4. 4. 2008
Pravice a levice v Česku a na ZápaděObčas si přečtu vaše internetové noviny a vždy jsem udiven odlišným úhlem pohledu, než který nám poskytují ostatní naše média. Chtěl jsem vám proto položit několik zřejmě naivních otázek, týkajících se porovnání politické orientace občanů ČR s občany Velké Británie či Francie. Určitě víte, že je u nás velmi zmatená a komplikovaná situace. Díky dvěma sociálně demokratickým "přeběhlíkům" získaných za podivných okolností současným premiérem Topolánkem a jeho tajemníkem Dalíkem, může současná pravicová koalice provádět reformy postihující negativně nízkopříjmové a středněpříjmové skupiny obyvatelstva. Dá se říci, že zejména se změnami ve zdravotnictví většina lidí v zemi nesouhlasí. Bydlím v Praze, kde naopak převažuje spokojenost. Pokud však přijedu kamkoliv na venkov, musím vyslechnout obrovský nářek lidí v souvislosti se snižující se životní úrovní, zhoršujícím se zdravotnictvím atd. Když se jich zeptám, proč tedy neprotestují, obvykle mi odpoví, že protestovat mohou pouze lidé v Praze a nikoliv oni na venkově, píše čtenář Jan Novotný. |
Jejich protest na venkově by byl "neviditelný" (nemají totiž "Václavák" či "Staromák") a navíc mají strach ze svých zaměstnavatelů kvůli vyhození z práce, pokud by si vzali volno a jeli do Prahy demonstrovat. Zdá se tedy, že v souvislosti s případnými protivládními protesty se jedná o začarovaný kruh, v Praze totiž naopak v drtivé míře převažují občané volící pravici (ODS, Stranu zelených, dříve ODA, US atd.) a tito občané, podle statistik většinou velmi vzdělaní, protestují v masové míře pouze proti různým nebezpečím hrozícím od levice např. čas od času znovu se vynořující zprávy o návratu komunismu v Čechách související s možným volebním úspěchem levice. Na pražských radnicích nepřetržitě od začátku 90. let vládnou představitelé ODS a o politické orientaci Pražanů nejlépe svědčí senátní volby v roce 2006, při kterých se střetl známý propagandista ODS, herec Töpfer s rektorem VŠE prof. Hindlsem. Töpfer zde vyhrál téměř rekordním rozdílem hlasů i proto, že "vzdělaní" Pražané ho pokládali a pokládají za lepšího odborníka oproti Hindlsovi. Pokud jsem si však měl možnost přečíst vaše články, zjistil jsem s údivem, že ve Velké Británii je v tomto ohledu odlišná situace oproti Česku. A právě na toto jsem se chtěl zeptat. Jak je možné, že Londýňané mohli zvolit za starostu "rudého" Kena Livingstonea, který má být údajně levicovější než jiní politici v Labour party? To samé platí pro Paříž, Lille a jiná velká města ve Francii, kde dlouhou dobu vládnou socialisté. Copak neplatí ve Velké Británii či Francii to samé, co v Čechách tzn. že např. v Londýně žijí vzdělaní, pracovití a proto i bohatší občané a na britském či francouzském venkově spíše "socky", "nemakačenka" a různí "parazité" volící právě proto levici? Jak je možné, že se v Londýně a Paříží mohou pořádat masové demonstrace proti válkám i proti případné asociální politice vlád, zatímco v Praze to z výše uvedených a zřejmě objektivních důvodů není možné? Pokud jsem měl možnost se zeptat zde v Praze, bylo mi řečeno, že ve Velké Británii a Francii "nezažili komunismus" anebo že prostě na našem venkově jsou lidé pořád zkažení sociální politikou komunistického režimu a nechce se jim pořádně "makat" atd. Co si o tom myslíte? Popřípadě, co si o tom myslí pan Kotrba, který na rozdíl od vás, žije v Čechách? Reakce Jana Čulíka: V Británii se původně hlasovalo ve volbách podle třídního rozdělení, byly rozsáhlé oblasti, převážně s dělnickým obyvatelstvem, které hlasovaly pro (tradiční) Labouristickou stranu; ta mívala velmi silné zázemí v dělnických odborech. Za posledních cca dvacet let se situace v Británii velmi změnila - někdejší rigidní třídní stratifikace se téměř úplně rozložila. Přesto však zůstávají některé oblasti, které jsou i nadále doménou určitých politických stran. Tak například ve skotském Glasgow, původně průmyslovém městě, něco jako Ostrava, nyní městě finančnickém, postindustriálním a počítačovém, hlasuje dodnes většina obyvatel pro labouristy a konzervativci tam nevyhrají nikdy. Labouristé získávají volební podporu hlavně na severu Anglie a ve Skotsku, v tzv. typické Anglii (na jihovýchodě) lidé hlasují spíš pro konzervativce. Městské oblasti většinou volí labouristy, venkov konzervativce, skotský venkov (kde jsou konzervativci zcela zdiskreditovaní) třetí britskou politickou stranu liberálních demokratů. Ken Livingstone je nesmírně charismatický politik a v multikulturním a vzdělaném Londýně má velmi dobrou pověst. Kterou jistě posílilo i to, že když byl už za Thatcherové primátorem, ta jeho úřad prostě zrušila - tak se svým způsobem stal "disidentem", což zřejmě přispělo k jeho popularitě. Není ovšem automatické, zda vyhraje v příštích volbách londýnského primátora. Představa, kterou