HUMANITÁRNÍ ORGANIZACE, NEBO OVLIVŇOVÁNÍ MÍSTNÍ POLITIKY ZVENČÍ?

Člověk v tísni přiznal, že porušuje zákony a působí v utajení

7. 8. 2010 / Štěpán Kotrba

"Překračujeme řadu zákonů, ale jsou to zákony vojenské junty, které jsou z vyššího principu nedemokratické," vysvětlil Pánek agentuře Mediafax působení Člověka v tísni v Barmě. Po cyklonu Nargis, který Barmu zasáhl v roce 2008, spustila organizace v zemi humanitární program. "Humanitární pomoc jsme dělali pod skrytou identitou, abychom nedráždili názvem Člověk v tísni," řekl. Propagnadistické akce v Česku a Evropě, spolupráce s opozičním hnutím, poskytování pomoci rodinám politických vězňů, utajená školení a technická podpora "nezávislých novinářů" (čti výcvik a vybavení místních agentů) - to je podle Pánka ten správný "humanitární" program.

Z jiných zdrojů Britské listy vědí, že aktivity organizace Člověk v tísni jsou neveřejným způsobem některými vysokými českými politiky neoficiálně koordinovány s americkým ministerstvem zahraničí jako "pressure groups" - součást americké vlivové "nevládní", "rozvojové" či "občanské" diplomacie, které se v zákulisí přezdívá "Sticks and Carrots Policy".

"Měkké" destabilizační mechanismy v "transition" zemích se zaměřují zejména na

• Změny legislativy, státosprávní a finanční reformy; jednostranné otevření ekonomiky vstupu zahraničních investic, podporujících NGO sektor částí místního zisku
• překreslování místních správních hranic a reorganizace tradičních mocenských vazeb;
• změnu agend a "modernizační" reformy armády, bezpečnostních sil, výcvik a školení jejich elit
• přítomnost mezinárodních pozorovatelů prostřednictvím zvláštních vyslanců, zahraničních odborníků, instruktorů a organizátorů; řízené interakce mezi různými zúčastněnými stranami
• reformy soudních a správních služeb; výcvik a školení jejich elit
• odzbrojení lokálních polovojenských skupin a občanů
• vytváření, školení a cílené rozšiřování lokálních NGO organizací ekonomicky navázaných na grantové agendy zahraničních nadací; selektivní integrace do nadnárodních organizací občanské společnosti
• vstup etnicky či kulturně odlišných migrantů do země a řízená podpora jejich začleňování, rozvoj jejich komunit a elit
• návrat uprchlíků, emigrantů a a vnitřně vysídlených osob; jejich odškodnění a jejich začlenění do lokální politiky
• mediální školení a podpora, posilování vlivu ICT a internetu na politiku

"Jednoduchá propaganda je kontraproduktivní, ne tak veřejná diplomacie. Veřejná diplomacie nezahrnuje pouze public-relations kampaně, ale i vytváří dlouhodobé vztahy, které vytvářejí příznivé prostředí pro vládní politiky... ...Například relativní nezávislost BBC, která je někdy zdrojem zděšení britské vlády, vyplatila bohatou dividendu v důvěryhodnosti, jak dokládá názor prezidenta Tanzanie Jakaya Kikwete, který: "vstane za úsvitu, poslouchá BBC World Service , pak skenuje tanzanský tisk.... ", konstatoval v únoru 2010 v materiálu "The New Public Diplomacy" napsaném pro Project Syndicate stratég tohoto způsobu uplatňování amerického vlivu, bývalý náměstek amerického ministra obrany Joseph S. Nye, Jr., nyní profesor na Harvardově univerzitě a autor knih "Měkká síla: Prostředky, jak dosáhnout úspěchu ve světové politice". (Soft Power: The Means to Success in World Politics. PublicAffairs 2004; ISBN 1586482254) a "Paradox americké moci: Proč jediná světová supervelmoc nemůže jednat sama" (The Paradox of American Power: Why the World's Only Superpower Can't Go It Alone. Oxford University Press 2003, ISBN 0195161106)

Příspěvek přímé vládní informace tvořící dlouhodobé kulturní vztahy se liší třemi rozměry od veřejné diplomacie, a všechny tři jsou podle Josepha S. Nye důležité. První a nejvíce bezprostřední rozměr je denní komunikace, která zahrnuje vysvětlení kontextu domácích i zahraničně-politických rozhodnutí. Tato dimenze zahrnuje i přípravu pro řešení krizí a krizovou komunikaci.

Druhá dimenze je podle Nye strategické komunikace, která vyvíjí řadu jednoduchých témat, stejně tak, jako to dělá politická nebo reklamní kampaň. Zatímco první rozměr se měří v hodinách a dnech, druhý nastane v průběhu týdnů, měsíců a dokonce let.

Třetí dimenzí veřejné diplomacie podle bývalého náměstka amerického ministra obrany je rozvoj trvalých vztahů s klíčovými jednotlivci v průběhu mnoha let či dokonce desetiletí, a to prostřednictvím stipendií, výměny, školení, seminářů, konferencí, a přístupu k mediálním kanálům. Tyto programy rozvíjí, co americký novinář Edward R. Murrow kdysi nazval zásadní "poslední ze tří noh" - face-to-face komunikace s o to větší věrohodností, že vytváří reciprocity.

Podle Nye ale ani nejlepší reklama nemůže prodávat nepopulární výrobek . Komunikační strategie nemůže fungovat, pokud je snížena věrohodnost politiky. "Činy mluví hlasitěji než slova. Až příliš často, politici považují veřejnou diplomacii za obvaz, kterým lze ovázat rány ze škod, vytvořených jinými politickými nástroji."

Velmoci se snaží využít kulturu a vyprávěním vytvořit měkkou moc, která podporuje jejich výhody, ale ne vždy chápou, jak to udělat. "Kritici ve Spojených státech si stěžují, že militarizací zahraniční politiky podemílají USA svou důvěryhodnost.", dodává Nye. Veřejná diplomacie je podle něj důležitým nástrojem v arzenálu chytré moci, ale inteligentní veřejná diplomacie vyžaduje pochopení důvěryhodnosti, sebekritiku, a podporu role občanského společenství při vytváření měkké síly. Pokud se zvrhne v pouhou propagandu, veřejné diplomacii se nejen nepodaří přesvědčit, ale může již vybudovanou měkkou moc podrýt.

Což se v případě Člověka v tísni právě stalo. Už dlouho nemůže říkat, že je nezávislá (protože přijímá nemalé, účelově projektově vázané peníze od státu a zahraničních, na cizí vlády navázaných nadací), a nyní se už nemůže ani bránit před obviněním z nezákonných, politicky motivovaných aktivit při své "humanitární" práci.

Vytisknout