Vítězný příchod zákona o třetím odboji

5. 8. 2010 / Miloslav Štěrba

Zdá se tedy, že největší překážkou sjednocení rozdílných postojů jsou osobní zkušenosti starší generace. Je jen otázkou času, kdy mladí voliči odmítnou minulost jako celek a odkliknou i existenci třetího odboje. Přijetí příslušného zákona je, podle slov premiéra, na spadnutí. Je to velmi "vhodné" téma jak pro Senát, tak i pro ideologické školení nováčků v Poslanecké sněmovně. Možná se dočkáme, že adepti na ocenění svých protibolševických aktivit se budou opírat o stejné důvody jako armáda ze sousední země, která v roce 1941 zaútočila na komunistickou velmoc. Zřejmě nás čekají i další překvapení. Proč, např., v této zemi po válce scházel partyzánský odpor vůči bolševikům jako si to vyzkoušeli v Pobaltí? Že by tu sehrál svoji roli rychlý zásah armády a jednotek SNB ve slovenských horách proti benderovcům? Ne, organizovaný ozbrojený odpor neměl šanci na úspěch. A konečně, o tento způsob revolty nebyl zájem. Skončením Druhé světové války byly totiž karty rozdány. Jenže vyprávějte to ve školách!

Můžeme dnes spekulovat, byl-li ozbrojený útok na úřadovnu MNV, SNB či kancelář KSČ doprovázený zabitím tajemníka či nočního hlídače spravedlivým aktem odplaty za ztrátu svobody, nebo provokací StB, která měla za následek vynesení trestů smrti. Posuzovat tyto skutky v jejich úplnosti se obvykle mění na detektivku, jako to známe z případu "Babice". Je pošetilé se domnívat, že násilný akt nebo majetková diverze mohly přispět k pádu komunismu, jestliže tu neexistovaly jiné než vládní sdělovací prostředky. S jejich možnostmi ovládat veřejné mínění. A samozřejmě nelze nevidět hlavní překážku na cestě ke změně: poválečné rozdělení sfér vlivu mezi USA a SSSR.

Pokud by dnešní racionální politik chtěl opravdu najít úhlavní nepřátele bývalého režimu, možná by zaváhal. Spíš než NATO rozvrátili zdejší socialismus Beatles. Ale určitě by ocenil samotné komunisty. S jejich neskutečnou schopností neustále vyhledávat nepřátele zejména ve vlastních řadách. A pak je exemplárně pověsit, včetně generálního tajemníka. To by nezvládla ani celá divize Mašínů. Nebo nechat popravit Miladu Horákovou -- to by nevymyslel ani ten největší komunistobijce. Mám-li být spravedlivý, musím ocenit rehabilitace, které od smrti Stalina, ale zejména na počátku 60. let, začaly napravovat nenepravitelné.

Jenže i kdybychom našli nezvratné argumenty odmítající uznat třetí odboj jako plnoprávný v porovnání s ostatními dvěma válečnými odboji, zůstane nám stále na očích neodpustitelný zločin bývalého režimu: útok na soukromé vlastnictví. Zatím je mediální hvězdou Milada Horáková, nastávající pak statkářka Havránková.

USTR: Mezinárodní konference o třetím odboji ZDE

Vytisknout