Anketa Romano hangos:

Chybí vám v nové vládě ministr pro lidská práva, jako byl Michael Kocáb?

4. 8. 2010 / Pavel Pečínka

Nejrůznější koncepční dokumenty zmiňují důležitost podílu Romů a romských organizací na řešení otázky soužití. Podmínky pro akceptování jejich názorů a zkušeností stále nejsou reflektovány tak, jak se v dokumentech integrace popisuje. Přitom ne všechno romské je špatné. Životaschopnost romských organizací je ovšem velmi omezená a záleží mnoho na osobním postoji úředníků, kteří se vyjadřují k projektům integrace problémové skupiny romské minority. Nejsou to ale pouze Romové, kteří tvoří náplň práce ministra pro lidská práva a menšiny. Žijí tady Poláci, Ukrajinci, Němci, Maďaři, Vietnamci a další. Michael Kocáb byl a je především spojován s řešením romské otázky a tím je zastiňováno zastřešení lidských práv, které se týká všech občanů, nejen minorit. Funkce ministra pro lidská práva a menšiny je s ohledem na moje zkušenosti nadlouho nutná.

Jestli mi v nové vládě chybí funkce ministra pro lidská práva a menšiny? Ano, určitě mi chybí! Michael Kocáb dokázal zaujmout veřejnost a vždy vybalancovat ve prospěch lidských práv. Nebál se jako jiní politici nastavit svou kůži. Kdyžto úřad zmocněnce pro lidská práva byl vždy jenom byrokratickou složkou.

Já myslím že je v celku jedno jak se daná funkce jmenuje. Hlavně ať má ministr nebo zmocněnec stejnou náplň práce a výsledek by měl být stejný. Důležitá je pro mě práce, kterou bude zmocněnec pro lidská práva dělat a hlavně jak dobře. Držím mu palce.

Z toho, jak byl Michael Kocáb u určité kategorie obyvatel neoblíbený, protože se bral za něco tak "zbytečného" jako jsou práva většinou chudých a marginalizovaných lidí vyplývá, že ta pozice měla svůj význam. Současná vládní koalice akcentuje zcela jiné hodnoty a bylo by překvapením, kdyby pozici pro ni nepříjemného ministra pro lidská práva uchovala jako jakési své svědomí a zpětnou vazbu. Vládní zmocněnec je pochopitelně vnímán jen jako úředník. Záleží samozřejmě na tom, jaký ten úředník je a jaký si vybuduje respekt. Jsem skeptik pokud jde o to, že na tuto pozici bude dosazena skutečná, respektovaná, vážená a současně organizačně schopná osobnost. Spíš bych hádal na trafiku pro neúspěšného truckandidáta/ku na ombudsmana.

Nevšiml jsem si, že by to bylo výrazně lepší s ministrem a pochybuji, že to bude výrazně horší se zmocněncem. Potřebujeme lidi, menšinové i většinové, kteří se aktivně zasazují o kulturu soužití a vzájemnost v různosti. Na té změně mi spíš vadí to, že tím nová vláda jasně dává najevo, že otázka soužití v různosti pro ni má podstatně nižší důležitost než pro vládu, která ministerstvo zavedla -- a to je zatraceně špatná zpráva. Protože tuto vládu si vybrali lidé a i o nich vláda něco vypovídá, stejně jako neúčast vypovídá o voličích. V tuto chvíli si slibuji víc od romské schopnosti žít a přežít, než od nově zvolených politiků.

Michael Kocáb mě velmi zklamal. Jako otec, jako člověk, jako politik a vůbec nejvíc jako zmocněnec. Ministr pro lidská práva -- to je skoro poslání, podléhající vyšším zákonům, než jakými se řídí naši poslanci. Na poslankyně to rovněž platí.

Ne, v podobě jaké bylo, tedy bez velkých pravomocí a prakticky bez dotačního rozpočtu, mi ministerstvo chybět nebude. Zda "to" všechno, co obstarávalo ministerstvo, půjde zajistit jen zmocněncem, to nevím, protože jsem "to", tedy náplň a kompetence ministerstva či zmocněnce mimo gesce jiných ministerstev doteď úplně nepochopil. Mnohem více bude podle mě záležet na tom, jak se nová vláda postaví rozpočtově a ideologicky k systému registrovaných sociálních služeb, kam spadá i většina práce v romské integraci. Signály zatím nastiňují dost katastrofické scénáře.

