K tomu, jak jedná nová česká vláda

Zástupný antikomunismus, škrty a nekritická orientace na jednu velmoc

6. 8. 2010 / Jan Čulík

Antikomunismus jako zástupná věc

Kauza bratří Mašínů je ovšem v dnešní situaci v České republice zástupná. Je jasné, že zosobňuje velký problém. Ne samotný případ bratří Mašínů, který je zjevně případem dvou poněkud adolescentních pistolníků, inspirovaných především historkami z divokého Západu a zamilovaných do dobrodružství, násilí a střelných zbraní. Jistě se shodneme, že motivací bratří Mašínů nutně nebyl "boj proti komunismu", ale touha zastřílet si a dostat se na idealizovaný Západ.

Avšak kauza bratří Mašínů má samozřejmě širší význam. Vede k uvažování nad tím, kdy je ve společnosti přijatelné násilí a proti komu. Asi se shodneme, že vznikne-li vražedná diktatura, která odsuzuje velký počet nevinných lidí na popraviště či do koncentračních táborů, je legitimní proti ní bojovat silou. Jak už je to v tom profláklém Janu Drdovi ("Vražda na tyranu není zločinem".)

Ekonomika

Jsou daleko důležitější věci než kauza bratří Mašínů a těmi je především strategie ekonomického rozvoje České republiky ve vztazích s vnějším světem. Dále zahraničněpolitická orientace i to, co Česká republika dělá, aby byl její hlas mezinárodně slyšen.

Co se týče současného sociálně-hospodářského rozvoje České republiky, vzpomínám na svého předchůdce na Glasgow University, bohemistu a anglistu Igora Hájka, člověka z okruhu slavných Literárek v šedesátých letech a blízkého přítele a spolupracovníka spisovatele Josefa Škvoreckého. Igor Hájek zemřel r. 1995.

Se zájmem a s obavami sledoval vývoj v Československu/České republice po roce 1989 a často vyjadřoval obavu, aby to s Českem nedopadlo tak, jak je to běžné v afrických zemích. Tam žije většina obyvatelstva v chudobě. Kromě toho ještě tam existuje nesmírně úzká, zkorumpovaná vrstvička bohatých podnikatelů a politiků. Politikové hájí jen vlastní zájmy a zájmy té úzké vrstvičky podnikatelů. Protože v typické africké zemi není možnost vzestupu sociální hierarchií chudí lidé (dnešním českým názvoslovím "socky") zůstávají navždy chudí. Kdo se chce mít dobře, zoufale se snaží stát se členem oné bohaté, zkorumpované politicko-ekonomické vrstvy, anebo odejde do zahraničí.

Bohužel, mám pocit, že je všechno nastaveno právě tak, aby se struktura české společnosti přizpůsobila struktuře typické africké země. ČR se stane montovnu nevzdělaných, cizí jazyky neovládajících lidí, jimž bude vládnout úzká vrstvička bohatých podnikatelů a politiků, kteří si udělají ze zbývajícího bohatství země vlastní soukromý pašalík.

Potíž je, že vznikne-li situace, že v zemi bude jen úzká vrstvička bohatých a všichni ostatní budou bojovat o přežití, povede to k permanentní hospodářské krizi. Ke zdárnému fungování ekonomiky totiž musí mít dobrou kupní sílu většina obyvatelstva.

Uznávám s Ladislavem Žákem, že je nepřípustné, aby zadluženost českého státu rostla donekonečna. Na druhé straně je však nutno zdůraznit, že se Ladislav Žák stává obětí současné vládní propagandy. Zadluženost českého státu patří v současnosti k nejmenším v Evropě a i když by bylo nebezpečné nechat ji nekontrolovatelně růst, daleko důležitější než škrtat by byly strategicky inteligentní investice do ekonomického rozvoje.

V tomto smyslu souhlasím daleko víc než s Ladislavem Žákem s renomovaným britským ekonomem Martinem Myantem, odborníkem na střední a východní Evropu, který poukazuje na to, že z dnešní situace mírné zadluženosti by se Česká republika měla dostat strategicky uváženými investicemi, nikoliv ideologicky zaměřenými škrty. Myant napsal:

Lidí, kteří něco vědí o ekonomice České republiky, je v mezinárodním prostředí velmi málo. Ti, kteří s ní přijdou do styku, usoudí totéž co Myant.

