Je pravda, že přinejmenším se podařilo zabránit nejhoršímu -- rozkolu mezi partnery v Alianci. A sen dosluhujícího amerického prezidenta o rozšíření nejmocnější vojenské organizace světa byl splněn -- přinejmenším zčásti. Chorvatsko a Albánie si nyní mohou hovět pod ochranným krytem Aliance. A Makedonie by měla být schopna se k nim připojit, jakmile vyřeší bizarní spor o název se sousedním Řeckem.

Nicméně všechna ostatní důležitá rozhodnutí byla odložena -- už zase. Spojenci dokonce ani nezahájili urgentní debatu o plánování a strategiích. Obávali se, že pokud by k tomu došlo, nedařilo by se jim dál zastírat hluboké rozdíly. Starý společný nepřítel -- východní blok ovládaný Sověty -- je pryč, sám se rozpustil. A NATO se dosud neshodlo na novém protivníkovi. Stane se nyní světovým policajtem, nebo by si mělo zachovat charakter sebeobranné smlouvy?

Diskuse o nových členech, hádky o komuniké a prázdné formulace nemohou zakrýt reálné vakuum v samotném jádru stále rostoucí Aliance. Místo řečí o rozšiřování potřebuje NATO nový koncept, který by oprávnil jeho existenci, představu sebe sama, kolem níž by se členové mohli shromáždit. "Studená válka skončila," řekl v pátek prezident Bush svým ruským kolegům. Avšak to, co by mělo následovat po období bipolární konfrontace a po 11. září, musí být teprve prodiskutováno.

Vládnou navzájem se vylučující představy o tom, kdo koho chrání před kým a jakými prostředky. Aliance je po vojenské stránce větší a silnější než kdykoliv předtím -- avšak současně také politicky slabší. Existují hluboké rozpory prakticky ve všech důležitých otázkách: Na jedné straně Američané a jejich přátelé ve Východní Evropě, na druhé Němci, Francouzi a jejich sousedé -- jinými slovy "Stará Evropa". V marném úsilí zabránit projevení těchto rozdílů navenek členské země v Bukurešti daly přednost odkladu všech důležitých otázek až na příští summit.

Typickým příkladem byl spor o členství Gruzie a Ukrajiny. Zatímco noví členové z Východní Evropy podporovaní Spojenými státy požadovali přijetí obou zemí, Západní Evropa to odmítala. (Zde Spiegel zjednodušuje. Proti přijetí obou zemí se z bývalých členů Varšavské smlouvy postavilo Maďarsko; naopak nic nenasvědčuje tomu, že by proti němu něco měly opravdu všechny západní země - například Dánsko nebo Španělsko zřejmě nemají na tuto otázku vyhraněný názor -- KD.)

Takový krok by byl, slovy jednoho francouzského diplomata, "úplným nonsensem". Většina Ukrajinců si vstup své země do NATO nepřeje. A pokud jde o Gruzii, vedle jejích deficitů v oblasti demokracie jsou tu dva územní spory s Ruskem -- v Abcházii a Jižní Osetii, které by pro Alianci představovaly těžké břemeno, zvláště pokud jde o vztahy s Moskvou. (Česká republika ovšem Gruzii v minulých letech odprodala podstatnou část zásob těžké výzbroje, aniž by se starala o názor Moskvy nebo aspoň o osud těchto dodávek. V okamžiku, kdy silové řešení abcházské a jihoosetské otázky představuje prakticky jediný program gruzínského prezidenta Saakašviliho, je zhruba polovina gruzínského letectva vyzbrojena z českých dodávek -- KD.)

Summitu v Bukurešti dominovalo Rusko. Nicméně když odstupující prezident Putin v poslední den dorazil do Rumunska, nikdo s ním vlastně nechtěl mluvit. Aliance ráda přijala jeho dar spočívající v povolení průjezdu dodávek pro jednotky NATO přes ruské území. Přesto nikdo nechtěl připomínat složitá témata, jako plánovaný americký (proložil KD) protiraketový systém nebo ruská přímočarost ve věci Gruzie a Ukrajiny -- koneckonců, Bush a Putin měli o těchto věcech mluvit na schůzce v neděli.

Generální tajemník NATO Jaap de Hoop Scheffer trval na tom, že rumunský summit "snad vyšle silný signál" ve věci "nové strategické koncepce" NATO. Stávající strategie byly naposledy upravovány v roce 1999 -- dlouho před teroristickými útoky z 11. září 2001. Nicméně k diskusi o těchto zásadních věcech opět nedošlo. Odkládání, odročení, vyhýbání se debatě -- to bylo refrénem summitu v Bukurešti. A teď se všechny pohledy stáčejí k příští velké události, pořádané společně Francií a Německem ve Štrasburku a Kehlu. Nicméně i zde se zdá vysoce nepravděpodobné, že by došlo debatám o zásadních věcech -- jde o 60. výročí Aliance a bude se především slavit. Některé členské země už odmítly paralelní pracovní summit ve stejném termínu -- nakonec, proč vést nudné debaty, když můžete jednoduše flámovat?

Matthias Gebauer , Hans-Jürgen Schlamp, der Spiegel: Trans-Atlantic Identity Crisis: NATO Summit Fails to Heal Deep Divisions ZDE

Secret Exit Strategy Circulated: Does NATO Want Out of Afghanistan? ZDE