navozují česká média, že "levici" volí jen "socky", je samozřejmě nesmyslná - v normálním světě je nejvýraznější podpora pro levostředovou levici právě mezi vzdělanci a intelektuály (zejména má levice podporu na univerzitách). Konzervativce volí většinou tradičnější, usedlejší a "konzervativnější" venkovani, milující anglické "tradice". Podívejte se na tradičně konzervativní britský deník Daily Telegraph, najdete tam celou řadu typických konzervativních stereotypů (obdiv ke královské rodině, kterou většina Britů dnes zřejmě považuje za irelevantní), lásku k venkovským šlechtickým zvykům (hon na lišku) obhajobu zájmů tradičního anglického venkova, xenofobii vůči cizincům, atd. Reakce Štěpána Kotrby: Nebudu reagovat na tu část otázek, které se vztahují ke kosmopolitnímu Londýnu. Jinde je totiž situace také jiná. Britský nacionalismus a sociálně ekonomická, až třídní stratifikace existuje, i když si to mnoho liberálních Britů původem ze střední třídy nepřipouští nebo se snaží na skromnou minulost zapomenout. Sociologové to ale dokládají jednoznačně. Nebudu reagovat, neboť v Británii nežiji, znám ji pouze ze statistických čísel, sociologických výzkumů a médií, a proto si neodvažuji posuzovat. Česko, Praha a volba pravicePraha je bohatá metropole s množstvím na sobě nezávislých sociálních sítí, zaměstnaneckých příležitostí. Je to město administrativy, logistiky a služeb. Vzdělání střední generace je zde vyšší než jinde, jsou tu školy, věda, nadnárodní společnosti. Zestárlá dělnická generace ČKD se odsud buď vystěhovala na chalupy - výminky, nebo je proletarizována a zbavena mluvčích. Nemá jak se bránit a už nemá sílu dojít ani na náměstí demonstrovat. Artritida a stáří... Střední třída ve středním věku se stará o své pohodlí a zbavila se jakékoliv společenské odpovědnosti, která nesouvisí s jejich peněženkou. Volí slevové řetězce - Lidl a Albert. Humanitně vzdělaná akademická sféra - oni "intelektuálové" zklamali prostituční podporou Václava Havla po roce 89 - a zdiskreditovali se. Technická inteligence netrendovala nikdy k politice. Střední třída je obecně nejméně politicky stálá a nejméně aktivní, zároveň nejméně názorově polarizující . Stále navíc přetrvávají dozvuky "Prvních májů" a hloupé gerontobolševické propagandy let "předsametových". Liberální logika metropoleProto je logický liberálně středový mix politiky, upřednostňující příležitosti před jistotami a vyčuranou "svobodu", umožňující individuální strategie namísto kolektivních. Hindls nedokázal oslovit ani nejbližší okolí, prostě nemá v sobě charisma herce, a proto byl nezajímavý. I když je inteligentní a poctivý. To ale nejsou nutně vlastnosti politika... Töpfer byl mediálně připraven, obsazen předtím do role v Četnických humoreskách a lidé volili roli sympatického četníka, nikoliv osobu našminkovaného Töpfera. Venkov a okovySociální mobilita Čechů je jedna z nejmenších v Evropě. Lidé jsou archetypálními zajatci svého města a svého mikroregionu. Pokud se stěhují, nezapojují se v novém místě do sociálních sítí (hospoda, kostel, přátelé). Odcizené jedince a rodiny pojí pouze mainstreamová média. A to je živnou půdou politické i spotřebitelské manipulace (čtenost bulváru například). Politika není realita, ale divadlo, hra na.... . Kdo to nepochopí, neuspěje. Venkov je ale proto dnes domovem "loserů", lidí, jejichž perspektivy jsou determinovány omezenými možnostmi uplatnění i ambicí. Nedokáží hledat kolektivní kooperativní strategie přežití (jako třeba v severní Evropě - boj s přírodou o přežití) - například v nově restrukturovaných družstvech, upřednostňují individuální sobectví, jak popisujete. Nezažili a nevštípili si kooperativní strategie éry hippies, nezažili sexuální revoluci, nezažili první vlnu měkkých drog. Kavárenské diskuze o ideálech. Nezažili inspiraci svobodného školství, první vlny feminismu a homosexuální emancipace - jako na Západě v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století. Budovali sen, který se jim rozpadl. Nezažili provokativnost svébytné kultury (s výjimkou Prahy - Semafor, Viola, Cimrmani ap. a Brna - Divadlo na provázku). Nezažili opravdu nezávislé odborové hnutí, vítězství v kolektivním boji na ulici, bojí se střetů s policií, rvaček a násilí, nezažili endorfiny z "rozlomení okovů". Socialismus je pro ně dnes myšlenka zapáchající zaschlou močí domova důchodců. Divíte se jejich negativnímu postoji k antisystémovému vzdoru? Prozatím vždy prohráli - i v tom směšném roce 1989, kdy zvonili klíči... Tím se liší od měst, které jste uváděl jako příklad. Včetně rudého populisty Kena v Londýně. Já se nedivím pasivitě Čechů ani jejich nechuti k demonstracím. Více než sedmdesát let jim byly cizí. Od střelby do dělníků u Duchcovského viaduktu v roce 1931. Gottwaldovo Staroměstské náměstí nepočítám, to bylo divadlo. |