Mašínové nebyli odbojáři

6. 8. 2010 / Tomáš Peltan

Ve svém článku se Boris Cvek staví na stranu Mašínů, což zdůvodňuje rozsáhle porovnáním druhého a třetího odboje, ze kterého mu vychází legitimita třetího odboje - a tedy se staví na stranu Mašínů. Zde je však na místě otázka, zda Mašínové skutečně byli součástí třetího odboje, respektive jestli jejich aktivita byla skutečně zaměřena na boj s tehdejším režimem.

Bez ohledu na současnou snahu Mašíny glorifikovat se mi však stále jeví, že tato skupina nenaplňuje svými činy definici odboje. Porovnáme-li jejich činy hlavně motivaci k nim s činy skutečného odboje, kontrast jednoznačně vystoupí na povrch. Cílem Mašínů byl jednoznačně útěk z totalitního státu a získání prostředků k němu, přičemž pro tento účel nijak nešetřili životy lidí, kteří k režimu příslušeli jen okrajově (řadoví strážci pořádku), případně vůbec (pokladník).

Naopak účastníci skutečného odboje se zaměřovali na cíle nepřátelského režimu, prováděli zpravodajskou činnost, věnovali se protirežimní propagandě. Žádný reálný prvek protirežimního odboje však u Mašínů nenajdeme, jen značně bezohledné sledování vlastního zájmu. Jaký je tu třeba rozdíl v porovnání s (byť zřejmě naivními) agenty-chodci, kteří vědomě riskovali svůj život ve snaze věnovat se skutečnému odboji. O účastnících odboje druhého ani nemluvě.

Proto je nutno panu Cvekovi oponovat: ano, třetí odboj je legitimní, ovšem to nic nemění na tom, že Mašínové se do něj dostali víceméně jen díky komunistické i současné propagandě a reálně do něj nepatří.

Bratří Mašínové - hrdinové nebo zločinci?
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 6.8. 2010