Mně určitě chybí v nové vládě funkce dobrého ministra pro lidská práva a menšiny, protože si myslím, že úřad pro lidská práva nemůže vše stihnout, neboť i tam se jistě zeštíhlovalo. A jak si představuji dobrého ministra? Jako člověka obeznámeného s romskou povahou a myšlením, který posbíral zkušenosti se začleňováním tohoto etnika ve všech evropských zemích. Člověka rázného a průbojného. Vím, ono se to všechno dobře píše, ale celá záležitost narazí na finanční problémy státu.

Domnívám se, že není rozhodující, zda je pro oblast lidských práv vyčleněn ministr nebo zmocněnec vlády. Záleží na osobním nasazení té či toho, kdo tuto funkci zastává. Nezapomínejme na skutečnost, že ministr či zmocněnec musí najít odezvu u těch, kteří jeho rozhodnutí či doporučení mají realizovat. To je v podstatě celá společnost. Proto mnohem víc než o formu jde o obsah jeho/její činnosti.

Ministerstvo pro lidská práva a menšiny by mělo být zachováno. Michael Kocáb udělal pro Romy spoustu věcí, jeho práci bych ohodnotil kladně. Znám se s ním osobně a je velmi vstřícný. Mezi Úřadem zmocněnce pro lidská práva a Ministerstvem pro lidská práva a menšiny je podle mého názoru velký rozdíl a samotný Úřad nebude schopen kvalitně řešit menšinovou otázku.

Jestli mi chybí v nové vládě funkce ministra pro lidská práva a menšiny? Nejsem si jist. Za Michaela Kocába se začalo něco dít, dotáhl se Památník v Letech. Domnívám se však, že žádný ministr a zvláště jestli to bude "gádžo", nevyřeší romskou otázku ve většinové české společnosti. Pokud to vezme skutečně jako nové opatření, je to otázka několika příštích generací. Jasné však je, že menšiny (a nejen ta romská) by měly mít silné zastání v nějaké státní instituci.

Za prvé: Je nutné zdůrazňovat pozitivní příklady nejen ze života Romů, ale i ostatních menšin. Nedělejme si iluze -- do roku 2050 se neobejdeme bez práce cizinců. Za druhé: Jednání s cizinci může dlouhodobě ovlivnit kvalitu příchozích. Tak jak se chová současné Ministerstvo vnitra České republiky, je neudržitelné.

Za třetí: Při ministerstvech vnitra, kultury, školství a práce by měli existovat jako poradci vzdělaní a schopní Romové a cizinci, kteří vycházejí z menšinové populace. Co bych však udělal nejdřív? Podmínil bych nárok na sociální dávky např. povinností docházky dětí do školy. Vzdělání je přece základ. Tam by se měl malý Rom naučit základním návykům a vztahu k práci. Celkově u cizinců, k určitému datu, těm, kteří mají trvalý pobyt a splňují určité předpoklady a budou-li chtít, by se mělo umožnit získat státní občanství ČR. Žijí mezi námi tisíce cizinců schopných a bezproblémových a těm by se měla dát šance rychlé integrace. Zapomeňme na české národovectví a na heslo "kdo neskáče, není Čech".

Nedá mně to, abych se nevyjádřila ke zrušení ministerstva pro lidská práva. To je přesně jako za komunistů, že se pořád snižovaly stavy a odnesli to vždycky pouze uklízečky. Názor můj a také mých kolegyň a kolegů z naší organizace je, že ministerstvo pro lidská práva je v naší zemi nezbytné. Z naší dlouholeté praxe víme, že v naší zemi se nachází velmi mnoho lidí, ať už jsou to menšiny nebo cizinci, kteří nemají možnost na svá práva dosáhnout.

Lidská práva tvoří širokou oblast a je podivné, že nová politická reprezentace ruší toto ministerstvo z důvodu, že není potřebné.

Ještě podivněji působí, že si žádný z nových politiků nezmapoval situaci týkající se lidských práv občanů v naší zemi a nikoho z nich nezajímá, jak jsou lidé vydíráni a zneužíváni různými agenturami, které dovážejí cizince na práci, jak se chová veřejná správa ve většině českých měst k menšinám atd. To zmiňuji jen malinkou oblast lidských práv. Dále sem spadají děti, handicapovaní občané, vyloučené skupiny a pod. Za dvacet let naší práce jsme nepoznali lepšího ministra a nyní zmocněnce pro lidská práva než pana Kocába. Ten za velmi krátký čas obsáhl problematiku svého resortu a systematickými kroky nastavil podmínky řešení. Velmi si jeho práce vážíme. Pokud by novým politikům záleželo na tom, aby byla lidská práva skutečně dodržována, nemohli by přijít s takovým nesmyslem a museli by Michaela Kocába prosit, aby zůstal ve svém resortu.

Vyšlo v Romano hangos 10-11 / 2010 ZDE

Vytisknout