Budu se opakovat, ale je to nutné

5. 8. 2010 / Vladimír Hejnic

Do příštích parlamentních voleb se asi mnoho nezmění. Současná koalice uskuteční všechno co nezvrátí opozice. Nic nezmění preference voličů, ani utrpěné volební ne vítězství, důležitá je koaliční shoda a parlamentní většina koaličních stran. To však neznamená, že obyčejný občan musí sklopit hlavu, založit čepici pod paži a přikyvovat každé ptákovině, kterou si naši "zvolení" představitelé vymyslí. Musí trvale vidět a cítit, že nám obyčejným není všechno šumák.

Pane Nečasi, před nedávnem jsem vás oslovil, když jste doporučoval studentům, aby si odepřeli pár mejdanů. Očividně jste si je neodepřel vy v době vašeho studia. Asi pro vás byla hrůza obstát ve společenskovědních předmětech, protože bez nich byste inženýrský titul, ale ani maturitu nezískal. Nebo jste se dovedně přetvařoval? V tom případě ve vysoké státní funkci pozor na recidivu přetvářky. Mnohým před vámi se vymstila.

Otec bratrů Mašínů nepřežil druhou světovou válku. Přestože "nekomunistický odboj" nebyl v minulém režimu považován za ten "pravý". To se nakonec nezměnilo kromě znaménka ani v současnosti. Mnozí odbojáři z období 2.SV byli zejména v padesátých letech neoprávněně stíháni a perzekuováni. Většinou se sice pozdě, ale ještě za života dočkali rehabilitace a uznání. A mnozí již za minulého režimu. Památku generála Mašína zřejmě nejvíc pošpinili jeho synové s panem Paumerem.

O rozdělení světa na dva nesmiřitelné tábory nerozhodl ani K.Gottwald, byť se v čele KSČ a NF dopustil obtížně omluvitelných činů, ani samotná KSČ. Mezi léty 1944 -- 1949 o tom rozhodly mocnosti západu. Na to jsou dostatečné historické doklady z uvedených let nezpochybňované ani v současnosti. Doba byla opravdu z dnešního pohledu politicky složitá a pro skupiny obyvatel obtížná a krutá.

Pane Nečasi. Z dnešního pohledu. Jaký je rozdíl mezi nepochybnými justičními vraždami ospravedlňovanými léta stranami národní fronty bez jakéhokoliv rozdílu a vraždami pohraničníků, policistů (členů Veřejné bezpečnosti), vojáků základní služby, představitelů státní správy, nebo i členů politických stran od r. 1948 do r. 1989. Sloužil jsem u vojenského letectva a vzpomínám si v osmdesátých letech na vraždu strážného u jednoho leteckého útvaru, kterou zorganizovali "kluci" - bývalí příslušníci tohoto útvaru s cílem zajistit si zbraně a prostřílet se na západ. Neměli kontakty v Německu, ani v Americe, prostě je napadlo "netrpět" nesvobodu a jít "svou cestou". Tak nějak je nenapadlo, že stejný názor nemá strážný, kterého osobně znali a bez velkého uvažování jej v hlubokém míru -- v době "normalizace" odkrouhli. Oni hledali svobodu a strážný se nedopustil ničeho jiného než přestupku proti pravidlům strážní služby. Připustil si je do své blízkosti. Byla to vražda, nebo hrdinství? Nepochybuji, že po sametu byli rehabilitováni jako političtí vězni a nedivil bych se, kdyby stáli někde vedle vás na pohřbu "odbojáře" Paumera.

