Kybernetika Černých rytířů

4. 8. 2010 / John Michael Greer

Přesto si nejsem vůbec jistý, zda jsem mohl vybrat lépe, protože obě posledně jmenované příhody se ukázaly být pro téma tohoto eseje velmi významné. Může se zdát, že padesát let selhávající výzkum a mistrovské dílko závratné britské absurdity nemají mnoho společného ani mezi sebou navzájem, natož s informacemi, Gregory Batesonem nebo "zeleným kouzelnictvím" přizpůsobeným tvrdým limitům a naléhavým potřebám konce průmyslového věku. Přesto taková spojení existují, a proces jejich sledování nám nemálo pomůže zorientovat se v tom, jak informace fungují - ale také v tom, jak nefungují.

Začněme s několika základními věcmi. Informace jsou třetím prvkem triády základních principů, které ovládají celostní systémy jakéhokoliv druhu, a tak je třeba jim rozumět, abychom mohli stavět životaschopné systémy z oblasti přiměřené technologie. Když chápeme informace, máme přinejmenším jednu velkou výhodu, kterou lidé před sto lety neměli: Věda o informačním toku v celostních systémech, nazývaná kybernetika nebo teorie systémů, byla jedním z velkých intelektuálních dobrodružství dvacátého století a zaslouží si mnohem více pozornosti, než jí dnes většina lidí věnuje.

Bohužel máme v chápání informací také alespoň jednu obrovskou nevýhodu, kterou lidé před sto lety neměli. Praktické úspěchy kybernetiky, zejména, ale nejen v oblasti počítačové vědy, vedly v populární kultuře k takovému postoji k informacím, jenž způsob, jak dnes většina lidí k tématu přistupuje, bizarně zdeformoval. Můžete tyto postoje vidět v extrémní podobě v pojetí obvyklém v jistých avantgardních kruzích, podle nějž prý množství informací dostupných průmyslové civilizaci roste exponenciální rychlostí - a tak v určitém nepříliš vzdáleném okamžiku průmyslové lidstvo bude vědět všechno a dosáhne něčeho jako všemohoucnosti.

Už jsem v těchto esejích uvedl několikrát, že víra v takzvané "singularity" je předělávkou křesťanského apokalyptického mýtu v jazyce levné sci-fi, spolu s lehce přemalovaným techno-nanebevzetím, tak aby připomínalo vesmír. Mohla by také být dobrým příkladem do diskuse o tom, jak exponenciální křivka dotažená dost daleko ústí v absurditu. Přesto je tu ještě další závěr, a sice že celé pojetí singularity má kořeny v základním nepochopení toho, co informace je a jak funguje.

Batesonovo dílo je dobrým místem, odkud začít poklízet tento nepořádek. Bateson definuje informaci jako "rozdíl, na němž záleží". Jedná se o subtilní definici, která implikuje mnohem více, než tvrdí. Všimněte si zejména, že to, zda na rozdílu "záleží", není objektivní kvalita; závisí to na pozorovateli, jemuž na tom kterém rozdílu záleží. Chcete-li stejný závěr vyjádřit v jazyce filosofie, informaci nelze oddělit od intencionality.

Co je intencionalita? Nejjednodušší způsob, jak pochopit tento pojem, je obrátit se k nejbližšímu oknu. Všimněte si, že se můžete podívat oknem a zjistit, co je za ním, nebo se můžete podívat na okno a hledět na samotný předmět. Pokud chcete vědět, co se děje na ulici, podíváte se z okna; pokud chcete vědět, jak je sklo špinavé, podíváte se na okno. V obou případech vám okno nabídne stejný soubor fotonů; co z tohoto souboru dělá informaci toho nebo onoho druhu, a v čem spočívá rozdíl mezi vyhlížením na ulici a sledováním skla, je vaše intencionalita.

Proud nezpracovaných rozdílů, který během každé bdělé vteřiny zaplavuje každou lidskou bytost, není informací. Tento proud, to jsou data - latinské slovo, které znamená "to, co je dáno". Teprve, když přistupujeme k datům intencionálně, když hledáme rozdíly, na nichž záleží, stávají se z dat informace - další latinské slovo, které znamená "to, co do něčeho vnáší formu". Data, která z hlediska dané intencionality nejsou relevantní, jako je špína na okně, když se snažíte zjistit, co je venku, mají jiný název, který nepochází z latiny: šum.

