Předseda Poslanecké sněmovny P ČR Miloslav Vlček k situaci na Kavkaze:
15. 8. 2008
tisková zpráva
Mít pravdu není vždy důvod k radosti. Na začátku dubna jsem s desítkami poslanců a dalších občanů podepsal petici vyzývající vládu České republiky, aby neuznala tzv. nezávislost Kosova. K tomuto postoji nás vedlo odmítání porušování mezinárodního práva, respektování suverenity Srbska, důvody morální a etické i vlastní historické zkušenosti. Nemalou roli však hrály i oprávněné obavy, že legalizace odtržení Kosova od Srbska vytvoří nebezpečný precedent, neboť se tím povzbudí separatistické snahy na nejrůznějších místech světa, z nichž nejaktuálnější se zdály příklady Jižní Osetie a Abcházie.
Nyní nám vývoj dal za pravdu. Titíž politici, kteří nerespektovali územní celistvost a suverenitu Srbska, nyní vyzývají Rusko, aby respektovalo územní celistvost a suverenitu Gruzie. Titíž politici, kteří poukazovali na právo albánské většiny v Kosovu na vlastní stát, nyní zpochybňují ještě dominantnější většinu Jihoosetinců na dalekosáhlou autonomii, případně nezávislost či připojení k Severní Osetii a Ruské federaci. A to se nezmiňuji o nezpochybnitelném faktu, že srbské historické kořeny a přítomnost v Kosovu jsou nesrovnatelné s rozhodnutím někdejšího komisaře pro národnosti J. V. Stalina v roce 1922 rozdělit Osetii na severní a jižní, a tu druhou přičlenit ke Gruzii, kde se narodil.
Jsem hluboce přesvědčen o tom, že politické konflikty se nemají řešit vojenskou silou. Gruzínský prezident Saakašvili se rozhodl vojenskou invazí zvrátit sedmnáctiletou skutečnost, kdy Jižní Osetie se těšila značné autonomii, i když jen de facto a ne de iure, neboť gruzínská vláda její dřívější autonomní statut arbitrárně zrušila. Gruzínské tanky dobyly správní středisko Jižní Osetie Cchinvali i navzdory přítomnosti mírových monitorovacích jednotek OBSE, jejichž součástí byly i ruské jednotky, a navzdory skutečnosti, že 90 procent Jihoosetinců vlastní ruské pasy a podobný počet vyjádřil v referendu přání nebýt součástí Gruzie. Gruzie ospravedlnila invazi poukazem na svou suverenitu a právo i silou si podrobit separatistickou provincii. Pravděpodobně očekávala mezinárodní podporu, včetně od těch, kdo nedávno podpořili práva albánských separatistů na Kosovu.
Ruská reakce překvapila snad jen gruzínského prezidenta. Nemám dost informací k tomu abych mohl odmítnout či přijmout ruskou argumentaci, že postup jejich jednotek do vnitrozemí Gruzie a bombardování některých cílů bylo motivováno čistě vojenskými důvody. Každopádně by ruská okupace jakéhokoliv gruzínského území za hranicemi Jižní Osetie byla reakcí nepřiměřenou. Výsledkem gruzínské invaze zahájené během prvního dne olympiády a následných ruských vojenských akcí jsou stovky, možná až dva tisíce mrtvých, mnoho raněných, zničené Cchinvali a velké škody v Gori a dalších městech a samozřejmě konec představy, že by Tbilisi mohlo po 17 letech obnovit plnou nejen nad Jižní Osetií, ale i nad Abcházií. Zpochybněn bude jistě i brzký vstup Gruzie do NATO. Značně oslabené bude postavení prezidenta Saakašviliho, který špatně odhadl své možnosti když dal příkaz gruzínské armádě získat vojenskou kontrolu nad Jižní Osetií.
Mezinárodní společenství by se nyní mělo zasadit o co nejrychlejší ukončení všech bojů, o stažení gruzínských jednotek ze separatistických republik i ruských vojsk z Gruzie, tedy vojska obou stran se musí vrátit na své původní základny, tak jak to navrhl francouzský prezident Sarkozi. Je samozřejmě imperativní zajistit humanitární pomoc obětem a poškozeným, rekonstrukci zničených měst a infrastruktury celého regionu. Mantinely takovéto pomoci by měla definovat nová rezoluce Rady bezpečnosti OSN. Pozorovatelé z EU a z OBSE by měli dohlédnout na to, aby žádná strana neporušovala dohodnuté příměří, natož, aby někde docházelo ke drancování a násilnostem na civilním obyvatelstvu. V zájmu stability a míru v regionu bude nutné zahájit jednání o budoucím statutu Jižní Osetie i Abcházie. Zůstane-li Kosovo nezávislé, nedovedu si představit, co by mohlo zabránit nezávislosti obou separatistických provincií. Nelze však vyloučit, že by obě vzbouřenecké republiky přijaly v zájmu dohody garantované mezinárodním společenstvím i dalekosáhlou autonomii. V příštích dnech by však mělo jít především o ukončení bojů i násilností, záchranu lidských životů a obnovení podmínek, které by umožnily uprchlíkům vrátit se do svých domovů.
Miloslav Vlček
Předseda Poslanecké sněmovny
Parlamentu ČR