010