Takže masová produkce údajů, do níž lidé věřící v singularitu vkládají naději na spásu, může mít velmi snadno úplně opačný účinek, než který pro ni nárokují. Informace vzniká pouze tehdy, když se k datům přistupuje v rámci dané intencionality, takže je nesmysl hovořit o tom, jak jejich množství v jakémsi objektivním smyslu exponenciálně narůstá. Jistě, dat může exponenciálně přibývat, ale to pouze zvyšuje množství šumu, který musí být odfiltrován, než z nich může vzniknout informace. To platí zejména tehdy, jestliže značná část dat, jichž dnes exponenciálně přibývá, se skládá z tak důležitého materiálu jako jsou, řekněme, drby o prsních implantátech Kate Hudsonové.

Potřeba udržet data v rozumných mezích, aby získávání informací z nich bylo snazší, vysvětluje, proč smyslové orgány živých bytostí byly evolučně formovány tak, aby omezovaly přijímaná data - často velmi ostře. Každý zvířecí druh má odlišné informační potřeby, a tak omezuje příjem dat jiným způsobem. Jste například potomky savců, kteří strávili dlouhou dobu životem na stromech, což je důvod, proč je váš vizuální systém velmi dobrý v rozlišování hloubky a ve vnímání barev, jimiž se liší zralé a nezralé ovoce, ale ve spoustě dalších ohledů je velice ubohý.

Včela má odlišné informační potřeby, a tak její smysly vybírají jiná data. Vidí barvy dobře až do ultrafialové, což vy nedokážete, protože mnoho květin používá odrazivost v ultrafialové barvě jako signál, kde je nektar, a také vidí polarizační úhel světla, který nevidíte, protože jí to pomáhá při navigaci letu k úlu. "Nevidíte" teplo zvláštním orgánem na obličeji jako chřestýš, nebo nemáte smysl pro elektrický proud jako mnoho ryb; v každém okamžiku je kolem vás svět dat, která nikdy nebudete vnímat, protože váš předkové v průběhu milionů generací přežívali lépe prostřednictvím jejich vyloučení, aby mohli získávat informace z těch ostatních.

Lidská sociální evoluce je k biologické evoluci paralelní, a není tedy divu, že velká část zpracování dat v lidské společnosti spočívá ve vylučování většiny údajů - tak, aby z toho mála, co zbude, mohly vzejít užitečné informace. Je to nezbytné, ale je to také problematické, protože sada filtrů, které omezují data na základě toho, co je užitečné v určitém historickém nebo ekologickém kontextu, může vyloučit přesně ta data, která by mohla být velmi užitečná v kontextu jiném, a filtry se nemusejí nutně měnit stejně rychle jako kontext.

Dějiny výzkumu jaderné fúze poskytují vynikající příklad. Již více než půl století přední vědci průmyslových států světa opakovaně a nepřesně trvají na tom, že stojí na pokraji otevření dveří ke komerčně životaschopné fúzní energii. Biliony dolarů byly utraceny na to, co by mohlo být nejlépe popsáno jako sbírka technologicky vyspělých krysích děr, neboť stejná hrstka přístrojů je přestavována ve stále větších a přepychovějších verzích, a výsledkem jsou větší a nákladnější propadáky. Je to pořád dokola; jen za peníze, které samotná americká vláda platí do fondu dvou současných fúzních megaprojektů, National Ignition Facility a ITER, by velmi pravděpodobně bylo možno pořídit systém solárního ohřevu teplé vody pro každou obytnou budovu ve Spojených státech, a tím naráz snížit spotřebu energie v domácnostech přibližně o 10%. Místo toho byly vynaloženy na projekty, o nichž dokonce i většina nadšených zastánců přiznává, že budou pouze dalším neprůkazným krokem na cestě k fúzní energii.