Svět byl rozdělen. Na obou stranách museli prostí lidé zažívat mnohá úskalí tohoto rozdělení, ale převážná většina měla zájem na zlepšení tohoto stavu. Je nás dost, kteří se nemohli střetávat s příbuznými, jež rozdělil svět papalášů mezi které se dnes snažíte připojit vy. Bylo hodně lidí, na obou stranách, kteří pro příbuzenské i vztahy s "druhou stranou" měli zásadně omezená lidská práva v pohybu, zaměstnání kontaktu se svými blízkými. Nemyslíte že vraždy uskutečněné podobnými skupinami jako byli právě Mašínové a Paumer tento rozpor prohlubovaly a z pohledu obou politických uskupení ospravedlňovaly?

Nechci předjímat pohnutky bratří Mašínů k neúčasti na pohřbu jejich "spolubojovníka" a kamaráda. Ale dovolím si tvrdit, že mají dodnes větší obavy z potomků a přátel svých obětí, než ze skandalizace. Každá vražda je obtížně obhajovatelná samotným vrahem. S každým zabitím, i neúmyslným, se normální člověk , který jej způsobil, obtížně smiřuje.

Ne náhodou je celá řada vojáků z "našich mírových misí" léčena kvůli psychickým poruchám, které si sami při skládání přísahy nepřipouštěli. Hrůzy války a hrůza z vynuceného zabíjení je krutě odpoutaly od vítězství nad protivníkem v počítačových hrách. Přes odbornou psychologickou přípravu se mnozí po návratu nevyrovnali s tím, že ani nemuseli zabíjet, ale zabíjení byli přítomni.

Proč měli a mají Američané vážné problémy s veterány bojových akcí na celém světě, kteří se při odchodu na mise cítili jako ochránci demokracie a míru a po návratu ve stejných letadlech jako padlí kamarádi se z nich staly lidské trosky? Proč měla stejné problémy Sovětská reprezentace s veterány z Afghánistánu? Asi proto, že nezvládli ani zabíjení, ke kterému je vyslaly politické reprezentace jako potencionální hrdiny.

Jsou i takoví, kteří si podobné úvahy nikdy nepřipustí. Ty považuji za skutečné vrahy. Z pohledu potomků obětí těchto skupin a jednotlivců pan Paumer asi mezi ně patřil.

Vy máte právo celou věc posuzovat jako soukromá osoba. Máte právo polemizovat s odpůrci, jako jsem já i s politickými stranami. To vám nikdo v současné, pro tuto dobu "demokratické" společnosti neupře.

Vy jste ale předsedou vlády, která má v parlamentu zastoupení 118 hlasů. Jste přesvědčen, že většina platí i pro tento případ? Jste přesvědčen, že skutečné vraždy, i kdyby náhodou byly právně promlčené, schvaluje i velká část občanů, která vás podpořila tím, že se nezúčastnila voleb? V tomto smyslu otázka platí i pro ostatní členy vašeho kabinetu.

Jsem jen obyčejný člověk. Nejsem vědec, ani historik. Pracovní kariéru končím jako dělník a jsem rád, že mi bylo dopřáno spolupracovat s lidmi různých názorů, různých postavení, že jsem se s nimi mohl přít, o minulosti, současnosti i budoucnosti, kterou už mohu ovlivnit jen minimálně. Ale jsem přesvědčen, že vy a vaši spolupracovníci ve vládě, když nechcete zpochybnit své budoucí kroky, nemáte právo jménem svého postavení oficiálně obhajovat vraždění byť ve jménu pochybných ideálů. To mohli udělat příbuzní nebohého, případně sestra bratří Mašínů. Za sebe bych možná nezpochybnil ani vaší účast na pohřbu jako soukromých osob. Jak můžete chtít na KSČM omluvu za celou existenci KSČ snad od roku 1921 do jejího ukončení činnosti, když jako státníci připouštíte oprávněnost vraždění občanů vlastního státu, kteří se nedopustili ničeho jiného než výkonu státních funkcí nebo příslušnost k oficiálnímu politickému proudu.

Budu já hrdinou, když se dopustím stejného odboje v současnosti, protože nesouhlasím s vašimi názory a stylem vašeho vládnutí?

Vytisknout