Proč se nestal symbolem českého státu Ferdinand Peroutka?

6. 8. 2010

Ty diskuse k Mašínům provokují i po půlnoci. Obávám se že jejich případ je v naší společnosti využíván pro restauraci něčeho, co se dalo očekávat již před 20 lety. Přesto z toho mrazí. Moje poznámka nenabízí řešení. Tedy není "konstruktivní". Ale přesto..., píše Alois Michálek.

To současné divadlo o bratrech Mašínech a jejich komplici Paumerovi odhaluje stále novější, ale v konečném důsledku stejné souvislosti. Je úžasné kolik lidí trénuje svoji logiku, rétoriku, pseudologii phantastica, eristickou dialektiku a dává v šanci své vždycky zpochybnitelné dobré jméno. Kdyby Mašínové byli pro režim který jak o sobě tvrdí chtěli svrhnout opravdu nebezpeční, tak pro něj nebylo tak složité poslat do USA někoho s cepínem (viz zavraždění Trockého) a zbavit se jejich nebezpečného vlivu.

To, že se dožili kmetského věku, je důkazem jejich bezvýznamnosti. Bezvýznamnosti pro skutečné, globálně působící politické síly. Ne tak pro současnou politickou reprezentaci. Chudáci Mašínové. Tito geronti se však řízením osudu stali v zemi kam se zřejmě bojí přijet, symbolickou kategorií.

A symboly jak se ví, mají s "masem a vyměšováním" jen sémantickou souvislost. A symboly třeba vytěžit jako každé ložisko. Mašínové jsou pro konkrétní politické síly v tomto státě ložiskem, i když metastazující společenské tkáně. Co se stane, když "ropný vrt" přestane těžaře poslouchat? Někteří odborníci na smrt se na to již těší.

Teď jsem pohlédl na hřbety knih a čtu na nich "Ferdinand Peroutka, Budování státu". Kladu si otázku. Proč tento muž, celým svým životem a hlavně prací, bojující proti režimu nastolenému po roce 1948, se nestal symbolem naší ani té ne militantní pravice, při cestě ke "Světlým zítřkům". Asi proto, že nepodřezával náhodné pocestné. Proto je jako symbol pro budoucí situace v tomto státě nepoužitelný.

Bratří Mašínové - hrdinové nebo zločinci?
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 6.8. 2010