Informace, která zde chybí, je ta, že jaderná fúze nepředstavuje schůdné řešení. I kdyby bylo možno udržet trvalou fúzi mimo jádro hvězdy, a s pravděpodobností něčeho takového to zrovna teď nevypadá moc dobře, bylo nepochybně prokázáno, že náklady na výstavbu dostatečného množství fúzních elektráren, aby na nich vůbec záleželo, by byly tak vysoké, že si je žádný národ na Zemi nemůže dovolit. Existuje spousta důvodů, proč byla tato informace ztracena, ale důležitý je ten, že průmyslová společnost se dávno naučila odfiltrovat informace, které naznačovaly, že daná technologie nebude životaschopná. Během posledních tří staletí, když těžba fosilních paliv katapultovala spotřebu energie na jednoho obyvatele do bezkonkurenční výše, šlo o adaptivní volbu; nevyhnutelné nezdary byly více než vyváženy dlouhodobými projekty, které se vydařily, a stále expandující ekonomické bohatství poháněné fosilními palivy krylo náklady selhání i dlouhodobých projektů jakoby nic.

Už ale nežijeme v takovém světě. Zatímco vyvrcholení světové konvenční ropné produkce mizí ve zpětném zrcátku, množství energie na jednoho obyvatele začne klesat, nikoli stoupat. Současně s tím je většina nízko visících plodů v oblasti vědy a techniky již dávno sklizena, a většina z toho, co zbylo - fúzní energie je zde opět dobrým příkladem - vyžaduje investice v gigantickém měřítku bez jistoty návratnosti. Předpoklad, že inovace se vždycky vyplatí, a že data, která tomuto přesvědčení odporují, je třeba vyloučit, se stala beznadějně maladaptivní, nicméně zůstává stát pevně na svém místě; pomyslete jen na to množství lidí, kteří trvají na tom, že správnou odpovědí na ropný zlom je nějaký masivní program, který by vsadil budoucnost na technologii, jež ještě ani neopustila kreslicí prkna.

V tomto okamžiku můžete z dálky slyšet klapání skořápek kokosových ořechů, neboť pokus o vytvoření informací z dat, která se k tomu nehodí, je podstatou absurdity, a absurdita byla zbožím, jež nabízela skupina britských komiků vystupujících pod hlavičkou Monty Python. Co dělá film "Monty Python a Svatý grál" tak směšným je čelní kolize mezi intencionalitami a daty záměrně vybranými tak, aby s nimi byla v konfliktu; každá taková kolize může zahrnovat intencionalitu, k jejímuž přijetí bylo publikum navnaděno, nebo intencionalitu jedné z postav, nebo obojí najednou, ale v každé scéně, kyberneticky řečeno, se děje právě tohle.

Vezměte setkání krále Artuše s Černým rytířem. Publikum i Artuš přistupují ke scéně s intencionalitou vypůjčenou z rytířské romantiky, kde rytířský boj odhaluje informaci o tom, kdo vyhrává a kdo prohrává, na základě faktů vzešlých z boje. Naproti tomu Černý rytíř přistupuje k boji s intencionalitou, jež vylučuje jakákoliv data, která by signalizovala porážku. Bez ohledu na to, kolik končetin bylo Černému rytíři useknuto - a na konci scény mu zůstanou čtyři krvavé pahýly - trvá na své neporazitelnosti a obviní Artuše ze zbabělosti, protože odmítl pokračovat v boji. Je tu jistá podobnost s komunitou výzkumníků v oblasti jaderné fúze, jejichž neměnnou odpověď na půl století naprostých neúspěchů tvoří nepřetržité opakování tvrzení, že fúzní energie vyžaduje prostě jen (dalších) dvacet let.

Ti, kdo věří v singularitu, budou nepochybně za padesát let říkat prakticky totéž, pokud v té době budou ještě nějací takoví věřící existovat. Jednoduchá logická chyba, které se dopouštějí, je táž, jakou výzkumníci v oblasti jaderné fúze dělali po půl století; zapomněli, že slova "To nejde udělat" rovněž přenášejí informaci, a navíc velmi důležitý druh informace. Stejně jako je teď velmi pravděpodobné, že výzkum jaderné syntézy nakonec zjistí, že jaderná fúze nemůže fungovat v jakémkoli měřítku menším než hvězda, je také zcela plausibilní, že i kdybychom dosáhli nekonečných znalostí o povaze vesmíru, to co bychom se zde naučili bude poznání, že sci-fi fantazie nabízená těmi, kdo věří v singularitu, jsou trvale mimo náš dosah, a my nakonec prostě musíme zatnout zuby a akceptovat realitu lidské existence.

