16. 8. 2008
KD - Od časů druhé světové války lidé, zdá se, požadují války jednoznačně spravedlivé. Proto každý nový konflikt provokuje pokusy nalézat paralely s Hitlerem a nacisty. Během války v Perském zálivu Bush starší řekl o Saddámu Husajnovi, že je horší než Hitler. Bosenská válka měla tábory, na kost vyhublé vězně a údajnou genocidu. Teď v Gruzii prezident Saakašvili říká, že ruští vojáci "cpou lidi do koncentračních táborů" s "etnickým čištěním ve stylu druhé světové války a baltských čistek". Řekl Katie Couric, že Rusové jsou "urážkou lidského pokolení". Jinými slovy, nelidská monstra. Rusko zase odpovídá, že Gruzie zaútočila první s "blitzkriegem".
Ve skutečnosti tohle nefunguje, protože nacisté se svým technologizovaným barbarstvím a rasistickým zdůvodněním byli přece jen příliš svérázní. Například etnické čištění bylo dříve nazýváno transferem obyvatelstva a bylo běžné. Je kruté a opovrženíhodné, ale není to Osvětim. V zahraniční politice jsou takové akty časté, rutinně zakrývané pokusy nárokovat si morální status, zpravidla pokryteckými. Vezměme konflikt v Gruzii. Rusko podporuje autonomii v etnických regionech Jižní Osetie a Abcházie, ale odpírá ji Čečensku. Spojené státy podporují odtržení Kosova, ale odmítají je v případě Gruzie. Chválí gruzínskou demokracii, ale v Iráku ignorují požadavek demokraticky zvolené vlády, aby odešly. A gruzínský prezident je demokrat, který potlačil protesty v ulicích. Tvrzení že bojuje za dobrou věc jsou fíkové listy, dokonce i Hitler tvrdil totéž. Sedmdesát tisíc obyvatel sužovaných válkou v Jižní Osetii? Pro některé politiky jsou sotva víc než sázkou v nějaké stolní hře. Jaké jsou skutečné sázky?
Ty mají sklon se z článků a tiskových zpráv ztrácet. Gruzínský lídr, říká úředník Reaganovy éry Paul Craig Roberts, je "loutkou Spojených států". Studoval v USA na stipendium od ministerstva zahraničí, pracoval pro newyorskou právní firmu, zvolení jeho vlády podporovaly U.S. National Endowment for Democracy a Open Society Institute George Sorose. V hlavním městě zřídil třídu George W. Bushe. Tvrdí, že "nejde o Gruzii... Jde o Ameriku a její hodnoty." Spojené státy? Chtějí Rusko vojensky obklíčit a dopravovat kaspickou ropu přes Gruzii, aby obešly Írán a Rusko. Moskva se chce ve svém sousedství prosazovat stejně jako každá jiná velmoc. Využívá gruzínská hnutí za autonomii coby "dýk", jimiž hrozí americké ropné strategii, říká energetický expert Michael Klare. Liší se od Spojených států především tím, že USA považují Kavkaz, Střední Východ a zbytek světa za svou "sféru národních zájmů". Nic z toho nezahrnuje konfrontaci s novým Hitlerem, mohla by to být zrovna tak Búrská válka (během níž ovšem lord Kitchener právě vynalezl koncentrační tábory - KD) nebo indická vzpoura. Vítejte v 19. století.
Když dojde na zahraniční politiku, říká Noam Chomsky, platí pravidlo, že vláda lže. Mohou existovat výjimky, ale nikoliv mezi velmocemi. Znamená to špinavý ústupek cynismu? Zdá se to kontraintuitivní nikomu nevěřit. Jenže vlády nejsou jednotlivci, ale instituce. Nevzdáváte se důvěry v "lid", ale zaujímáte postoj k veřejným orgánům. Můžete se někam dostat teprv tehdy, když vyjdete z poctivé skepse.
Dokonce ani druhá světová válka nebyla prosta dvojznačností. V jejím barbarském průběhu a smrtících důsledcích ji sotva lze označit za "dobrou". V danou chvíli bylo třeba ji vybojovat, Západ jí však mohl zabránit již dříve -- mnohem dříve než před Mnichovem. Místo toho Hitlerovi přáli v naději, že zničí "nakažlivý" příklad sovětského komunismu.
Když šli Spojenci do války, stalo se tak převážně z tradičních geopolitických důvodů -- Hitler zašel příliš daleko -- ačkoliv válku ospravedlňovali poukazy na nacistická zvěrstva, podobně jako ostouzeli císaře během první světové války. Hitler byl špatný, ale oni nebyli tak dobří, jak se stavěli. Šlo o další zahraničněpolitickou lež, ačkoliv v případě Hitlera pravdivou.
Celý článek Ricka Salutina True lies and foreign wars ZDE