Věda nemá politické přívlastky, ale důsledky

14. 8. 2008

Jako matematik si neodpustím drobnou poznámku k článku Štěpána Kotrby "Hráč: hlavní postava strategických modelů". Závěr tohoto článku vyznívá ve smyslu, že teorie her je opěrným bodem kapitalistického ekonomického systému a je s ním těsně spjata. Toto je třeba uvést na pravou míru, teorie her jako matematická disciplína není spjata s žádnou konkrétní ideologií. Naopak je možné říct, že tato teorie již před desetiletími vyvrátila ekonomická dogmata tzv. neoliberalismu ještě předtím, než vůbec vznikl - s jistou dávkou populismu bychom mohli říct, že tedy vyvrátila např. ekonomické ideje ODS..., píše projektový specialista Ladislav Polák.

Všimněme si, že zastánci těchto neoliberálních dogmat se dovolávají ekonomických úvah a prací datovaných nejpozději do první poloviny dvacátého století. To proto, že později již byly právě tyto práce zpochybněny a vyvráceny. Ekonomie má však v dnešní době daleko blíže k měkkým vědám a závisí na interpretaci a ne na empirických faktech, asi také proto to nikoho nepřekvapí.

A teď tedy několik fakt, abych svoje tvrzení doložil. Ono vyvrácení, o kterém mluvím, má na svědomí geniální americký matematik John Nash, největší postava teorie her. Konkrétně vyvrátil do té doby nezpochybňované ekonomické dogma, že pokud se každý hráč ve hře s danými pravidly snaží o maximalizaci svého zisku, výsledkem je i maximální zisk celé hry. Jinými slovy, pokud se každý například v ekonomice snaží získat pro sebe nejvíc, vede to k největšímu zisku celé ekonomiky, "je to nejlepší pro všechny".

Nash dokázal, že v takové hře existují i jiné strategie, které nejen že vedou k lepšímu "zisku celku", ale dokonce i k lepšímu zisku pro každého jednotlivého hráče. Opět jinými slovy, když se hráči domluví a nebudou myslet jen svůj vlastní zisk, dopadnou nakonec všichni lépe. Toto zjištění způsobilo v ekonomických teoriích doslova revoluci a Nash za ně získal v roce 1994 Nobelovu cenu za ekonomii.

Na závěr považuji za nutné dodat, že matematika pracuje s modely reálných situací a každý model je samozřejmě zjednodušením skutečnosti. Nash také neříká, jak vypadají pro konkrétní hru takové "výhodnější" modely, říká jen, že existují. Nicméně si myslím, že samotný filosofický význam této myšlenky je pro naše chápání ekonomického uspořádání společnosti přinejmenším podnětný.

Doufám, že jsem se vyjádřil v rámci možností srozumitelně...