Copak nového nám přinese výročí 21. srpna 68?

20. 8. 2010 / Miloslav Štěrba

Ještěže nás ušetří poznámek o jednotě strany (Dubčekovy) a lidu! Jaké dlouhé trvání by tato jednota asi měla si snadno uděláme představu, když se vrátíme ke dnům cinkání klíči v listopadu 89. S jakým pokračováním bychom měli počítat, kdybychom se uchýlili ke kondicionálům, a v této zemi vznikal, bez spojeneckých tanků, socialismus s "lidskou tváří"? (Jen odbočím. Dnes ráno jsem si v Budapešti prohlížel památník Sovětské armádě -- osvoboditelce. Stojí nedaleko maďarského Parlamentu. A to si v této zemi zakusili události roku 1956.)

V roce 1968, ve středu 21. srpna, jsem byl v Praze. Den předtím si koupil zpáteční jízdenku na vlak do Paříže (346 Kč) a ráno přišel na Hlavní nádraží. Jenže vstup zatarasil sovětský tank. Za pár hodin jsem už ležel v rozbitém výkladu na Václavském náměstí a kolem dopadaly kusy omítky z ostřelovaného kulomety Národního muzea. Pod dojmem těchto a dalších událostí jsem tři dny poté nasedl na Smíchově do prvního vlaku, který odjížděl z republiky na Západ. Odjížděli v něm zahraniční turisté, které uplynulé dny uvěznily v naší republice. Tuto komplikaci jsem poznal až na hraničním přejezdu, kde jsem byl vyzván k opuštění vlaku, byl mi odebrán pas, nicméně nepozorní pohraničníci mi nezabránili odejít z kanceláře a nasednout do rozjíždějícího se rychlíku. V dalších dnech jsem prožil doslova kalvárii exulanta bez dokladů, a mnohokrát překročil hranice v Německu, Francii, Švýcarsku, abych nakonec na počátku října zamířil zpátky do svého Československa.

S touto zkušeností jsem rok poté, 20. srpna, znovu přijel do Prahy. V předtuše dramatických střetů docela konsolidované státní moci konzervativců KSČ a jejich anarchisticky založených odpůrců. Mezi ně jsem se počítal i já, třebaže jsem zdaleka neprojevoval svůj záporný postoj k srpnovým událostem jako mnozí jiní. Nicméně jsem byl doslova okamžitě zatčen za pobuřování (měl jsem na bundě trikoloru s černou páskou), a po výslechu druhý den propuštěn. Pokuta však spolkla veškeré mé finance. Za tuto cenu se mi nechtěně dostalo příšerné poučení o brutalitě moci. Když příslušníci bezpečnosti tloukli a uráželi zatčené. Vracel jsem se na Moravu stopem, a v Kutné Hoře mě znovu zadrželi, jenže vyslýchající příslušník SNB posléze zcela souzněl s mými názory na dění v této zemi.

Na jaře 68. roku vývoj v této zemi směřoval, jak se tvrdilo, k socialismu s "lidskou tváří". Pokud by vedení země respektovalo hospodářskou integraci v RVHP a vojenském seskupení Varšavské smlouvy určitě by muselo dojít k zásadnímu střetu. O jaké politické (a hospodářské) svobodě mohli uvažovat politici v ČSSR, a přitom respektovat spojenecké závazky? V době, kdy Evropa byla rozdělena od skončení druhé světové války "železnou oponou".

Po srpnových událestech v ČSSR, za několik málo let, se neproduktivní sovětský systém v SSSR vyčerpal a příchodem k moci generálního tajemníka Michaila Gorbačova nastala závěrečná fáze existence komunisty řízené společnosti. S následným rozpadem celého východního bloku. Otázkou zůstává, nakolik posrpnový vývoj u nás, a zejména v SSSR, neakceleroval zánik SSSR?

Krátkodobě ještě utužil stávající poměry a oddálil možné demokratizační proměny. Ukázal však neživotaschopnost totalitně řízené společnosti, která nedokázala akceptovat modernizační tendence a v demokratizaci spatřovala ohrožení vlastních mocenských zájmů. Nakonec nás vývoj vrátil do kapitalismu. K adoraci soukromovlastnických poměrů. Jestliže mohl být předsrpnový vývoj v ČSSR jakýmsi korektivem vývoje společnosti založené na negaci kapitalistického výrobního způsobu, 21. srpen 68, jeho následné normalizační období, ale zejména byrokraticko-militaristická podoba správy SSSR, udělaly tečku za jedním pokusem.

V srpnu 68 se odehrávaly po celé zemi nekonečné diskuze s vojáky o tzv. nesmyslnosti vstupu armád do naší země. Myslím, že nikdy v historii lidstva se neproneslo tolik zbytečných slov. Snad jenom Češi se procvičili ve znalostech ruštiny. Návrat k srpnovým událostem svým způsobem legalizuje dnešní "majitele klíčů". Nelze se však od něho odrazit k racionálnímu směřování organizace života v naší vlasti, např. k ocenění úspěchů z výstavby socialismu, což také patřilo do repertoáru diskutérů s "okupanty". Nakonec, v jiném politickém uskupení, jsme nyní sami účastni vojenských intervencí s významným dopadem na životy nám vzdálených lidí. Uvedené srpnové datum už dávno zastoupilo 11. září 2001.

Vytisknout