Absence jakékoliv strategie v České republice podporovat talenty - a udělat tak banální věc, jako je zlepšit školství a výuku cizích jazyků, především angličtiny - je katastrofální a bude mít dlouhodoběji pro Českou republiku tragické ekonomické důsledky. Opakovaně se ovšem z ČR ozývají hlasy, že iniciativa a talent se v českém prostředí trestají. To nemůže mít pozitivní ekonomické dopady.

Jako učitel na západní univerzitě, kde je dobrá znalost angličtiny podmínkou sine qua non považuji za naprosto šokující, že i mladí Češi, přicházející z ČR do vnějšího světa, angličtinu - dvacet let po pádu komunismu! - jen trapně lámou a bohužel si proto o nich vnější svět - neprávem a nespravedlivě - podprahově - myslí - že jsou to primitivní východňári. Vždyť to víte: co si tak asi vy pomyslíte o Romovi, který bude lámat češtinu?

Proč nedokázal český stát za dvacet let naučit svou mladou generaci plynně mluvit anglicky, aby mohla sebevědomě konkurovat mladým lidem ze západní Evropy?

Důležité jsou samozřejmě investice do školství - a úsilí o jeho výrazné zkvalitnění, třeba tím, že by český stát přilákal do ČR zahraniční profesory. Dále je nesmírně důležitá ekonomická podpora pro podnikatelsky perspektivní projekty, které by byly schopny se ekonomicky prosadit v globální sféře. Finsko bylo kdysi především producentem a vývozcem dřeva a buničiny. Pak se tato malá země stala komunikační velmocí a skoro každý dnes vlastní mobil finské výroby, značky Nokia. Dovedete si představit, že by totéž udělala Česká republika? Mezinárodně se v současnosti aspoň prodává české pivo; možná, že by česká vláda měla strategicky podporovat aspoň toto odvětví.

Velmi důležité je samozřejmě sociální zabezpečení a všeobecné podmínky k životu pro mladé lidi. Jestliže budou v ČR špatné, nejlepší mladé talenty z té země odejdou. Znám pár mladých lidí kolem třiceti let, kteří z Česka odešli, vystudovali na západních vysokých školách a jsou vynikajícími odborníky ve svém oboru; většinou mají práci na západních vysokých školách nebo v západních podnicích. Tihle lidé se do České republiky asi už nikdy nebudou vracet. Situace v ČR jim připadá trapná a komická - jako primitivní pimprlové divadlo. Uráží je nesmírně nízká úroveň veřejného diskursu a médií. Po krátkých návštěvách v ČR rychle prchají do svých nových zemí. Těžko říct, co udělat, aby se tito lidé vrátili zpět do ČR: avšak brain drain, odchod mladých talentů ze země je zřejmě velký. Dopadne to skutečně tak, že všichni schopní odejdou a ČR bude jen zemí nevzdělaných pracovníků, vykořisťovaných v zahraničních montovnách?

Zahraničněpolitická orientace

Nová česká vláda ve svém programovém prohlášení zdůrazňuje, že se zahraničněpoliticky bude plně orientovat na Spojené státy.

Je to samozřejmě potíž, v dnešním nejistém světě, na kterou z velmocí se orientovat. Těžko je možno těsně spolupracovat s poloautoritářským Ruskem (mimo jiné i proto, že to v minulosti byla pro Česko zotročující imperiální velmoc) anebo se strategicky velmi inteligentně uvažující poloautoritářskou Čínou (na Glasgow University se musím neustále vyhýbat obrovským shlukům čínských studentů, připadám si jak v Pekingu; ať už to financuje kdokoliv, Čína zcela zjevně dává obrovský důraz na to, aby se její mladí lidé seznámili s dnešním světem a posílá je na školy všude. Proč do světa nikdo z ČR neposílá Čechy?). Z tohoto hlediska samozřejmě připadá na první pohled orientace na zatím stále ještě relativně demokratické Spojené státy rozumná.

Jenže, jak na to před časem poukázala komentátorka Svobodné Evropy Lída Rakušanová, bilaterální spolupráce USA-Česká republika nikdy nemůže být spolupráce rovných partnerů. Kromě toho, Spojené státy nyní nemají příliš výrazný zájem o spolupráci s Evropou, soustřeďují se na spolupráci s rychle se rozvíjejícími ekonomikami na Dálném Východě. Evropa je u nich až na druhém místě a Česká republika - přirozeně - někde až na místě padesátém. Vždyť, jak lehce zjistíte návštěvou v USA - většina Američanů ani netuší, že nějaká Česká republika existuje.