Všechny tyto závěry, a to i ty, které zahrnují Černé rytíře, je třeba mít na paměti, abychom se vyznali v informačním toku procházejícím celostními systémy. Každý systém má vlastní intencionalitu a každý funkcionální systém filtruje data tak, aby mohl vytvářet informace, jež potřebuje. I tak jednoduchý systém jako termostat připojený k topení má intencionalitu - "sleduje" teplotu vzduchu kolem termostatu a "vidí", jestli je teplota dost nízká, aby ospravedlnila zapnutí topení, nebo dost vysoká, aby ospravedlnila jeho vypnutí. Čím je termostat lepší, tím úplněji ignoruje jakákoliv data, která s jeho intencionalitou nijak nesouvisejí; a naopak většinu závad, jimiž termostaty trpí, lze chápat jako způsoby, jak jakýkoliv jiný typ dat (například izolační hodnota vrstvy prachu na termostatu) vstupují do hry tam, kde nechceme.

Funkce systému termostat-topení v rámci většího systému, do nějž náleží - systému domu, který má mít více či méně stabilní teplotu - je jiná věc, a vyžaduje mírně odlišnou intencionalitu. Majitel domu, jehož úkolem je získat informace vyplývající z dostupných údajů, sleduje chování systému termostat-topení, a pokud se něco pokazí, musí přijít na to, kde je problém, a opravit ho. Intencionalitou systému termostat-topení je proměnit některé rozsahy teplot vzduchu, jak jsou vnímány termostatem, v určité akce prováděné topením; intencionalitou majitele domu je zajistit, aby tato intencionalita vedla k zamýšlenému účinku.

Tak či onak, tytéž dvouúrovňové systémy hrají roli v každé oblasti práce zeleného čaroděje. Je možné přidat další úrovně, ale v přiměřené technologii je to jen málokdy dobrá volba. Váš cíl při tvorbě systémů je vytvořit stabilní, spolehlivý systém, který bude po většinu času sledovat vlastní intencionalitu bez vašeho zasahování, zatímco vy sledujete celkový výkon systému a máte přehled o dost úzkém souboru dat, s jehož pomocí se dozvíte, že někde něco hoří.

Tentýž dvouúrovňový systém se také uplatňuje v procesu učení zeleného čaroděje. Materiál o přiměřené technologii, o jehož sbírání jsem čtenáře žádal, zahrnuje množství dat; coby budoucí zelení čarodějové musíte rozhodnout o vlastní intencionalitě, s níž se vztáhnete k datům, jež máte k dispozici, a začít je měnit v informace. Jedná se o cvičení pro tento týden.

Zde je návod, jak to udělat. Projděte si soubor Master Conserver, který jste stáhli, a jakékoliv knihy o přiměřené technologii, které jste dokázali sehnat. Na list papíru, nebo možná v notebooku, si poznamenejte každý projekt, na nějž narazíte - například izolaci oken, nebo stavbu solárního skleníku. Označte projekty, které jste již realizovali, křížkem. Pak označte jednotlivé projekty, které jste nerealizovali, jednou ze čtyř číslic nebo jedním ze čtyř písmen:

Toto cvičení jistě vyprodukuje velmi hrubou a obecnou intencionalitu, ale zjistíte, že ji lze pak mimořádně snadno zdokonalit. Jakmile se rozhodnete, řekněme, že izolace oken vašeho bytu před zimou je projekt 1-A - snadný stejně jako bezprostředně užitečný - nastavili jste intencionalitu, která umožňuje oddělit zrno od plev a přes velké množství dat najít informace, které potřebujete: Například jaké druhy izolace jsou k dispozici v místním železářství, a který z nich lze použít bez utracení spousty peněz, nebo bez nepříjemností s vašim domácím. Jakmile se rozhodnete, že výstavba zbrusu nové ekovesnice uprostřed ničeho je projekt 4-D, stejně tak můžete zrušit data relevantní pro tento projekt a věnovat pozornost tomu, na čem záleží.

Samozřejmě objevíte i 1-D a 4-A projekty - věci, které jsou možné, ale irelevantní, a věci, které by byly vhodné, ale jsou mimo vaše možnosti. Rozpoznání těchto limitů je součástí účelu tohoto cvičení; naučit se soustředit vaše úsilí tam, kde je lze uskutečnit nejdříve, je další část; rozpoznání toho, že se budete později k tomuto seznamu vracet, až se dozvíte více, a možná změníte názor na některé z žebříčků, je ještě jiná část. Zkuste to, a uvidíte, kam vás to dovede.

Článek v angličtině: ZDE