"Myslím," řekl Švejk, "abychom se na všechno dívali z poctivější stránky. Von se každý může zmejlit, a musí se zmejlit, čím víc o něčem přemýšlí.

Jako jednou v Nuslích, právě u mostu přes Botič, přišel ke mně v noci jeden pán, když jsem se vracel od Banzetů, a praštil mě bejkovcem přes hlavu, a když jsem ležel na zemi, posvítil si na mne a povídá: ,Tohle je mejlka, to není von."; A dopálil se tak na to, že se zmejlil, že mě přetáhnul ještě jednou přes záda. To už je v přirozenosti lidský, že se člověk mejlí až do svý smrti.