Navštívil jsem v posledních týdnech několik míst v západní Evropě. Myslím si, že řeči o úpadku a přebyrokratizovanosti Evropské unie jsou přehnané. (Jako by ve Spojených státech nevládla žádná byrokracie.) V porovnání s životem ve Velké Británii, kde jsou na ulicích pořád vidět velké sociální rozdíly (tedy, Británie mi nepřipadá tolik ošuntělá jako Spojené státy, když jsem byl loni v Bostonu, v Británii nepostávají tak jako v Americe v ulicích různí žebráci či podomní obchodníci, kteří se vám snaží prodat různé nesmysly, aby se uživili, avšak primitivismus mladé britské populace, která se po večerech do němoty opíjí v britských ulicích, je jiná věc), mi připadá Evropa kulturně, sociálně i ekonomicky pořád ještě značně vyspělá.

Myslím si, že Česká republika by měla samozřejmě udržovat velmi dobré styky se Spojenými státy, ale ve svém vlastním zájmu by tyto styky neměly být čistě bilaterální, a tedy nerovné. Rozumnou politikou by bylo podle mě pro ČR využívat velmi efektivně svého členství v Evropské unii a vztahy s vnějším světem realizovat právě prostřednictvím EU - v takovém případě totiž přece může - v rámci EU - ČR mít na vnější svět daleko větší vliv, než když se bude snažit uzavírat bilaterální dohody s velmocemi, jako je USA, s nimiž nemůže nikdy vyjednávat jako rovný s rovným.

Prosazování povědomí o Česku ve světě

Já vím, že to tak z Prahy, přeplněné zejména v létě turisty, tak nevypadá, ale je tomu tak. Česká republika je pro vnější svět naprosto exotickým světem, o němž málokdo cokoliv ví. Škoda, že si to čeští politici neuvědomují a že jsou natolik soustředěni sami na sebe, že je ani nenapadne v této věci cokoliv dělat. Přitom ČR má mnoho věcí, které by bylo možné zajímavým způsobem uplatnit v zahraničí. Má dynamicky se rozvíjející domácí filmovou kulturu, čeští spisovatelé a hudební skladatelé jsou známí po celém světě. Když jsem nedávno přiletěl na letiště ve Stockholmu, při příchodu jsem tam procházel galerií slavných švédských osobností, které zná svět - od Grety Garbo až po nejrůznější současné filmové herce a rockové hudebníky. Totéž by přece měla dělat i Česká republika.

Na západních univerzitách je výuka oborů, týkajících se střední a východní Evropy, naprostou popelkou. V poslední době dochází k jejich uzavírání. Ale ono je přece nesmírně důležité, pokud západní univerzity seznamují své posluchače se způsoby myšlení a s kulturou středoevropského regionu. Seznámíme-li s různými aspekty české kultury na Glasgow University každoročně tři sta až čtyři sta studentů, často nejrůznějších oborů, nebude pro Českou republiku v budoucnosti významné, až se bude hlasovat v Evropském parlamentě nebo někde jinde v západoevropských parlamentech o nějaké záležitosti, týkající se Česka, aby mezi poslanci bylo pár lidí, kteří aspoň někdy v životě něco slyšeli o české kultuře?

Investice do seznamování lidí ve vnějších světě s tím, že existuje jakási Česká republika a že její příspěvek do evropského kulturního zázemí není zrovna minimální, by měly v dlouhodobé perspektivě podstatný význam. Nepodceňujme, jak naprosto okrajovou záležitostí je střední Evropa i ČR v myšlení dnešních globálních politiků. Česká vláda by měla pracovat aspoň do určité míry pro to, aby se povědomí o českých záležitostech - aspoň v Evropě na vysokých školách - trochu zviditelnilo. Není nebezpečné, nemají-li politikové a média v západní Evropě o středoevropských zemích včetně ČR vůbec žádné představy, anebo představy značně zkreslené? Za posledních dvacet let existuje celá řada českých záležitostí, o nichž mezinárodní média referovala přesně opačně, než jak tomu bylo ve skutečnosti. Typickým příkladem z poslední doby je množství článků v západním tisku o tom, jak si Česká republika přeje mít americkou protiraketovou obranu a jak byli Češi zklamáni, když Obama zrušil výstavbu radaru v Brdech.

Docela legrační byla v minulých dnech i jiná falešná představa: Wall Street Journal napsal o kalendáři českých političek a o tom, jak mají v současné české politice sílící vliv ženy... :)

Jinak se samozřejmě v západním tisku neobjeví o České republice jak je rok dlouhý ani slovo.

Nemělo by se tak trochu usilovat o to, aby se falešné či nijaké představy o zemích střední Evropy ve světě trochu korigovaly?