Tímto krokem se Newton odchyluje od aristotelské (a především scholastické) fyziky, která důsledně trvá na odvození všeho z prvotního principu, prvotního hybatele. Newton na základě pozorování stanovil fungující teorii, aniž by dokázal vysvětlit podstatu gravitace. Tak se dá řící, že jde jeden zprvních a důsledných příkladů moderního vědeckého postupu, který se nestará o ono úvodní "proč", pouze o soulad matematizovaných důsledků modelu (hypotézy) s reálnými pozorováními. Omyl pana Hudečka snad bude jasnější, když se odvolám na sv. Tomáše, který chápal problém pohybu jako část metafyziky. Podle Tomáše se věci se hýbou, protože tak uskutečňují přesun na místo, které je pro ně vhodné tzn. je jim dáno božskou vůlí - velice zhruba řečeno (a jde o jeden z důkazů Boha v přirozené taologii: i nerozumná tělesa se chovají účelně) . Naopak Newton kvuli zdůvodnění pohybu Boha nepotřeboval. Potřeboval gravitaci, kterou chápal pouze jako vysvětlující a pro pohyb prvotní princip.

Nevím, proč Jiří Hudeček dělá z výroku "newtonovského" výrok Newtonův. To, že byl Newton věřící, není žádnou novinkou, konečně část jeho díla se zabývá i Biblí a výpočtem konce světa a není to ani v rozporu s tím, že vytvořil zákon, podle nějž tělesa ke svému pohybu přímé působení Boha nepotřebují. Ostatně věřící byl i Einstein a asi nelze tvrdit, že by teorie relativity byla závislá na hypotéze Boha. Také jen s obtížemi lze chápat britské sedmnácté století jako období vypjaté křetanské religiozity - tou dobou byla v Anglii občanská válka mezi Parlamentem a králem, kde víra hrála jen dílčí roli.

Jsem ale zvědav, jak pan Hudeček dokáže, že mladší Pierre-Simon Laplace neměl na mysli právě Newtonovo Hypotheses non fingo.