"Vědecký ateismus" je konzervativní ideologií průmyslové moderny

6. 8. 2010 / Karel Dolejší

Rosenbaumův článek, na nějž dosti trefně zareagoval Boris Cvek, upozorňuje na téma, které bychom mohli nazvat problém dvou atheismů. Jestliže se novověká filosofie v druhé polovině 19. století rozštěpila na antropologickou a scientistickou větev, pak ti atheističtí myslitelé, kteří se zabývali především problematikou člověka a jeho údělu, nadále tak či onak zacházeli s problémy, jež do té doby řešilo především náboženství. Intenzívní křesťansko-marxistický dialog 60. let se odehrával právě na antropologické rovině. Ještě dnes je v zásadě atheistický myslitel Jürgen Habermas v rámci odporu proti kolonizaci životního světa ochoten akceptovat jazyk náboženství - kvůli záchraně autentické zkušenosti před invazí expertního vědění.

Na druhé straně tu ve scientistické větvi máme projekty čerpající z kastrovaného pozitivismu - Comte mínus "náboženství humanity", Spencer mínus "nepoznatelno" - jejichž nejčerstvější varianty právě ironizuje Rosenbaum. Jestliže samotný pozitivismus byl ideologií francouzské porevoluční restaurace, "vědecký světový názor" (včetně militantního "vědeckého ateismu" sovětského bloku) nakonec udělal z vědy v rámci ideologie totéž, co svého času spáchal tomismus s filosofií v rámci křesťanství: S pomocí vypůjčeného racionálního pojmového aparátu autoritativně stanovil hranice možného. Odtud pak různé vzpoury a provokace proti glajchšaltování zkušenosti zvedající se ještě dávno před tím, než se na místě metafyzického výrazu "člověk" s konečnou platností objevil nádherný vědecky přesný a ideologicky zcela neutrální výraz "lidský zdroj" (Svitákova Nevědecká antropologie atp.).

Scientistická (právě že vůbec ne vědecká...) armatura dogmatického atheismu mimochodem vede až k tomu, nač opakovaně upozorňuje Martin Škabraha, a čeho si v politické rovině všímá Ilona Švihlíková: Totiž že určité expertní vědění impregnované příslušností k autoritativní instituci dokonale zastírá svůj politický charakter - zastírá, že je v podstatě represívní ideologií sloužící konkrétnímu zájmu úzké zájmové skupiny schopné kamuflovat svůj vlastní parciální zájem jako nezpochybnitelný zájem celku.

Laický charakter moderního státu měl původně být osvobozením od "státního náboženství"; jestliže je dnes například ve Francii používán k potlačování náboženských projevů soukromého charakteru, dostává docela opačný, represivní smysl. Podobně je tomu i s "vědeckým názorem" jistého typu atheistů, kteří původní patos vědy rozbíjející strnulá náboženská dogmata přepólovali a transformovali v autoritářský dogmatismus předem odnímající jakoukoliv hodnotu lidské zkušenosti nevybavené příslušnou aparaturou a nezaštítěné štemplem autoritativní instituce...

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 6.8. 2010